Hlavními magnety v blížící se dražbě Aukčního domu a galerie European Arts jsou dvě mimořádná plátna, která byla celá desetiletí skryta v soukromých sbírkách. Jejich cesta zároveň poodkrývá specifika tuzemského trhu.
První výstavní i aukční událostí je Zátiší s kytarou (1925) od Emila Filly. Jde o vrcholné dílo autorova kubismu, které sám Filla vybral v roce 1926 pro reprezentaci na Benátském bienále při otevření československého pavilonu. Od této události letos uplynulo přesně sto let. Obraz byl pro autora natolik zásadní, že si jej ponechal ve svém majetku, odkud byl přímo z pozůstalosti zakoupen do soukromé sbírky. Současná generace ho tak spatří poprvé. Podle posudku historika umění Karla Srpa právě zde Filla dospěl k vrcholné představě svého kubismu, kde se jednotlivé plány důmyslně prolínají.
Vyvolávací cena odstartuje 21. listopadu v Mramorovém sále Lucerny na 15 milionech korun, experti však na základě unikátnosti predikují finální částku v řádu desítek milionů.
Druhým doslova objevem je Dopis z Paříže (1913) od Antonína Procházky. Radikální olejomalba kombinovaná s voskem a reálnou asambláží v podobě vlepené francouzské dopisní obálky s poštovními známkami. Dílo bylo krátce po svém vzniku vystaveno v Německu, pak ale zapadlo a bylo tak překvapivě i pro odbornou obec neznámé. Současný majitel ho aukční síni svěřil na základě předchozí úspěšné spolupráce a stoprocentní vzájemné důvěry. Vzhledem k raritnosti této položky postupovali experti s maximální obezřetností. Ověřovali poštovní razítka, dohledali původní štítek německé prodejní galerie a výstavní historii. Stejně obtížné bylo stanovit aukční cenu. Vzhledem k chybějícím referencím se výkonný ředitel Aukčního domu a galerie European Arts Albert Trnka rozhodl jít od možná překvapivě nízké částky milion a půl korun. Zároveň ale lze očekávat, že by právě z toto dílo mohlo až několikanásobně zvýšit svou cenu a stát se tak rekordmanem aukce.
Právě na tom, jak se unikáty dostávají na aukční trh a jak se k nim přistupuje, lze dobře mapovat jeho tendence. Zatímco v zahraničí je běžné dražit ucelené pozůstalosti najednou, v Česku se sbírky rozprodávají postupně po jednotlivých solitérech. Důvodem jsou podle Trnky limity lokálního trhu, kde kupující tvoří téměř výhradně domácí sběratelé. Nabídnout větší konvolut děl jednoho autora naráží na absorpční kapacitu trhu. Přesto silný kapitál nechybí, což podle něj potvrdil třeba i jarní prodej Fillova obrazu Hráči šachu. V závěru licitovali tři kupci, kteří neměli finanční, ale jen vnitřní limit.
Bližší pohled na trh ukazuje také strukturální proměny. Kvůli rostoucím cenám a požadavkům majitelů se nejvýznamnější díla autorů jako třeba Toyen přesouvají z veřejných aukcí do privátních prodejů. David Juřička, obchodník a kurátor, vysvětluje, že tak zvané private sales majitelé děl i kupující preferují kvůli absolutní diskrétnosti a eliminaci publicity. Další jasnou tendencí je, že volný kapitál stále častěji míří do segmentu poválečného umění, kde poptávka prudce roste a trh ji dokáže saturovat. Do popředí se tak dostávají dosud méně známá či dosud podhodnocená jména. Nové vlny zájmu jsou často také podpořeny retrospektivními výstavami nebo systematickou prací galeristů. V kurzu je aktuálně zejména figurální umění, které vystřídalo dřívější zájem o abstrakci.
Domácí trh s výtvarným uměním prožívá období stability. Na strategii investorů, kteří v uměleckých dílech hledají bezpečné alternativní zhodnocení kapitálu, nemají případné výkyvy a spekulace vliv. Jinými slovy, drahé obrazy jsou drahé v každých časech. V tomto tržním prostředí také hraje, nebo podle European Arts bude stále více hrát, klíčovou roli profesionalita a důvěryhodnost samotných zprostředkovatelů. I proto, na rozdíl od konkurentů, jejichž identita se opírá o koncept rodinného podnikání, sází tato instituce na přísně institucionální řízení, procesní standardy a jasně definovanou profesionální koncepci. Konkurenci se snaží předehnat klientským servisem a zárukami. Silné odborné zázemí ji umožnilo vyhnout se skandálům.
Schopnost European Arts přitahovat raritní plátna a nabídnout silné odborné zázemí vyplývá i z toho, že historicky a profesně vychází ze zkušeností renomovaného aukčního domu Maisner a Neumann. Ten byl v devadesátých letech největším prodejcem slavných porevolučních restitucí z Národní galerie, jako byly sbírky Waldesova, Salusova či Morawetzova.
O další upevnění své pozice se firma, která chystá ke svému patnácti letému výročí další rozvoj, bude snažit 21. listopadu v Mramorovém sále paláce Lucerna. Pro Velkou sálovou aukci připravila 200 položek, opírá se přitom o své tradiční domény – českou avantgardu, předválečnou modernu a poválečné umění. Veřejnost i investoři mají možnost se s nabízenými díly seznámit do 20. listopadu na předaukční výstavě přímo v European Arts.










