Sedačka ve tvaru rtů herečky May Westové, humří telefon nebo kůň s lampou namísto hlavy. Highlighty nedávné výstavy Objects of Desire: Surrealism and Design 1924 – Today v londýnském muzeu designu ukazují, že surrealismus má i po stu letech stále co nabídnout. Vedle ikonických děl od Man Raye, Salvadora Dalího, Marcela Duchampa a Leonory Carrington nabízeli kurátoři srovnání s objekty Sarah Lucas, Björk, Front Design, Schiaparelli či Diora. Sečteno a podtrženo, na výstavě bylo k vidění celkem 350 předmětů z posledních sta let. Bylo to také vůbec poprvé, co se britské muzeum zabývalo vztahem výtvarného umění a designu v takovém měřítku. To samo o sobě napovídá, o jak velký fenomén se jedná.
Otevřete mysl
Surrealismus revolučně změnil nejen umění, ale také celý životní styl. Ovlivnil vše od dekorativního umění a nábytku až po interiéry, módu, fotografii či film. Zvláštní úlohu pak sehrál design každodenních předmětů, které se staly automatickou součástí hnutí od samého počátku. Autoři se skrze ně snažili upozornit na auru obyčejných předmětů v domácnosti a povýšit je na umělecké kusy.
Inspiraci čerpali v díle Marcela Duchampa a jeho ready madech – fontáně vyrobené otočením pisoáru, sušáku na lahve nebo kola od bicyklu. Právě sem spadají surrealistické experimenty na poli designu, jako byl Man Rayův Dárek, chlupatá čajová sada Meret Oppenheim nebo humr pozměněný na telefon od Salvadora Dalího. Humří nebo také Afrodiziakální telefon vytvořil Dalí v roce 1936 pro anglického básníka Edwarda Jamese. Ten si těchto zcela funkčních aparátů nechal nainstalovat domů celkem jedenáct a běžně je používal.
Nová forma sochařství založená na absurdním propojování prvků, jež spolu běžně nesouvisí, se stala brzy velmi populární u veřejnosti i díky své srozumitelnosti. Dalí navíc věřil, že takové předměty mohou odhalit tajné touhy nevědomí. Například humr představoval pro Dalího silné téma. Pro Světovou výstavu v New Yorku v roce 1939 vytvořil multimediální zážitek nazvaný Sen o Venuši, který spočíval v oblékání živých nahých modelek do kostýmů z čerstvých mořských plodů. Korýši hrají velkou roli také v Dalího surrealistické kuchařce, která je nekonečnou studnicí inspirace. Spolehlivé recepty v ní ale nehledejte.
Umění jako sport
Duchampovými asamblážemi a surrealistickými absurditami se v tvorbě inspirovala i postmoderní designérka Gae Aulenti. V 80. letech navrhla jako umělecká ředitelka italské firmy FontanaArte stolek s industriálními kolečky a v 90. letech na něj navázala stolkem Tour. Skládá se ze skleněné desky se čtyřmi velkými koly od bicyklu, je stále ve výrobě a k mání za necelých šest tisíc eur.
Sport a velkou dávkou humoru do stolku Handlebar Table (1982) zakomponoval jinak střídmý Jasper Morrison nebo bratři Achille a Piero Giacomo Castiglionovi do stolu Sella (1957), který se skládá ze sedla jízdního kola upevněného na sloupku. Podobnou absurditu rozebírá i lustr Lukáše Houdka Armstrong (2018), který slouží zároveň jako komentář k jednomu z nejsilnějších a zároveň nejsmutnějších příběhů novodobé cyklistiky. Váží sto kilo a je zdobený 24karátovým zlatem.
Hravost a předvídavost
Velkou revoluci způsobil ve světě osvětlení německý designér Ingo Maurer. Pro jeho návrhy je typická hravost, která si i navzdory konzervativnosti oboru získala své fanoušky. Mezi jeho nejznámější dílo patří Porca Miseria! (1994) – lustr, který tvoří nádobí rozbité na tisíc drobných kousků. Fascinující je ale i jeho okřídlená žárovka Lucellino (1992) nebo osvětlená ruka Luzy (2018). Není divu, že se Maurerovi přezdívá básník světla.
Mezi autory dlouhodobě rozostřující hranice mezi designem a uměním patří bratři Campanovi. Brazilské duo v dílech pravidelně míchá humor se závažnými otázkami, používá předměty každodenní potřeby a ohýbá jejich význam k údivu diváka. Jejich křeslo Cartoon (2007) se skládá z hromady plyšáků, které průběžně obnovují (k dostání jsou komiksové postavičky, krokodýlové, pandy, ale i limitka z figurek od populárního umělce Kaws). Kolekce Noah pro Carpenters Workshop Gallery (2019) pracuje s bronzovými odlitky zvířat a jejich koberce a sedačky inspirované tvary bakterií a virů (2018) dokonce v mnohém předpověděly světovou pandemii nemoci covid-19.
Nábytek, který probudí zvědavost
Průkopníky na poli současného surrealistického nábytku je nizozemská značka Moooi. V roce 2001 ji založili Marcel Wanders a Casper Vissers s vizí dodat běžným předmětům kouzlo a podnět pro zasnění. Eklektický design pod taktovkou Moooi má mnoho podob – od lampy v podobě koně v reálné velikosti od Front Design (2006) přes ohořelý lustr Smoke od Maartena Baase (2002) až po keramické lampy Party od Kranen/Gille (2018), které zobrazují symbolické obličeje v údivu, a dokonce vydávají zvuky.
Jejich nizozemští kolegové Droog design nezůstávají pozadu. Slavná je třeba jejich skříňka poskládaná z nejrůznějších šuplíků a svázaná špagátem. Prodávají ji pod prozaickým názvem Chest of Drawers (1991). Jejich pojetí přistupuje však k designu z kritických pozic – na paškál si berou nadprodukci, konzumerismus a nesmyslnost kapitalismu.
Čistě výtvarně k nábytku přistupuje rakouský designér David Pompa. Obzvlášť jeho kolekce Surrealistic Minimalism má blízko ke Schiaparellině estetice tak, jak ji známe ze spolupráce se Salvadorem Dalím, ale i z pera jejího pokračovatele Daniela Roseberryho. Přísné tvary kombinuje s částí lidských těl, což je vizuálně změkčuje a také přitahuje pozornost. „Tyto židle reagují na psychické a fyzické potřeby lidí v kancelářském prostředí,“ komentuje kolekci Pompa.
Za pokračovatele surrealistických myšlenek v Čechách můžeme považovat i nepříliš známého umělce a designéra Miroslava Párala z Českého Krumlova. Zakladatel Agentury českého keramického designu se v regionu proslavil keramickými sochami a užitým uměním ve veřejném prostoru. Byl také autorem řady užitých předmětů, které často odkazovaly k lidskému tělu. V Páralově interpretaci sloužily jako umyvadlo ze zubů, postel stála na drobných prstech a stolek na lidských nohou. Koncentrovaný poetický svět Miroslava Párala můžete zažít na vlastní kůži v jeho uměleckém apartmánu v Českém Krumlově.
Autor: Eva Slunečková
Foto: Objects of Desire: Surrealism and Design 1924 – Today, Miroslav Páral, Lukáš Houdek
