Klášter premonstrátů v Želivě prošel od doby svého založení ve 12. století celou řadou proměn a zvratů. Po požárech byl několikrát obnoven, nejvýznamněji v 18. století J. B. Santinim. V 50. letech minulého století sloužil jako tzv. internační sběrný tábor, kde komunistický režim zadržoval kněze a řeholníky. Ke klášternímu kostelu přiléhá jednopatrový konvent čtvercového půdorysu, kde se v patře nachází rozlehlá místnost s freskami – bývalá knihovna. Původní dřevěné police se do dnešních dní bohužel nedochovaly. Úkolem architektů bylo navrhnout novou knihovnu pro umístění kolem pětadvaceti tisíc cenných knih.
Autoři: Šépka architekti, Jan Bárta, Marek Fischer, Jan Šépka
Spolupráce: Matěj Šépka
Místo: Želiv
Projekt: 2020–2022
Realizace: 2023
Užitná plocha: 116 m2
Investor: Kanonie premonstrátů v Želivě
Dodavatel: Art Consultancy, s. r. o.
Foto: Aleš Jungmann
Architektonické řešení pracuje se zatížením knihami a symbolicky formu knihovny rozkládá na podporu a břemeno. Vychází z myšlenek Arthura Schopenhauera, podle nichž „architektura nenapodobuje přírodu, ale pracuje v duchu přírody způsobem, jakým vyjadřuje a rozlišuje nesené od nesoucího…; gravitace a pevnost tvoří podstatu krásné architektury“.
Jedná se o skladebný systém betonových podpěr a plechových polic, který dodává sestavě celkový řád, vyplývající z konstrukční nezbytnosti a gravitace. Sbírka dochovaných knih není ucelená, přesto investor požadoval maximální prezentaci celého knižního fondu. Z tohoto důvodu bylo zvoleno jejich řazení podle velikosti, aby se celý prostor maximálně využil. Výšky polic odpovídají velikosti jednotlivých knih a police jsou řazeny od nejvyšších ve spodní řadě po nejnižší v té horní.
Betonové podpěry rovněž reagují svojí výškou na velikost knih a v pohledech jsou komponovány v proporcích zlatého řezu. Podpěry byly odlévány přímo na místě, s použitím štěrku a kamínků z řeky Želivky. Cílem bylo otisknout místo do samotné architektury.
Akt stavby autoři chápou jako proces, který prostřednictvím série kroků vytváří konečné dílo. Celý systém byl seskládán jako stavebnice během několika dní bez nutnosti kotvení ke stávajícím historickým konstrukcím. „Při přemýšlení nad novou formou knihovny v historickém prostoru kláštera nás zajímala především práce s tíhou, řádem a procesem při realizaci. Do středu místnosti je situován stůl – osmimetrová plechová deska, na které se prezentují vybrané otevřené knihy pod třinácti poklopy. Naším záměrem bylo symbolicky navodit dojem jakési hostiny u stolu, jelikož přímo pod knihovnou se nachází klášterní jídelna,“ uvádějí architekti.
V prostém a promyšleném řešení, jež svou minimalistickou formou navozuje dojem dokonalosti v souznění s vesmírným řádem, upoutají jemná a pružná prohnutí kovových polic pod tíhou vzácných a těžkých svazků. Ta nelze vnímat jako nedokonalost, ale symbolicky jako nenucené připomenutí fyzické existence stojící vratce oproti věčné moudrosti.
