Bývalý hotel InterContinental postavený v letech 1968 až 1974 pod vedením Karla Filsaka v historickém centru Prahy patří k vrcholným ukázkám středoevropské brutalistní architektury. Díky zapojení celé řady autorských kolektivů umělců a řemeslníků je po stránce exteriéru i interiéru jednou z nejreprezentativnějších staveb své doby. Rekonstrukce na tuto linku navázala s cílem, aby stavba mohla opět důstojně rámovat to nejlepší z minulé i soudobé řemeslné a umělecké tvorby. Hlavním architektem projektu byl Marek Tichý ze studia TAK architects.
Hotel Fairmont Golden Prague
Místo: Pařížská ul., Praha 1
Investor: R2G (Oldřicha Šlemra, Pavla Baudiše a Eduarda Kučery)
Autor: Marek Tichý / TAK architects
Spoluautoři: Klára Tichá a kolektiv / TAK architects, Richmond studio
Projekt: 2020
Realizace: 2025
Foto: Boys Play Nice
Autorská zpráva
Projekt samotný je koncipován jako jeden promyšlený záměr, který zacelí vazby, jejichž zpřetrhání stavba hotelu v srdci Prahy v šedesátých letech způsobila. Cílem byl vznik plnohodnotného městského prostoru, který si chce získat místo na mapě města a sloužit dalším generacím obyvatel i návštěvníků Prahy pro setkávání a trávení volného času
Původní stav
Stavba i její detaily jsou stejně univerzální jako autentické, stejně mezinárodní, odrážející trendy brutalistní architektury jako kontextuální, vycházející z dobré znalosti prostředí Prahy a její historické architektury. Kvůli nedostatečné kvalitě původních stavebních prací probíhajících za vrcholného socialismu, ale i necitlivým zásahům zejména v devadesátých letech byl hotel ve špatném stavu jak po stránce statiky, tak i interiérových a exteriérových částí. Rozsah a nároky oprav se ukazovaly postupně s odkrýváním poškození a jejich často provizorních řešení. Stavba jako by byla plánována s životností tabulkových padesáti let, bez ohledu na ekonomiku jejího provozu, nároky na opravy a údržbu, počínaje zásadními defekty železobetonového skeletu a konče geometrickou nepřesností, která se na desítky procent vzdaluje od tolerancí stavebních norem. Jedna z hlavních hmot objektu je od svislé roviny nakloněna o neuvěřitelných devatenáct centimetrů.
Postup obnovy
Typickým příkladem postupu bylo sejmutí a důkladný rozbor dvaapadesáti rozsáhlých svislých pásů obvodového pláště hotelu složených z keramických segmentů, které se střídají s prvky betonu a skla. Právě keramika budovu odlišila od výstavby své doby a vtiskla jí nezaměnitelný charakter. Tento prvek v podobě mozaiky z kabřincových tvarovek pro hotel navrhl sochař Zbyněk Sekal. Jejich autentické repliky byly s důrazem na rozdílnou šířku, strukturu i barevnost rok a půl vyvíjeny a následně vyráběny v malé rodinné cihlárně.
Zcela nové techniky byly použity pro renovace betonu. Diagnostika stavu betonových konstrukcí byla svěřena Kloknerovu ústavu ČVUT. Vznikl model stavby s údaji o odebraných vzorcích a na základě toho pak postupy oprav pro typická poškození. Provedené sanace byly zanášeny zpět do modelu a výsledný soubor poslouží jako databáze pro budoucí údržbu. Konečný počet sanačních zásahů překročil patnáct tisíc.
Některé části stavby bylo třeba zcela nahradit, například strop konferenčního sálu. Jeho trojrozměrná struktura složená z dvaceti čtyř bloků byla znovu vytvořena v podstatě jako mostní konstrukce z předpjatého betonu s rozponem téměř dvacet pět metrů a je geometricky přesnou kopií původní verze navržené architektem Janem Šrámkem. Celou řadu postupů bylo třeba vyvinout i pro vizuální stránku materiálu s cílem vrátit pohledovým betonům shodný tón včetně otisků dřevěných prken bednění, nepravidelností textury a určitých nedokonalostí provedení, které jsou pro stavbu charakteristické. Jednotlivé části prošly důsledným odmytím, očištěním všech povrchů a téměř restaurátorským obnovováním partií. Výsledek je pro návštěvníka z odstupu téměř neviditelný a ukazuje stavbu v původní síle a výrazu její brutalistní architektury.
Základní materiály
Základní stavební materiál je monolitický i prefabrikovaný beton, prezentovaný v podobě výrazně mohutné konstrukce a vystrčených linií, „žiletek“ i plochých partií s lineární grafikou na fasádách, sklo v nadrozměrných tabulích společenských pater, v sestavách s jemnými kovovými rámy v podlažích ubytovacích i jako umělecký artefakt v podobě tavenic zabudovaných do skeletu coby luceren i autorských lustrů, hliník jako významná část stavebnice lehkých obvodových plášťů, a konečně keramika, která vtiskla fasádám budovy punc výjimečnosti. Pomineme-li umělecká díla, až na malé výjimky byly při výstavbě užívány prvky a materiály z produkce socialistického stavebnictví. Ty se zde ale často ukazovaly v nových variacích a obměnách, jejich aplikace byly mnohdy natolik průlomové, že byly na řadě jiných novějších objektů dlouhá desetiletí kopírovány.
Výkladní skříň umění a designu
Typický beton jako základní materiál doplňují zejména sklo a dřevo v různých formách. Restaurovány byly interiérové prvky a umělecká díla hotelu, který byl koncipovaný jako „Gesamtkunstwerk“, tedy objekt umělecky pojednaný do každého detailu. Řada z nich se ale dochovala jen částečně nebo vůbec. Do celého procesu bylo proto zapojeno několik převážně rodinných řemeslných firem s dlouholetou tradicí i renomovaných současných umělců. Například křišťálové lustry výtvarníka Reného Roubíčka evokující motiv přírody, který se prolíná výtvarným pojetím celého hotelu, jedna ku jedné zrestauroval sklářský ateliér Bejvl. Klíč k obnově velmi složité struktury tvořené křehkými skleněnými pruty cílevědomě komponovanými okolo speciální kovové konstrukce bylo možné najít jen díky studiu skic, modelů a záznamů zachovaných v umělcově ateliéru i rozhovorům se spolupracovníky a rodinou. Sérii svítidel doplnil betonový strop konferenčního sálu. Dřevo se do interiérů vrátilo v podobě kompozice sloupových soch Začarovaný les od sochaře Miroslava Hejného a stropních plastik na motivy cechovních erbů od Čestmíra Kafky. Do znovuotevřené střešní restaurace se vrátily kovové lustry v podobě shluků zlatých bublin od českého sochaře Huga Demartiniho.
Významným prvkem pokojů jsou skleněné příčky a posuvné stěny z lehaného skla, vytvořené českou společností Lasvit. Do rekonstrukce bylo zapojeno více než dvacet špičkových českých značek, designérů či umělců.
Hlavní vchod lemují Nebesa, světelná instalace Jana Kukly složená ze šesti set svítících tyčí hutního skla. Recepce tvoří skleněné cihly se zrcadlovou vrstvou, které vybrousil Jan Černohorský. Dalším výrazným prvkem je série skleněných plastik Tapiserie od Zdeňka Lhotského, které zdobí celé přízemí. Interiér hotelu doplňuje řada lustrů od českých značek Bomma a Preciosa. Lobby vévodí impozantní instalace Domovní znamení Prahy od sochaře Martina Janeckého, recepci Fairmont Spa & Wellness zdobí velkoformátová, 8 m dlouhá skleněná plastika, autorské dílo společnosti Lasvit a designérky Wandy Valihrachové.
Udržitelnost
V obecné rovině se projekt, který usiluje o zlepšení podmínek pro správu mikroklimatu, snaží o redukci emise tepla, zvýšení podílu nezpevněných ploch, zpomalení odparu, zadržování vody v území a její využití na zvlhčování ploch. Na projektu Staroměstská brána je snaha aplikovat vyvážený mix všech úprav, které k procesu zlepšení mikroklimatu v území přispějí, současně i technologií, které jsou nadčasové z hlediska využívání alternativních zdrojů a eliminace uhlíkové stopy.
V rámci rekonstrukce byly výrazně vylepšeny parametry obálky budovy – prakticky všechny obvodové a střešní pláště byly nahrazeny novými. Konvenční zdroje tepla a chladu byly nahrazeny geotermální energií prostřednictvím pole vrtů, s navazující kaskádou tepelných čerpadel. Současně všechny technologické a provozní celky, které generují velké množství tepla, fungují v režimu jeho zpětného využívání. To se týká nejen běžně aplikované rekuperace u vzduchotechniky, ale například i zpětného získávání tepla z užitkové vody v provozu gastro, prádelen a částečně i sprch hotelu. Jen malá část chladu je vyráběna prostřednictvím konvenčních chladičů, zbytek chladu zajišťují tyto zdroje voda studní, tepelná čerpadla, vzduch-voda a geotermální zdroj.
Okolí
Rekonstrukce přináší i novou technologickou vrstvu, která u historické budovy ve středu města nemá obdoby. Výrazná zelená stopa zahrnuje zvýšení podílu zelených, nezpevněných ploch, doplnění vodních prvků, vzrostlé zeleně, ozelenění střech i fasád. Tu dotváří celkové zodpovědné hospodaření s vodou včetně systémů zavlažování a zpětného získávání tepla z užitkové vody v provozu gastro, prádelen a částečně i sprch hotelu. Energetická koncepce je postavena na nízkoemisních, obnovitelných zdrojích včetně zapojení geotermální energie do té míry, že například jen malé procento chladu vyrábí konvenční chladiče.
Ještě větší proměnou pak prošlo okolí, kde se výrazně zvýšil podíl nezpevněných, ozeleněných ploch. To je markantní zejména u střech a fasád nových dostaveb, kde se pracuje se zelení jako součástí architektury. Doplnila se také vzrostlá zeleň městského charakteru, která je nově uvažována v systému tzv. „modrozelené infrastruktury“. Koncept pracuje na bázi „rainwater harvesting“ se všemi dostupnými způsoby zpracování vody. Patří sem zadržování dešťových vod a jejich využití pro závlahy, využití podílu užitkových vod ze studní pro provozy, které nepotřebují pitnou vodu, zpracování odpadních vod a jejich druhotné využití pro splachování (tzv. „šedé vody“), využití vody jako zdroje tepla a chladu pro tepelná čerpadla, včetně zpětného získávání tepla z provozu hotelu.
V území přibyly vodní prvky, kašny, jezírka, skrápěné stěny. To všechno by v součinnosti se zelení mělo tvořit mnohem lepší podmínky pro zadržování vody, redukci jejího odparu a celkově i snížení teplot v příslušných partiích území.
Propojení starého a nového
Oprava probíhala pod hlavičkou rodinné investiční kanceláře R2G jako součást projektu revitalizace 6 250 m² širšího okolí pod názvem Staroměstská brána. V jeho rámci vznikla nová infrastruktura v podobě podchodu na náplavku, bezpečné lávky (ve výstavbě), městský mobiliář, zeleň, fontány nebo prostory pro služby a obchody i gastronomii. Součástí projektu je kromě rekonstrukce stávajícího hotelu a přilehlé budovy i výstavba dvou dalších objektů prodlužujících linii Pařížské třídy až na nábřeží – skleněná kostka Galerie Kodl uzavírá nároží směrem k Vltavě a navádí kolemjdoucí k návštěvě společných prostor hotelu.
Autoři
Marek Tichý
Autor projektu architekt Marek Tichý spoluzaložil a vede kancelář TaK Architects, která zvítězila v mezinárodní soutěži o realizaci projektu Staroměstská brána. Přes třicet let se věnuje obnově městského prostoru. Stojí za rekonstrukcí téměř stovky památkově chráněných staveb jako Divadlo Na zábradlí nebo Elektrické podniky. Za svou práci spojující porozumění historickému kontextu i nárokům 21. století obdržel řadu ocenění, mimo jiné Patrimonium pro futuro Národního památkového ústavu. Pravidelně publikuje a působí jako vysokoškolský pedagog a kurátor.
Jako autor celé architektonické vize Staroměstské brány dohlíží na souhru všech technických i uměleckých linií, zapojení a úzkou spolupráci stovek odborníků řady profesí. Prostřednictvím přístupu k rekonstrukci budovy hotelu skládá poctu kolektivu původních tvůrců vedenému architektem Karlem Filsakem a zároveň do příběhu přidává zcela novou technologickou, výtvarnou i společenskou kapitolu.
Jaroslav Bejvl
Sklář, umělec a zakladatel studia Bejvl. Jeho zkušenost se sklářským řemeslem se datuje až do roku 1962. Studio vytváří a restauruje moderní i historická svítidla a instalace pro celý svět. V rámci projektu jde o renovaci lustrů evokujících trsy květů z dílny skláře a výtvarníka Reného Roubíčka, pozlacených svítidel od Huga Demartiniho a také skleněných vlisů od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.
Jiří Černohorský
Sklářský výtvarník, restaurátor, který se řemeslu věnuje přes padesát let, je zakladatelem sklářského ateliéru Vitraj. Pro projekt Staroměstská brána zajišťuje renovaci uměleckých vitráží od Jiřího Jíry. Rozsáhlé okenní vitráže ve své původní kráse budou opět zdobit přízemní restauraci hotelu.
David Fiala
Restaurátor a pokračovatel práce rodinného restaurátorského ateliéru, jehož tradice sahá do roku 1900. Společnost pečuje o významné objekty například z Pražského hradu, arcibiskupství, celé řady muzeí, galerií a katedrál. Pro projekt restauruje stropní plastiky na motivy cechovních erbů od Čestmíra Kafky a zachovalé fragmenty sloupoví Začarovaný les od Miroslava Hejného.
Dušan Grmolec
Připravil se svým týmem postup výroby keramických tvárnic fasády z jílu, který vyhledal ve vhodném nalezišti v západních Čechách. Sestavil recepturu a nechal vyrobit speciální formy z tvrdokovu pro šnekové lisy. Umožnil tak obnovit práci Zbyňka Sekala, českého výtvarníka, později v zahraničí působícího a oceňovaného sochaře, původního autora keramických tvarovek fasády.
