Nová základní škola LOŠBATES, jejíž podoba vzešla z mezinárodní soutěžní spolupráce ateliérů Pelletier de Fontenay a SOA architekti, je především moderní vzdělávací instituce, která podporuje současnou pedagogiku ne proklamací, ale každodenní zkušeností. Budova tak funguje jako jakýsi nástroj, díky němuž mohou učitelé rozvíjet nové trendy ve výuce.
Svazková základní škola LOŠBATES
Místo: Svazková 500, Louňovice
Investor: Dobrovolný svazek obcí Lošbates
Autoři: Hubert Pelletier / Pelletier de Fontenay a Ondřej Píhrt / SOA architekti – hlavní architekti projektu, Yann Gay-Crosier / Pelletier de Fontenay, Štefan Šulek, Ondřej Laciga / SOA architekti
Spoluautor: Dalibor Dvořák
Zastavěná plocha: 5 140 m2
Užitná plocha: 9 450 m2
Projekt: 2024
Realizace: 2025
Náklady: 600 mil. Kč
Foto: Alex Shoots Buildings
Autorská zpráva
Základní škola LOŠBATES vznikla na základě mezinárodní architektonické soutěže jako spolupráce kanadského studia Pelletier de Fontenay a české kanceláře SOA architekti, která dlouhodobě působí v oblasti návrhů staveb pro vzdělávání. Projekt je od počátku koncipován především jako současná vzdělávací instituce: moderní pedagogiku nepodporuje deklarativně, ale prostřednictvím promyšlené práce s prostorem. Učitelům nabízí multifunkční prostorový nástroj pro jejich práci, zatímco dětem poskytuje místo pro život – přehledné, bezpečné, rozmanité a inspirativní.
Celkové urbanistické a architektonické řešení
Nová svazková základní škola LOŠBATES stojí v těžišti čtyř svazkových obcí (Louňovice, Tehovec, Svojetice, Štíhlice). Je záměrně umístěna mimo historické centrum kterékoliv z nich. Díky tomu může být skutečným společným bodem mikroregionu: moderní vzdělávací institucí a zároveň místem, které přirozeně patří lidem i mimo vyučování. Poloha školy podporuje vznik bezpečných pěších a cyklistických vazeb mezi obcemi a jejich doplnění sítí drobných veřejných prostranství – s kampusem jako přirozeným cílem. LOŠBATES tak ukazuje, že slučování menších, provozně náročných „obecních“ škol může vést k něčemu, co regionu nevezme identitu, ale naopak ji posílí: k přirozenému, kvalitnímu, vybavenému a komunitě otevřenému centru.
Areál je zasazen na severním okraji Louňovic v přechodu mezi obcí a lesem. Kampus je rozvržen s jasnou logikou: do středu staví chráněný vnitřní svět školy, na východ vyvádí sportovní krajinu s oválem a hřišti a dopravní a servisní provoz drží na okraji, aby nerušil pobytové plochy.
Základní prostorový princip lze popsat jako otevřený „lesní klášter“: prstenec školy propojuje jednotlivé části do jednoho celku a zároveň obklopuje velkorysé centrální nádvoří. Prstenec je propustný – rohy a nároží fungují jako přirozené vstupy i jako prahy mezi vnitřkem a vnějškem. Hmota školy je záměrně nízká, dvoupodlažní a horizontálně členěná, takže přirozeně zapadá do okolní zástavby rodinných domů. Nepůsobí jako monolit, ale jako klidný kampus: přehledný, srozumitelný, lidský.
Centrální dvůr vychází z myšlenky „lesa uvnitř budovy“. V realizované podobě se tato idea proměňuje v chráněnou herní krajinu plnou zeleně – rozmanitou, bezpečnou a funkční. Nádvoří není dekorace, ale přirozená součást každodenního života školy: nabízí pohyb, hru, pobyt i klid, podporuje venkovní výuku a zároveň funguje jako zelené mikroklimatické srdce kampusu. Zeleň zde pracuje se stínem i orientací a dává školnímu světu příjemnou atmosféru, která je pro děti i učitele stejně důležitá jako přesně nastavená provozní pravidla.
Dispoziční a provozní řešení
Provozní uspořádání rozvíjí princip kampusu do čtyř vzájemně propojených, ale jasně čitelných celků: společné a veřejnější zázemí s aulou, jídelnou a družinou, 1. stupeň, 2. stupeň a tělocvična. Tyto světy jsou fyzicky oddělené, ale pevně spojené prstencem, který je hlavní komunikační osou školy – a zároveň jejím největším prostorem pro každodenní život.
Budova je zároveň navržena tak, aby byla otevřená komunitě, a přitom bezpečná pro každodenní školní provoz. Veřejné a poloveřejné funkce kampusu mohou fungovat v samostatném režimu a v definovaných časech, aniž by bylo nutné „otevírat celou školu“. Provozní logika domu proto pracuje s jasně definovanými vstupy, prahy a kontrolovanými vazbami: děti mají svůj chráněný vnitřní svět, zatímco vybrané části kampusu se mohou přirozeně stát zázemím pro sport, kroužky, setkávání a další aktivity mikroregionu.
Klíčovým motivem je pohyb bez slepých uliček: cirkulace je pojata jako spojitá smyčka, která umožňuje přirozený, nelineární pohyb a vytváří jemné přechody mezi režimy dne – učením, odpočinkem, setkáváním a pohybem. Interiér proto není jen součet tříd a chodeb. Prstenec a jeho rozšíření fungují jako výuková krajina – plnohodnotná plocha pro individuální práci, malé skupiny i společné sdílení.
Důležitou vlastností je variabilita. Výuková krajina pracuje se systémem otočných stěn a akustických závěsů, které umožňují ve spojení s vhodným volným nábytkem prostor rychle přeuspořádat do různých kombinací menších „kapes“. Vznikají klidné kouty pro soustředění, místa pro týmovou práci, malé improvizované učebny i otevřenější plochy pro prezentaci nebo společnou aktivitu. Vedle flexibility je klíčová i schopnost nabídnout možnost volby prostředí: děti i učitelé mohou podle cíle výuky přirozeně volit mezi různými typy míst. Prostor tak působí příjemně a inspirativně – a přitom je každý jeho kousek důsledně didakticky promyšlený.
Součástí kampusu je i ZUŠ, která přirozeně rozšiřuje vzdělávací spektrum školy a přidává domu další rytmus a kulturní vrstvu. V rámci zázemí 2. stupně je navíc navržen multifunkční prostor pro výuku STEM, který podporuje experimentální a projektové formy výuky.
LOŠBATES je především moderní vzdělávací instituce, jejíž samozřejmou kvalitou by měla být i moderní architektura. Její hlavní smysl je ale praktický: vytváří prostředí, které podporuje současnou pedagogiku ne proklamací, ale každodenní zkušeností. Učitelé dostávají do rukou promyšlený multifunkční nástroj pro svojí pedagogickou práci, děti získávají školu jako místo pro život – přehledné, bezpečné, rozmanité a otevřené.
Technické řešení, udržitelnost
Základní škola LOŠBATES je navržena jako robustní a dlouhodobě udržitelná stavba s racionálním konstrukčním řešením a důrazem na kvalitu vnitřního prostředí. Nosný systém je tvořen převážně železobetonovými konstrukcemi s výplňovým zdivem a otevřenou strukturou umožňující flexibilní provoz. Obálka budovy kombinuje provětrávaný dřevěný obklad doplněný o prefabrikované římsové prvky z GRC. Velká část střech je řešena jako extenzivní vegetační.
Záměr je navržen v pasivním energetickém standardu a vytápění je řešeno především pomocí tepelných čerpadel vzduch/voda v nízkoteplotním teplovodním systému. Udržitelnost se výrazně opírá o hospodaření s dešťovou vodou, primárně o její zadržování ve vegetačních plochách včetně střech. Přebytečná voda je svedena do podzemní akumulační nádrže v atriu, která slouží pro zálivku zeleně a zároveň jako zdroj vody pro splachování toalet a úklid; přebytek je řešen systémem retenčních objektů a regulovaného odtoku. Na střeše je navržena fotovoltaická elektrárna, dimenzovaná primárně pro vlastní spotřebu v objektu; přebytky jsou přednostně využívány pro ohřev teplé vody a akumulaci tepla, a teprve poté předávány do distribuční sítě.
CV
Ateliér Pelletier de Fontenay, sídlící v Montrealu a založený v roce 2010, si vybudoval portfolio oceňovaných současných veřejných staveb, z nichž mnohé vznikly na základě architektonických soutěží. Přístup studia, charakteristický důrazem na kreativitu, inovace a kvalitu, vychází z porozumění kontextu a opírá se o výzkum a systematickou analýzu. Prostřednictvím identifikace a formulace klíčových témat usiluje Pelletier de Fontenay o přesnost a relevanci svých návrhů, rozpoznává příležitosti a rozvíjí cílená a efektivní řešení. Jeho otevřený přístup přispívá k transparentnosti celého procesu a podporuje kvalitní spolupráci mezi klientem a architektem, projektem a jeho uživateli i mezi architekturou a jejím kontextem.
Architektonická kancelář SOA architekti působí na Václavském náměstí v srdci Prahy. Ateliér založili v roce 2015 Štefan Šulek, Ondřej Píhrt a Ondřej Laciga. Název SOA je akronymem, který znamená „Sons of Architecture“, tedy „Synové Architektury“. Kancelář SOA se původně zaměřovala na interiérové a rezidenční projekty, v poslední době se specializuje na školské a vzdělávací stavby. Práce ateliéru je založena na třech základních prvcích: krása, respekt, odpovědnost. Klient je proto vždy členem týmu.
