Výstava Watchtower v galerii Kvalitář představuje aktuální fázi tvorby Daniela Hanzlíka, který se svou tvorbou hluboce zabývá pozorováním přírodních procesů a jejich složitostí. Základním impulsem jeho umělecké práce není samotný akt tvorby, ale vizuální a mentální analýza přírody – systému založeného na neustálé syntéze i rozkladu. Tento princip rozmanitosti a proměnlivosti je základem veškeré existence.
Název výstavy Watchtower (česky „hlídková věž“) odkazuje na pozici pozorovatele – někoho, kdo z výšky sleduje širší kontext dějů kolem sebe. Tato metafora reflektuje autorův přístup, který klade důraz na trpělivé a soustředěné sledování přírodních jevů a procesů, na schopnost „vystoupit“ z běžného vnímání a nahlížet na věci v jejich celistvosti a komplexitě. Watchtower je tak symbolickým místem, odkud lze vnímat protiklady řádu a chaosu, vzniku a zániku, které jsou podstatou přírody i umění samotného.
Autor se věnuje pozorování jevů, jako je působení gravitace, vlnění vody a světla, proudění vzduchu, zvukové frekvence, plynutí času a pohybu vesmírných těles. Komplexita přírody je pro něj výchozím bodem, „prvotní tabula rasou“, ze které vychází jeho umělecká reflexe. Tradiční způsoby zachycení těchto fenoménů – geometrie, matematika, perspektiva – jsou v jeho tvorbě transformovány prostřednictvím vektorů, struktur, gradientů a opakujících se motivů, které spojují řád s prvky neuspořádanosti.
Vizuální proměnlivost však nelze chápat pouze jako estetický prostředek. V souladu s foucaultovskou sémiotickou logikou je Hanzlíkova tvorba i mapováním hlubokých vztahů mezi věcí a jejím vyjádřením. Michel Foucault v Archeologii vědění upozorňuje na to, že každý předmět, byť na první pohled jednoduchý, nese uvnitř sebe vlastní mikrologii – vnitřní zákonitost, která je skrytá za jeho povrchem a rozpoznatelná pouze skrze soustavné pozorování a introspekci. Právě tato introspektivní rovina je klíčová i pro Hanzlíkův přístup: jakýkoli proces, i ten zdánlivě banální, v sobě nese hlubokou logiku, kterou lze odkrýt jen prostřednictvím trpělivé práce, vnímavosti a rukodělné citlivosti.
Hanzlík není konstruktérem, který imituje přírodu, ale pozorovatelem a překladatelem její vnitřní řeči – struktury, periodicity, opakování i náhlých zlomů. V jeho práci se tak zrcadlí i foucaultovská představa „ruční práce vědění“, kde každé dílo není pouze výsledkem konceptu, ale zároveň mikroskopickým záznamem ticha, úsilí, chyby, korekce a znovunalezení smyslu.
Výstava zahrnuje široké spektrum médií: od klasických maleb a grafik přes digitální 3D videa a projekce až po prostorové instalace. Dvě videoprojekce výrazně zdůrazňují přírodní principy, zejména vlnění a gravitaci, přičemž závěrečná projekce symbolicky reflektuje kolaps a zároveň nový začátek – pád kamer evokující proměnlivost a cykličnost přírodních procesů.
V tvorbě Daniela Hanzlíka je přítomný aspekt sériovosti – opakování, gradace a variace, které odrážejí přírodní cykly a neustálou proměnu. Tato pravidelnost i změna vytvářejí napětí mezi strukturou a chaosem – v souladu s principy strukturalismu, podle kterých musí každé umělecké dílo obsahovat prvek neuspořádanosti.
Autorský přístup není rezignací na tradiční média či estetiku, ale naopak ukazuje hluboké uchopení reality jak v estetické formě, tak v řemeslné preciznosti, bez ohledu na použité médium. Výstava reflektuje i současné dilemata, kdy jsou tvůrci často vnímáni buď jako audiovizuální umělci, nebo jako malíři pracující s tradičními prostředky. Watchtower tuto polaritu překonává a představuje komplexní pohled na současnou uměleckou tvorbu pracující s pestrostí médií a formami vyjádření.
Výstava Daniela Hanzlíka je nejen prezentací dílčích děl, ale především pozvánkou k zamyšlení se nad vnímáním přírody, času a prostoru – a jak umění, skrze hlubokou introspekci a důvěru v složité struktury věcí, může tyto jevy zachytit a interpretovat v dnešním světě.
Daniel Hanzlík (1970) je intermediální umělec, jehož tvorba osciluje mezi malbou, kresbou, fotografií, digitálním obrazem, zvukem a site-specific instalací. Dlouhodobě zkoumá vztah mezi fyzickým a virtuálním — mezi hmatatelnou realitou a nestabilním tokem dat, který dnes formuje naše vnímání i rozhodování. Jeho díla často fungují jako citlivé senzory: snímají napětí mezi viditelným a neviditelným, mezi statickým a proměnlivým, mezi prostorem a časem.
