• Místo: Smetanova 337, Všetaty, Česká republika
• Investor: Národní muzeum
• Autor: Pavla Melková, Miroslav Cikán / MCA atelier
• Spolupráce: Vojtěch Ertl, Pavel Košťálek
• Projekt: 2017
• Realizace: 2019

Autorská zpráva

Památník se nachází v centru Všetat a skládá se z rodného domu Jana Palacha proměněného intervencí ve výtvarný objekt, novostavby pavilonu historické expozice a kontemplační zahrady. Je symbolem situace, kdy do života země zasáhla hrana a s ní výzva. Odkazuje nás k naslouchání výzvám dneška a k osobní reakci na ně.

Smysl památníku je předat poselství Palachovy oběti. Její význam spočíval v zasažení lidí. Stejně tak je cílem památníku kromě informování návštěvníka především jeho zasažení.

Procházení památníkem nás činí součástí tehdejší situace a tehdejší situaci součástí našeho dnešního života. Symboly odkazují k tématům, se kterými se setkáváme v naší každodennosti. Rodinný a civilní kontext připomíná blízkost vlastního života.

Památník obsahuje dvě výchozí roviny uvědomění – rozumové poznání i smyslový a emocionální prožitek. Objekt rodného domu vyvolává v první řadě prožití, vnímání, cítění. Nově vystavěný objekt muzea je oproti tomu primárně zdrojem rozumového poznání na základě vystavených reálií a historických interpretací.

Charakter stavby, kde nositelem významového odkazu je prostor architektury sám o sobě, je příkladem komunikační schopnosti architektury.

Památník provází návštěvníka pomocí symbolů, které jsou vloženy do architektonické a výtvarné vrstvy. 

Prohlídka

Do domu vcházíme vnitřkem hrany a stáváme se součástí situace. Hrana je metaforou situace zlomu, okamžiku uslyšení výzvy a osobního rozhodnutí na ni reagovat. Ostří proťalo dům zvenčí, rozvrátilo domov, rodinu, vnitřní svět člověka. Ale zároveň bylo silou hodnoty domova a oběti člověka zastaveno. Vcházíme do předprostoru Piety, místa zastavení, zamyšlení, vzdání symbolické úcty. Procházíme otvorem ve zdi a před námi se rozevírá prostor „Vyprázdněného domu“. Hrana zla nevratně zasáhla dům – domov rodiny. Vše, co naplňovalo jeho život, ve své původní podobě zmizelo.

Rodinný stůl, který zadržel klín zla, je symbolem síly rodiny a připomenutím i poctou oběti matky. Zaslepená okna jsou rozhraním mezi osobním postojem a přístupem společnosti. Škvíry jsou sledovacími špehýrkami zvenčí i nadějí paprsku světla zevnitř. Torzo schodů vede k neexistujícímu Janovu pokoji. Fragment podlahy se stal místem nadhledu, z něhož je možné přehlédnout celou situaci zasaženého domu. Shora stojíme tváří v tvář ostří. Opouštíme jádro domu a vstupujeme do „Místnosti reflexe“, která je prostorem pro osobní odpověď současných umělců, dílem vytvořeným přímo pro památník ve Všetatech.

Procházíme pod státní vlajkou, ve stejné pozici, v jaké jí bylo přikryto tělo Jana Palacha, která se stává Sudariem. Opouštíme dům dveřmi, původně sloužícími jako hlavní vstup do domu, kterými Jan odešel naposledy. Dnes jsou jen „dveřmi Odcházení“.

Otevírá se nám pohled do zahrady. Její střed je průsečík, svazující situaci památníku do jednoho významového a prostorového celku. Zároveň vnímáme – neideální, ale o to pravdivější a podstatný – kontext okolního města, tehdejšího dějiště.

V rohu zahrady nacházíme pavilon nového muzea historické expozice – „Úhelní kámen místa i času“. Uvnitř, přítomni v současnosti, pozorujeme vnějším i vnitřním zrakem minulost. Při pohledu ven vidíme dům zasažený hranou.

Dříve uzavřený dvůr se jako významové gesto současnosti nově otevírá do prostoru města. Památník se stává místem veřejným.

Autor: MCA atelier

Foto: Ester Havlová