Eliška Monsportová – znovuzrození rytiny
Pojetí mladé absolventky ateliéru skla na UMPRUM se velmi liší od tradičního vnímání křehkého materiálu. Doménou designérky Elišky Monsportové se stala tradiční sklorytina, ke které přistupuje se řemeslnou zručností a zároveň s jasnou vizí o možnostech jejího současného uplatnění. Ať už je to komoda, zrcadlo, nebo svícen. Pod rukama Elišky a nabroušenými nástroji se každodenní předměty mění ve sběratelské kusy s trvalou hodnotou. Inspiruje ji výhled z letadla, starý atlas nebo rostlinný motiv. Díla Elišky Monsportové ukrývají obdiv ke světu kolem nás, z něhož designérka s pečlivostí sobě vlastní vybírá ty nejpoetičtější náměty.
Rony Plesl – sklo jako výtvarné vyjádření
Jeden z nejznámějších českých designérů se narodil v Jablonci nad Nisou a na UMPRUM v Praze vystudoval obor kov a šperk. Dnes Rony Plesl na své alma mater vede ateliér skla, ve kterém vychoval už několik desítek tvůrců, pracuje jako designér na volné noze a má vlastní umělecké studio. V tvorbě často využívá narativní, historické a náboženské prvky, které umísťuje do nových kontextů. O jeho výjimečnosti svědčí také řada ocenění včetně Good Design Award, Red Dot Design Award nebo ocenění Designér roku v cenách Czech Grand Design. Pravidelně spolupracuje se známými českými i zahraničními firmami, jako jsou Barovier & Toso, Lasvit, Rückl, Bomma, Moser, Preciosa nebo SAHM, přičemž letos se rozhodl věnovat především vlastní volné tvorbě. Jeho práce je známá v Česku i v zahraničí, kde se mu v posledních letech podařilo vystavovat na prestižních přehlídkách – londýnském design weeku nebo Benátském bienále.
Honzová & Costantino – hebké kontrasty
Během výzkumu a posouvání hranic technologie sametu navrhly mladé designérky Aneta Honzová a Natalie Costantinová hebké a lehce bizarní vázy Mood Indigo. „Předpokládaly jsme, že právě jejich funkčnost dokáže technologii skvěle a netradičně odprezentovat,“ říká Honzová. A skutečně, sametování, které zažilo vrchol popularity v 90. letech minulého století, působí na skleněném křišťálu bizarně, ale mile. Upozaděný postup se dodnes používá třeba v pouzdře na brýle, málokdy už však na dekorativní povrch nebo jako impuls k novému designu.
KLIMCHI – svěží vítr v nápojovém skle
Mladý podnikatel Lukáš Klimčák uvedl na trh značku KLIMCHI teprve před třemi lety. Vrátil se tehdy zrovna ze studií v Londýně a toužil poskytnout nový pohled na oblast známou ruční výrobou skla – Kamenický Šenov. Vytvořit značku s mezinárodním přesahem se mu podařilo během pouhých tří let také díky propojení s progresivním uměleckým ředitelem, mladým sklářským talentem Františkem Jungvirtem. Ten pro KLIMCHI navrhl několik kolekcí, nejznámější jsou Felicity, Hobnail nebo Shadows. Všechny se pak vyrábí ve sklárně Jílek, jejíž budova má fascinující historii – kovový rám zkonstruovali stejní francouzští inženýři, kteří vytvořili Eiffelovu věž. Dnes je KLIMCHI známou firmou v západní Evropě i USA. Nedávno se jako jedni z mála Čechů dokonce úspěšně účastnili veletrhu Maison & Objet v Paříži.
Johan Pertl – nadčasové sochy
Ze sklářského kraje Vysočina pochází velký talent lité skleněné plastiky Johan Pertl. Zkušenosti nabíral při studiu na ČVUT i ve studiu DECHEM, aktuálně pokračuje ve studiu u Ronyho Plesla na UMPRUM. Ve sklářské tvorbě ho fascinují přírodní a společenské mechanismy, které nás všudypřítomně obklopují. Jeho díla jsou nadčasová, aby nezastaral v čase, esteticky vytříbená a mají i praktický přesah – často byste si ani nevšimli, že ta nádherná socha slouží také jako kávový stolek. Sklo rád kombinuje s kontrastními materiály, jako je třeba kámen, nebo užívá protikladné tvary. Organické a geometrické linie se v jeho tvorbě doplňují a vyvažují zároveň, aby nakonec vznikl harmonický kus, který vás nenechá v klidu ani vteřinu.
Kateřina Houbová – experimenty
Mladá designérka Kateřina Houbová je studentkou ateliéru skla na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. „Usiluji o to, být designérem věcí, které člověka vedou k ohleduplnějším rozhodnutím a jednáním nejen k přírodě, ale i k sobě samému,“ říká o své tvorbě. Tomu odpovídá i její nejnovější soubor expresivních skleněných číšek a tácu určených pro speciální příležitosti. Tvary rituálního setu Černozem evokují picí rohy, horniny, minerály či lastury ústřic. Číše jsou tvořené technikou foukání, tác je odlitý do speciální formy. Přičemž tvary a struktury pro šálky odkazují na konkrétní místa v přírodě, kde rostou byliny – Houbová je vytvarovala přímo do půdy a podle nich odlila sádropískové formy pro foukání skla. Designérka sbírá také byliny a inspiruje se jimi pro zbarvení výsledných děl i v přípravě nápojů, které by se v číškách měly servírovat, aby byl zážitek skutečně kompletní.
Karolína Vorlíková – sklo naruby
Narušit vážnou krásu skla se rozhodla designérka Karolína Vorlíková. Inspirovala se japonským uměním Kintsugi, kdy se praskliny keramiky tmelí směsí se zlatým nebo stříbrným práškem. Celá filozofie přitom spočívá v respektu k historii daného předmětu a zdůraznění jeho vad. V Kintsugi jsou kazy vnímané jako přínosné vrásky, které svědčí o výjimečné paměti věci. Podobným způsobem autorka ve svém projektu Post-party Pilar navrací život roztříštěným objektům a spolu s nimi reinkarnuje jejich vyprávění. Vystavený artefakt je jakýmsi mementem mori náhle ukončených radovánek jedné domácnosti – „žvýkačkami“ slepené vzácné střepy pozměňují nejen hodnotu a tvarosloví původních objektů patřících jiné generaci, ale zhmotňují také vzpomínky generace současné.
