Nové návštěvnické a zážitkové centrum proslulé švédské automobilky, World of Volvo, se v dubnu 2024 otevřelo světu. A pod svou rozložitou dřevěnou střechou, tou největší v Evropě, zdaleka nepředstavuje jen stará a nová auta. Prezentuje se v plášti dovedné architektury tím, že to s udržitelností myslí opravdu vážně.
Text: Radomír Dohnal
Foto: Rasmus Hjortshoj, James Silverman
Už jen tři léta schází, aby se Volvo slavně přiřadilo do nepočetné skupiny stoletých automobilek. Po Lancii, Tatře, Fordu nebo třeba automobilce Benz se počítá k těm nejstarším na celém světě. I když to v raných počátcích příliš nadějně nevypadalo. Dnes proslavená automobilka vznikla jako přidružená výroba fabriky na ložiska.
A vidíte? Hypotetické parkoviště, které by všemi svými seřazenými produkty zaplnilo, by dnes bylo nedozírné. Vejít by se na něj muselo více než pětadvacet milionů vozů. Proto asi nepřekvapí, že se podnik se sedmadevadesátiletou historií má skutečně za čím ohlížet. Palčivá otázka, kam ty pohledy do minulosti přesně směřovat, přetrvávala. K určitým unikátům automobilky Volvo patřilo, že si nikdy své tovární muzeum vlastně pořádně nevystavělo.
Jedno takové sice od roku 1995 existovalo. V Arendalu, na ostrově Hisingen, vzdušnou čarou asi deset kilometrů od Göteborgu. Jenže to vzniklo z popudu bývalého zaměstnance. A byť to z něj k výrobním halám s logem šipky v kruhu nebylo daleko, nešlo o prostor dostatečně disponovaný. Nezměnilo se to ani poté, co skupiny Volvo Cars a Volvo Group převzaly nad tímto objektem správu. Přece jen ustájit někde čtyřiaosmdesát různých exemplářů vozů, postihnout celé vývojové řady, prototypy a tovární artefakty, to si žádá důstojný prostor.
Hodí se také zmínit klasickou chybičku, jíž se na kompoziční úrovni motoristická muzea, organizovaná ještě postaru, často dopouští. V krátkosti, jen pouhé nahloučení exponátů pod střechu a pár popisek na cedulkách ještě výstavu nedělá. To, že expozice nesmí nudit, musí být atraktivní pro různé cílové skupiny, kterým nabídne rozmanitost podnětů, je ovšem mnohem větší kumšt, než by se zdálo. A bohužel, průprava z výzkumu a vývoje moderního automobilového designu není pro řešení takových výstavních náležitostí tou ideální prerekvizitou. Je to práce profesionálů z jiného oboru, architektů.
Nejlepší architekti pro ta nejlepší auta
Právě tímto směrem nechali šéfmanažeři Volva proudit své myšlenky, když v roce 2010 dohlédli blížícího se stoletého firemního jubilea. Přemýšleli o novém expozičním prostoru v jiné lokalitě. Při tom zvažovali stavební komplex, který by jim posloužil mnohostranně. Nejen jako moderně strukturované muzeum, ale i vysoce reprezentativní prostor určený ke konání společenských a podnikových akcí.
Místo, které by dokázalo obsáhnout interaktivní výstavy, konference a kulturní události a bylo by přístupné mnohem širšímu publiku. Ale kdo by se takového záměru mohl zhostit? Protože k know-how každé dobré automobilky patří též umění dobře načasovaného outsorcingu, rozhodli se pro tuto s automobilovým průmyslem nesouvisející práci oslovit architekty z dánského studia Henning Larsen.
Dobře zavedená firma si už dávno vysloužila mezinárodní uznání daleko za hranicemi Skandinávie. Například za realizace budovy ministerstva zahraničí v Rijádu, Kodaňskou operu, potažmo za Harfu z islandského Reykjavíku. I v Česku jejich práce rezonuje, například návrhem Nový Hlavák (pražského hlavního nádraží), potažmo projektem koncertní haly v Ostravě.
Za těch pětašedesát let v oboru si Henning Larsen dokázali vytvořit velmi výrazný profesní rukopis. To, že preferují čistý a funkční minimalistický designem, živost s orientací na uživatele nebo inovativní technologie, by asi u skandinávského studia nepřekvapilo. Nezaměnitelnost jim ovšem dává to, že stavby navrhují v harmonii s okolím. Funkční, krásné, inspirující. A rovněž udržitelné, s ohledem na životní prostředí.
Právě signatura plynoucí z těch dvou posledních vět oslovila klienty ze švédské automobilky nejintenzivněji. Protože Volvo se snaží, s hlubokou úctou ke své přebohaté historii, nepůsobit jako automobilka minulého tisíciletí. Volvo nechce být jen značkou výrobce automobilů, usiluje o to být přímo životním stylem. Obnáší to být současné, angažované. A to znamená, že ústřední hodnotou se pro něj stává udržitelnost.
Osobní mobilita přitom až donedávna hodnoty přírody a šetrnosti k životnímu prostředí příliš neztělesňovala. A proto ono zamýšlené návštěvnické a zážitkové centrum mělo vyjadřovat celou svou hmotou, že už Volvo není značkou fosilní doby, ale jede k budoucnosti po cestě pokroku.
Umění, preciznost, zkušenosti. A dřevo
Jak takové gesto zcela zřetelně vyjádřit? V architektuře to jde přece jen o něco snáz než v automobilové oblasti. Hlubší smysl stavby tu vyjadřuje materiál. V celistvosti uchopený jako nízkouhlíkový, přírodní, obnovitelný, vysoce praktický a pro severské země nanejvýš autentický. Dřevo. Ne tedy dřevo obyčejné, ale technologicky upravené, ve stavebním formátu křížem vrstveného laminovaného dřeva, CLT. Doprovázeného v konstrukci dalšími dřevěnými prvky z lepených hranolů glulamu.
Jen zmínit dominantní materiál a konstatovat, že z něj vznikly nosné konstrukce i zastřešení, tu ale rozhodně nestačí. Jsou to především měřítka, která na objektu z Lisebergu ohromují. Ano, je v první řadě velkolepý svou rozměrností a fascinující svými dimenzemi. Že by něco takového z betonu šlo vystavět snadno? Zajisté. Ale k síle vyznění celé stavby přidává právě fakt, že objekt vznikl ze dřeva.
Kombinovaný prostor výstavní haly překrývá plochu 20 500 metrů čtverečních. Nic takového zatím jinde v Evropě k vidění není.
Je to promyšlenost záměru, dokonalé obsáhnutí plného potenciálu materiálu a ohromný arzenál zkušeností, které se spojují v jeden mimořádný celek promlouvající ke světu univerzálním jazykem pokročilého designu. Dílo zkrátka mistrovské po technické i architektonické stránce. A právě proto tak vévodící reputaci značky Volvo, která se stejnou mírou dokonalosti ráda prezentuje na silnicích světa svými automobily.
Je přitom pozoruhodné, jak se aspekty tvorby moderních automobilů a tvorby takového stavebního projektu dnes prolínají. Architekti z Henning Larsen nejprve vytvořili návrh, digitální model objektu se zadáním dílčích instrukcí materiálu. Na výkonných procesorech počítačů pak bylo, aby propočítaly modely zatížení konstrukce a samy navrhly ideální strukturní řešení.
Konstrukční logika parametrického modelování složená z velkých dřevěných prvků tu byla vedena invencí lidskou spolu se stroji vytvářenými propočty. Vzájemná integrace technologií pak dala vzniknout stavebnímu unikátu. Na stejném principu se dnes navrhují i auta, kdy se ze škálovatelných kritérií vybírají nejvhodnější a nejoptimálnější návrhy, která jednou budou jako jejich historičtí předchůdci zařazena do dřevěné katedrály návštěvnického a zážitkového centra.
„Jsme moderní, nebojíme se nových technologií, máme talent a děláme odvážné věci. A myslíme u toho na přírodu,“ to vše ztělesňuje tato stavba, která je proporcemi rekordní. Přičemž na každém kroku své plochy nepřestává ohromovat svým řešením. Její strukturu vytváří tři nápadné sloupy jako kmeny staletých stromů, které se vějířovitě rozbíhají a nesou na sobě celé zatížení obrovské střechy. Zahalují tak návštěvníky do přívětivého střešního pláště, který jim připomíná les.
Kde jsou ale další podpůrné sloupy, kotvící pylony a předěly nosných zdí? Hledali byste je tu marně, nic takového prostor netříští. Fabia Baumann, inženýrka stavebních konstrukcí, to vysvětluje a při tom neskrývá nadšení: „Ještě nedávno byla práce se dřevem v takovém měřítku těžko představitelná. Ale odvětví architektury je teď skutečně na cestě velkých změn. A je prostě úžasné, že jsme to mohli uskutečnit od počátečních skic přes racionalizační fázi až k dohotovení.“
Svoboda, která připomíná jízdu
Ona nepřerušenost výstavního prostoru je záměrným kouzlem Henning Larsen, které odkazuje na koncept švédského Allemansrätten. Takzvaného obecného práva, občanské svobody. Toho, že se můžete krajinou volně pohybovat, toulat se, dokud se tedy chováte dostatečně zodpovědně a ohleduplně. Zpravidla je tento přístup uplatňován na krajinu, mimo soukromé pozemky, města a chráněná území. Je to o otevřených možnostech, které leží před vámi na obzoru, kamkoliv se vydáte.
V Lisebergu tato otevřenost podněcuje touhu zavítat do prostor muzea, které nic neskrývá a vše krásné odhaluje návštěvníkům. Je přístupné zrovna tak, jako je švédská krajina okolo. A doplňuje ji, aniž by někomu kladlo do cesty bariéry nebo přikazovalo směr prohlídky. Rozsáhlá kruhová stavba totiž vybízí návštěvníky, aby si vytvořili vlastní stezky jak uvnitř, tak venku. Bez ohledu na to, zda mají vstupenky na výstavu.
Budovu obklopuje vzkvétající krajina, která se rozšiřuje na přístupnou pochozí střechu. Její vegetační pokryv odráží regionální krajinu ve formě, materiálnosti a místní kultuře. Tím přináší kousek původní švédské přírody doprostřed Göteborgu.
Řečí čísel a faktů: rozsáhlé a všestranné prostory návštěvnického a zážitkového centra World of Volvo nabízí na 4500 metrech čtverečních komplexní výpravu do historie značky. Dílčí expozice jsou děleny podle témat. V sekci VESC, věnované bezpečnosti, se dozvíte vše o ABS, airbagu, bezpečnostních pásech a reverzních kamerách. V dalším úseku mohou být, zvláště mladší návštěvníci, zlákáni různými simulátory. Je to pořádná jízda.
Zajímavým aspektem je přehlídka historických modelů a veteránů, v níž nechybí ani kritické zmínky o úloze značky Volvo za II. světové války. Patří k tomu přehlídky současných inovací, představení budoucích vizí společnosti podtrženou a zvýrazněnou ikonickými vozidly, poutavými příběhy a interaktivními expozicemi. Vše je soustředěno kolem étosu společnosti Volvo zaměřeného na člověka a budoucnost. Společné všem výstavám je, že rozhodně nenudí.
Na výstavní prostory pak navazují ty konferenční a společenské. Slibují kapacitu až 1100 osob, k čemuž patří i plnohodnotné zázemí: prostory pro pořádání akcí a centrální schodiště s integrovaným posezením, které vede do horního patra s restaurací a barem. Určitou zajímavostí je, že před muzeem neuvidíte postávat auta jiných značek. Vlastně tu neuvidíte ani žádná jiná.
Parkoviště je skryto pod zemí. Aby nenarušovalo přírodní scenérii a koncept otevřenosti. Sahá tři podlaží pod povrch a pojila se s ním hezká řádka neplánovaných zádrhelů. Protože pozemek, na kterém stojí, tvořil vodou nasycený jíl. Při výkopových pracích bylo odstraněno na 60 000 metrů krychlových hlíny. Nelehké to bylo i se stavebním materiálem. Švédsko nemá o dřevo nouzi, ale vytvářet parametrické CLT formáty pro stavbu se musely až v Rakousku. I přes tyto komplikace se dílo podařilo v dubnu 2024 otevřít. Nachází se tu celý svět viděný optikou značky Volvo. „Naším cílem bylo dát formu něčemu, co je pro švédského ducha velmi důležité. Kruhový tvar značky Volvo, materiál dřeva, jeho propojení s krajinou a v zásadě jeho otevřenost, to vše jsou součásti základů naší kolektivní identity,“ vysvětluje Martin Stenberg Ringnér, zástupce ředitele pro design v Henning Larsen. A povedlo se.
