Brno po třiceti letech přijalo nový územní plán. Ten starý z roku 1994 byl nejstarším v celé republice a dlouhodobě čelil kritice, že brzdí rozvoj města, blokuje výstavbu bytů a tím přispívá k jejich nedostupnosti. Nový dokument má spolu s nedávno zavedenými Brněnskými stavebními předpisy změnit přístup k rozvoji města. Místo rozpínání do volné krajiny sází nový územní plán na využití brownfieldů, ochranu zeleně a vytváření města krátkých vzdáleností. Zároveň zavádí jasnější pravidla pro kvalitu veřejného prostoru: od šířky ulic přes hospodaření s dešťovou vodou až po systematickou péči o stromy.
O tom, jak nové dokumenty vznikaly, co konkrétně mění a jak se jejich principy projeví v každodenním životě Brňanů, přibližuje ředitel Kanceláře architekta města Brna (KAM Brno) Jan Tesárek.
Proč Brno potřebovalo změnu?
Brno má po 30 letech nový územní plán. Starý plán z roku 1994 je často označován za jednu z příčin stagnace města, nedostatku bytů a růstu cen. Mohl byste na úvod shrnout, jaké nejpalčivější problémy starého plánu se ten nový snaží vyřešit a jaká je jeho hlavní vize pro Brno?
Starý územní plán z roku 1994 byl nejstarší v Česku a po tolika letech už neodpovídal realitě. Bránil rozvoji města, zejména v oblasti bydlení – plochy určené pro nové byty byly vyčerpané a brownfieldy v centru nebylo možné přestavět kvůli chybějícím podmínkám pro infrastrukturu a protipovodňovou ochranu. Výsledkem byl nedostatek bytů, rychlý růst cen a tlak na stěhování lidí za město, což znamenalo více dojíždění a zátěž pro dopravu i životní prostředí. Nový plán reaguje nabídkou dostatečných ploch pro bydlení a práci, otevírá cestu k přestavbě brownfieldů a staví na principu kompaktního, udržitelného města.
Nový plán je popisován jako udržitelný, nabídkový a funkční a má vést k městu krátkých vzdáleností. Co si pod těmito, pro někoho možná abstraktními, pojmy máme představit?
Znamená to, že omezuje rozšiřování města do volné krajiny, chrání přírodní zázemí, rozvíjí sídelní zeleň a prosazuje hospodaření s dešťovou vodou. Zároveň přináší nové rozvojové plochy pro bydlení, práci i služby a umožňuje přestavbu opuštěných areálů. A jako funkční dokument přichází s konkrétními řešeními na veřejná prostranství, občanskou vybavenost nebo propojování dopravní infrastruktury. Jako celek podporuje smíšené funkce, aby lidé mohli bydlet, pracovat i trávit volný čas v blízkosti domova, tedy aby vzniklo právě město krátkých vzdáleností.
Jedním z klíčových cílů je rozvoj tzv. brownfieldů v širším centru města. Starý plán jejich přeměně často bránil. Jaké konkrétní nástroje nový plán přináší, aby se tyto dlouho zanedbané areály konečně podařilo oživit, a předešlo se tak dalšímu rozšiřování města do volné krajiny?
Brownfieldy jsou dnes pro Brno obrovskou rezervou – a nejdůležitější je už jen jejich vymezení v novém územním plánu jako plochy přestavby. Jasná pravidla jsou pro ně nastavena v tzv. kartách lokalit. Ty určují podmínky využití, míru zastavění, veřejná prostranství i podíl zeleně. Výhodou je, že investor přesně ví, co se od jeho pozemku očekává, a město tak může vyžadovat, aby součástí nových čtvrtí byla i občanská vybavenost, kvalitní ulice a parky. A zároveň podporou jejich proměny předejdeme tomu, aby město nekontrolovaně rostlo na zelené louce po jeho okrajích a ještě dál se zhoršovala intenzita dopravy.
Jak funguje nový územní plán a BSP v praxi?
Oproti starému plánu zavádíte mnohem podrobnější a strukturovanější regulaci: šest typů struktury zástavby, sedm výškových úrovní, a zejména tzv. karty lokalit a karty zón. Proč byl tento detailnější přístup zvolen? A nemůže být pro stavebníky a architekty naopak příliš svazující?
Podrobnější regulace nám umožňuje zachytit bohatou rozmanitost Brna. Historické centrum má zcela jinou logiku než třeba sídliště z 60. let nebo příměstské čtvrti rodinných domů. Pokud bychom všude nastavili stejná pravidla, přišli bychom o to nejcennější, a to charakter jednotlivých míst.
Někdo může mít obavy, že je to příliš svazující, ale v praxi je to spíše naopak. Investor nebo architekt už od začátku ví, co se od daného území očekává. To snižuje riziko konfliktů s městem i s veřejností a urychluje celý proces. Důležité je, že regulace není samoúčelná. Nejde o to, omezovat kreativitu, ale dát projektantům mantinely, které zajistí, že se nové stavby přirozeně začlení do okolí a posílí kvalitu celého prostředí.
S novým územním plánem úzce souvisí i Brněnské stavební předpisy (BSP), na jejichž přípravě se KAM také podílela. Proč bylo nutné, aby mělo Brno vlastní předpisy, a nestačila celostátní vyhláška?
Jsme přesvědčeni o tom, že celostátní vyhláška neřeší dostatečně podmínky velkých měst. Brno má hustou historickou zástavbu, nové rozvojové čtvrti i sídliště – a každé prostředí vyžaduje jiný přístup. BSP proto nastavují pravidla především pro uliční profily, parkování, cyklodopravu, reklamu a kvalitu veřejného prostoru. Vznikla tak pravidla na míru Brnu, podobně jako je má Praha a Ostrava.
Jaké největší přínosy BSP pro kvalitu architektury a veřejného prostoru v Brně očekáváte?
Od BSP si slibujeme především vyšší kvalitu veřejného prostoru: širší ulice s místem pro chodce, cyklisty i stromy, lepší hospodaření s dešťovou vodou, důraz na městské třídy a významné ulice jako páteř života ve městě. Přínosem je i systémové řešení parkování a nová pravidla pro umisťování reklam, aby nevznikaly vizuální excesy.
Pro usnadnění práce jste vytvořili tzv. Souhrnné znění požadavků na výstavbu, které přehledně spojuje BSP a celostátní vyhlášku do jednoho dokumentu. To zní jako velmi praktická pomůcka. Byl to od začátku záměr KAM, jak zjednodušit práci architektům a projektantům a předejít nejasnostem a chybám?
Ano, vytvořit Souhrnné znění požadavků na výstavbu, které v jednom dokumentu spojuje BSP a celostátní vyhlášku, byl záměr od začátku. Architekti a projektanti tak nemusí složitě hledat, co platí podle kterého předpisu – mají jeden přehledný text.
Zeleň pro město 21. století
Ochrana zeleně je pro veřejnost zásadní. Plán rozlišuje mezi zelení v hlavní funkci (parky, lesy) a v doplňkové funkci (vnitrobloky, zeleň u domů). Můžete vysvětlit, jak tento dvojí přístup pomáhá chránit jak velké zelené plochy, tak zeleň uvnitř obytných čtvrtí, která je pro kvalitu života neméně důležitá?
Rozdělení je klíčové. Zeleň v hlavní funkci – tedy parky, lesy nebo krajinnou zeleň – chráníme jako kostru městské přírody. To jsou místa, kde je primárním účelem samotná zeleň, a proto zde prakticky není možné umisťovat jiné typy staveb. Zeleň v doplňkové funkci, tedy ta uvnitř obytných čtvrtí, má jiný charakter – často jde o vnitrobloky, předzahrádky nebo malé plochy kolem domů. Nový územní plán jim dává jasný status a zajišťuje, že se nebudou postupně ztrácet pod tlakem nové zástavby nebo parkovišť. Díky tomu chráníme i tu méně nápadnou, ale pro každodenní život obyvatel velmi důležitou zeleň – tu, která zlepšuje mikroklima, stíní ulice, snižuje prašnost a nabízí prostor pro setkávání nebo odpočinek přímo u domu.
Nově zavádíte povinný minimální podíl zeleně u nové výstavby, například 30 % u bytových domů a 40 % u rodinných domů. Jak jste k těmto konkrétním číslům dospěli a jakou roli v tom hrají populární, ale někdy i kontroverzní zelené střechy, u kterých navíc povolujete pouze intenzivní formu?
Ta čísla nejsou náhodná – vycházejí z analýz, které posuzovaly, kolik zeleně je potřeba k udržení příznivého klimatu a hospodaření s vodou v hustě zastavěném městě. U rodinných domů proto stanovujeme 40 %, u bytových domů 30 % a u komerčních ploch 20 %. Je to kompromis mezi možnostmi investorů a potřebami města. Klíčové je, že část této zeleně musí být vždy skutečně na rostlém terénu a mohla plnit ekologické funkce. Zbytek lze řešit na konstrukcích – na střechách nebo podnožích – ale pouze formou intenzivní zeleně. To znamená stromy nebo keře s dostatečným prokořenitelným prostorem, nikoli jen extenzivní rozchodníky, které sice vypadají zeleně, ale vodu prakticky nezadrží a nepřispívají k ochlazování prostředí. Tento požadavek má tedy reálný klimatický efekt a zároveň motivuje investory, aby do projektů začleňovali kvalitní vegetaci.
Brněnské stavební předpisy jdou v tématu zeleně ještě dál a kladou velký důraz na stromy v ulicích. Stanovují například povinnost zřizovat výsadbové pásy pro stromořadí nebo minimální vzdálenosti sítí od kmenů. Je toto cesta, jak systémově zajistit, aby se v Brně lépe dařilo uličním stromořadím a aby nová výstavba efektivně hospodařila s dešťovou vodou?
Přesně tak. Je potřeba říci, že povinnost vymezit výsadbový pás je již dána stavebním zákonem, ale Brněnské stavební předpisy nastavují závazná pravidla, která dále konkretizují: jde například o přesně definovanou minimální šíři a hloubku prokořenitelného prostoru, odstupy od sítí nebo ochranu tzv. staticky významného kořenového talíře. Stromy tak získávají formální technické parametry na úrovni komunikací nebo kanalizací.
Proces tvorby a KAM Brno
Proces tvorby plánu trval přes 20 let a zapojilo se do něj obrovské množství aktérů s často protichůdnými zájmy. Vaše kancelář převzala jeho zpracování v roce 2018. Co bylo největší výzvou při koordinaci všech těchto požadavků a jak se vám podařilo dovést takto komplexní dílo ke schválení?
Největší výzvou bylo sladit tisíce protichůdných zájmů – od jednotlivých městských částí přes státní správu až po developery, spolky a veřejnost. Každý měl jiné priority, často i protichůdné, a právě v tom byla největší výzva. Klíčem byla otevřená komunikace – znamenalo to ale stovky jednání, vysvětlování a hledání kompromisů.
Nešlo o to, aby každý prosadil svou představu, ale aby výsledný plán byl dlouhodobě obhajitelný a přijatelný pro většinu. To nám umožnilo spolu s magistrátem a politickým vedením města společně dotáhnout tak složité a rozsáhlé dílo ke schválení. Územní plán je totiž vždy výsledkem dohody – a jen díky té může fungovat i desetiletí.
Kromě územního plánu a BSP zpracovává KAM i územně analytické podklady a řadu důležitých územních studií, například pro brněnské výstaviště nebo novou čtvrť Trnitá. Jak tyto detailnější dokumenty doplňují a zpřesňují vizi nového územního plánu?
Územní plán je rámec, ale pro konkrétní lokality potřebujeme podrobnější podklady. I naše kancelář proto připravila různé úrovně podkladů a studií, a to mimo zmíněnou Trnitou nebo brněnské výstaviště. Aktuálně se soustředíme třeba na lokality Ponava, Radlas nebo Heršpická. Tyto dokumenty doplňují plán o detaily a pomáhají překlenout cestu mezi vizí a konkrétní výstavbou.
Závěrem
Od ledna, respektive července 2024, platí v Brně trojice klíčových dokumentů: nový stavební zákon, Brněnské stavební předpisy a nový Územní plán. Co je pro vás nejnáročnější při jejich uvádění do praxe? Je Brno a jeho stavební úřady připraveno na novou éru rozvoje, kterou tyto dokumenty společně otevírají?
Nejtěžší úkol už teď není obsah všech tří dokumentů, ale jejich praktické uvedení do života. Úředníci na stavebních úřadech se učí s novými pravidly pracovat, projektanti si zvykají na detailnější regulaci a investoři na jasnější mantinely. Jsem přesvědčený, že Brno je na tuto změnu připraveno, ale vyžádá si to čas a velkou míru spolupráce. Pokud se podaří sladit všechny aktéry – od města přes stavebníky až po veřejnost – můžeme dosáhnout toho, že se nové předpisy stanou přirozenou součástí každodenní praxe. A právě to rozhodne o tom, zda se nám podaří naplnit vizi udržitelného a kvalitního rozvoje, kterou tyto tři dokumenty společně nastavují.
Ing. arch. Jan Tesárek, ředitel KAM
Absolvent Fakulty architektury VUT v Brně. Přes 15 let pracoval ve významných brněnských ateliérech, kde se věnoval především obytným a občanským budovám, architektonickému detailu, ale také návrhům veřejných prostranství a územním studiím.
V letech 2018 – 2022 pracoval na oddělení Veřejného prostoru v Kanceláři architekta města Brna, jejímž vedením byl pověřen od ledna 2023. Ve výběrovém řízení na ředitele jej vybrala odborná komise a následně v červnu 2023 potvrdila Rada města Brna.
Jeho vizí je otevřená a komunikující organizace, která je respektovaným partnerem pro město i odbornou a laickou veřejnost. Energii celé kanceláře směřuje především na dokončení územního plánu města, kultivaci veřejného prostoru a vytvoření lepších podmínek pro zeleň, modrozelenou infrastrukturu i udržitelnou mobilitu.
