- Místo: Trhové Sviny
- Studio: Atelier 111 architekti
- Autor: Barbora Weinzettlová, Jiří Weinzettl
- Spolupráce: Jiří Weinzettl st.
- Materiály: střecha / keramická střešní taška bobrovka, zdi / kámen a keramické zdivo, podkroví, klenba / smrkové palubky, podlaha / betonová stěrka, okna, nábytek, podlaha / dub, obklad stěn, vestavný nábytek / smrková dýha, konstrukce schodiště / ocel, kuchyně / kompaktní a lamino desky
- Zastavěná plocha: 340 m²
- Hrubá podlahová plocha: 317 m²
- Užitná plocha: 288 m²
- Plocha pozemku: 500 m²
- Rok projektu: 2014
- Rok dokončení: 2021
„V úzkých ospalých uličkách, vedle travnatého plácku na Kozinově náměstí, jsme skryti před ruchem okolní dopravy, přitom nás dělí jen pár kroků od centra s obchody, službami a úřady, od škol, kina, divadla i nádraží,“ popisuje strategii místa architektka Barbora Weinzettlová.
Dobře zvolené umístění však kompenzovala stavební a prostorová omezení, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Architekti museli na relativně skromném plánu dvou „nahloučených“ objektů s pláckem vnitřního dvora/zahrady nalézt smysl nového uspořádání. Řešení hledali ve snaze o funkční propojení sousedních objektů, jež bylo třeba „očesat“. Objekty se navíc nacházely ve zcela odlišném stavu: jeden z nich prošel na přelomu tisíciletí výraznou stavební úpravou, druhý se nacházel v havarijním stavu. Architekti autenticky zaznamenali své pokroky na cestě k novému bydlení: „Souhmotí zbavujeme nevhodných novodobých prvků, velkého vikýře s balkonem a plastových oken. Za přizdívkami objevujeme původní kamenné zdivo a drobné, pro nás cenné historické fragmenty. Základní tvar, měřítko a materialitu původních hmot respektujeme. Vnitřní členění přizpůsobujeme snaze objekt zpřístupnit ze dvou stran – pro pěší od náměstí a pro přijíždějící ze strany protilehlé. Velké okno ve štítové dvorní fasádě je odpovědí na jedinečný pohled na kostelní věž. Průhledy z interiéru do přiléhajících dvorků obohacují celkové vnímání prostoru. Minimalistické pojetí nově proražených otvorů záměrně ponecháváme v kontrastu s původními, tradičně dělenými okny.“
Pak přišla příležitost uskutečnit třetí fázi – vlastní tvorbu skutečného místa pro život rodiny. Nechybí tu dostatečně velký obytný prostor s navazující venkovní terasou, podkroví s dětskými pokojíky a hernou, ložnice s vlastním koupelnovým zákoutím, zahrádka s ovocnými stromy, dvě garážová stání a velká dílna se zdviží, vše usazené do rámce relativně malé plochy. Průhledy z interiéru do přiléhajících dvorků obohacují celkové vnímání prostoru, dům se vztahuje k náměstí i bočním uličkám. Stává se živoucím příspěvkem městu v duchu „architektury reciprocity“. Bere a zároveň bohatě vrací.
„Rekonstruovaný dům vnímáme jako alternativu k vilám v předměstí, ke stavebním záměrům, které leckdy neúměrně ukrajují z naší krajiny,“ vysvětlují architekti. Pokud se má ale dům opět stát integrální součástí organismu města, musí být zasazen do kontextu urbanistického, historického, duchovního i kontextu lokální kulturní paměti. Je třeba se vydat na cestu rozpoznání původní podstaty a hodnot a ty uchovat. Ostatní bez kompromisů přizpůsobit žitým potřebám. Teprve pak může být výsledkem harmonie „toků energie“ v domě, který je „komunikuje“ nejen v rámci svých zdí, ale také daleko za ně. To se Barboře a Jiřímu Weinzettlovým v Trhových Svinech podařilo beze zbytku.
Autor: Michaela Kádnerová
Foto: Alex Shoots Buildings
