Zatímco auto bez mrknutí oka posíláme pravidelně do servisu, u vlastního zdraví často čekáme, až nás k lékaři přivedou první potíže. Přístup typický Čechům chce změnit koncept prémiové péče Kliniky AGEL PLUS, který si zakládá na prevenci, dostatku času na pacienta i dlouhodobé celostní péči. Tu chce skupina AGEL intenzivně rozvíjet i ve firemním segmentu. „Dlouhý život je nanic, když je poznamenaný chorobami,“ říká Waldemar Krzysztof Kmiecik, předseda představenstva Dopravního zdravotnictví ze skupiny AGEL, která provozuje Kliniku AGEL PLUS.
Text: Andrea Míčková
Foto: Ondřej Pýcha
Waldemar Krzysztof Kmiecik
Vystudovaný lékař – anesteziolog. Kariéru zahájil v regionální nemocnici na jihu Polska. Více než deset let působil na manažerských pozicích ve farmaceutickém průmyslu. Poté se věnoval řízení společností poskytujících ambulantní a nadstandardní zdravotní péči. Od listopadu 2020 působí ve skupině AGEL, kde je předsedou představenstva společnosti Dopravní zdravotnictví, která provozuje síť Poliklinik AGEL a Kliniku AGEL PLUS.
O longevity se dnes mluví jako o něčem, co můžeme aktivně ovlivnit dávno před tím, než se objeví první zdravotní potíže. Co máme ve skutečnosti ve svých rukou a kde už začíná genetika a medicína?
Velká část našeho zdraví se skutečně odehrává mimo ordinaci. Rozhoduje, co jíme, jak se hýbeme, spíme, jaký máme stres nebo vztahy. Pak je tu genetika, se kterou toho moc neuděláme. Medicína je až další část skládačky, její role je ale zásadní v tom, že dokáže odhalit věci, které člověk sám necítí ani nevidí. Můžete mít pocit, že žijete zdravě, ale doma si nezměříte krevní hodnoty ani nepoznáte genetickou predispozici.
Co tedy může zachytit preventivní vyšetření, i když se člověk cítí zdravý?
Organismus vám dlouho nemusí dávat žádný signál, a když už ho dá, může být pozdě. Rád používám přirovnání s autem. Jezdí normálně, nic necítíte, a teprve v servisu zjistíte, že za pět set kilometrů budou na výměnu brzdy a něco není v pořádku s podvozkem. Když to zjistíte včas, nazývá se to oprava. Když ne, může se při rychlé jízdě na dálnici stát tragédie. U člověka je to podobné a v tom je smysl pravidelných prohlídek. Jde nám o to zjistit, jestli se něco nezačíná měnit dřív, než se objeví první příznaky.
Právě kolem prevence dnes vzniká spousta nových služeb a vyšetření a někdy není úplně jasné, co je spíš módní záležitost a co opravdu má smysl.
Určitě je v tom i marketing. Ne všechno, co se dnes prodává jako cesta k dlouhověkosti, člověk opravdu potřebuje. Typickým příkladem jsou doplňky stravy. Při vyváženém jídelníčku vám řada z nich nic zásadního nepřinese. Na druhé straně dnes lidé mají mnohem víc možností sledovat vlastní tělo, ať jde o chytré hodinky, měření tlaku, nebo kontinuální monitoring glykemie. Najednou vidíte, co s vámi udělá konkrétní jídlo nebo špatně prospaná noc, a můžete podle toho měnit své chování. Zejména mladší generace lidí kolem třiceti čtyřiceti let chce mít své zdraví pod kontrolou a vědět, jak ho její současné chování ovlivní za deset dvacet let. Starší lidé oproti tomu na prevenci často ani nejdou, protože se bojí, co by se mohli dozvědět.
Když už se člověk rozhodne řešit zdraví aktivně, co mu nabídne prémiová péče oproti běžné preventivní prohlídce?
Především širší prevenci a více času na to výsledky skutečně vyhodnotit. Vyšetření lze rozšířit o laboratorní nebo genetickou diagnostiku, ale samotný počet testů není to hlavní. Můžete mít před sebou perfektní výsledky, ale když na ně má lékař jednotky minut, moc s nimi neudělá. Proto se snažíme držet počet pacientů na jednoho praktika kolem sedmi až osmi set. Když jich má dvojnásobek, těžko může s každým projít výsledky, vyslechnout ho, a ještě si dát dohromady širší souvislosti. Prémiová péče je hlavně o tom, že na vás má někdo čas.
U českého zdravotnictví se často řeší kapacity a čekací doby, ale méně už způsob, jakým lékaři s pacienty mluví. Jak moc se dá osobní přístup naučit?
Roli hraje samozřejmě osobnost. Už při výběru lékařů se proto díváme nejen na odbornost, ale i schopnost empatie a komunikace s pacientem. Starý paternalistický přístup „já jsem doktor, vy poslouchejte“ podle mě patří minulosti. Pacient musí vědět, proč mu něco doporučujeme, a mít prostor se ptát. Stejnou logiku máme i u recepce nebo koordinátorek, které pomáhají zajistit další vyšetření a služby, aby si pacient nemusel vše organizovat sám. Pro něj totiž začíná péče ještě dřív, než vejde do ordinace.
Když se bavíme o komplexní péči, jak jí v praxi dosahujete?
Naše filozofie stojí na tom, že někdo musí držet celý zdravotní příběh pacienta pohromadě. Typicky je to praktický lékař, u dítěte pediatr, u ženy může hrát důležitou roli i gynekolog. Tento člověk vidí výsledky, zprávy specialistů a skládá je do jednoho obrazu. Nestačí mít deset zpráv uložených v systému. Někdo z nich musí vyvodit, co to pro vás znamená jako celek. Právě v tom vidím roli lékaře jako manažera péče. A stejný model funguje i pro celé rodiny, které u nás často vídáme. Medicína ostatně byla vždy konziliární, protože lékaři spolu musí mluvit.
Soukromých klinik je dnes v Praze na výběr skutečně spousta. V čem jste jiní?
Jedním rozdílem je dostupnost lékařů. V některých soukromých zařízeních přijde specialista na pár hodin týdně a zase odchází jinam. U nás jsou někteří lékaři přímo dedikovaní klinice, další pracují i v poliklinice naproti a obě budovy se v péči doplňují. Nechceme být jen hezká ordinace, která pacienta pošle s žádankou přes půl Prahy. Máme téměř třicet odborností a naproti velké diagnostické zázemí včetně magnetické rezonance, CT, rentgenu nebo sonografie. Druhý rozdíl je v tom, že nechceme řešit jen jeden izolovaný problém. Když přijde pacient s vysokým tlakem, nestačí mu předepsat léky. Chceme vědět, proč má tuto potíž a co se dá udělat, aby za pár let neřešil něco mnohem vážnějšího.
Do celostního přístupu jste zařadili i tradiční čínskou medicínu. Proč?
Když jsem byl před lety v Číně a navštěvoval tamní nemocnice, viděl jsem stejné lékaře pracovat s nejmodernější diagnostikou a současně dělat akupunkturu. Nikdo tam nemá potřebu rozhodovat, jestli je správně Východ, nebo Západ. Pro nás je základem klasická medicína a nikdy ji nechceme nahrazovat tam, kde je potřeba diagnostika nebo léčba. Ale jsou situace, třeba chronické bolesti nebo svalové napětí, kde klasická medicína už mnoho dalších možností nemá. A tam může mít doplňková metoda své místo.
Kdo rozhoduje, kdy už takový doplněk nestačí?
Pokud člověk potřebuje klasickou diagnostiku nebo léčbu, dostane ji. Akupunktura není alternativa k magnetické rezonanci nebo léčbě vážného onemocnění. Máme pacienty, kteří na ni přijdou cíleně, a jsou i takoví, kterým ji jako jednu z možností doporučí naši lékaři. Důležité pro nás je, že i tato část péče funguje pod odbornou garancí.
Prémiová péče dnes není jen záležitostí jednotlivců. Jak velkou část vašich klientů mají do budoucna tvořit firmy?
Firemní segment chceme rozvíjet velmi intenzivně. Firmy dnes utrácejí za nejrůznější benefity, ale zdraví zaměstnanců je pro ně současně i ekonomické téma. Klinika AGEL PLUS má v tomto směru velký potenciál a současná kapacita kliniky nám umožňuje dál růst a oslovovat nové klienty. Pokud bychom Prahu naplnili, umíme si představit, že koncept rozšíříme do dalších měst. Zároveň už dnes pracujeme s programy také mimo Prahu, například v Plzni, Olomouci nebo Ostravě.
Co má zaměstnanec z takového programu dostat navíc oproti jednorázové preventivní prohlídce?
Právě dlouhodobost. Když člověk přijde poprvé, absolvuje vstupní prohlídku a z ní vyplynou určité závěry. Jenže během roku se může objevit něco nového, takže nedává smysl zopakovat za dvanáct měsíců automaticky úplně totéž. Proto teď začínáme pracovat s individuálními zdravotními plány, které mají určit, co se má řešit hned, co můžeme sledovat a k čemu se máme vrátit v dalších měsících. Teprve tehdy se z prevence stává průběžná péče, nejen každoroční razítko.
Jak do konceptu dlouhodobé péče zapadají sportovní medicína, rehabilitace nebo estetika?
Sportovní medicína do toho podle mě patří úplně přirozeně. Pohyb je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme dělat pro zdraví. A nemusíte být profesionální sportovec. Přicházejí i víkendoví sportovci, kteří chtějí mít jistotu, že jejich srdce zvládne takovou zátěž, jiní řeší zranění nebo rehabilitaci. Máme fyzioterapii, kryokomoru i barokomoru.
Vedle toho nabízíme také služby, které péči doplňují. Jejich rozsah se liší podle konkrétního programu, může jít například o dentální hygienu, dermatologii či estetickou medicínu. U estetiky jsme chtěli, aby zůstala medicínou a nestala se z ní jen kosmetická služba. Proto ji propojujeme s klasickou dermatologií.
To vše jste umístili do budovy z roku 1923, která už kdysi zdravotnictví sloužila. Jak složité bylo dostat moderní medicínu do téměř historického domu?
Samotná stavba byla extrémně náročná. Když jsme objekt převzali, byly uvnitř kanceláře a interiér byl ve velmi špatném stavu, takže jsme prakticky všechno vybourali. Zároveň jsme ale v památkové zóně, takže zvenku jsme museli zachovat spoustu věcí nebo vyrobit repliky – jako třeba kliky na oknech. Nemohli jsme ani jednoduše zvýšit střechu a umístit do podkroví technologie, takže například vzduchotechnika se musela řešit jinak. Celá investice vyšla přibližně na půl miliardy korun.
Pražská klinika funguje rok. Jaké budou vaše další kroky? Praha je pro nás do určité míry testovací pracoviště, protože právě tady máme nejširší nabídku AGEL PLUS. Teď potřebujeme především naplnit kapacitu, dál rozvíjet firemní segment a individuální zdravotní plány, na kterých začínáme intenzivně pracovat. Některé prvky už máme v Ostravě, Olomouci a částečně v Plzni. Pokud se ukáže, že lidé mají o tento model zájem, budeme ho postupně přenášet i dál.
