V polovině léta začaly platit nové požární předpisy, které usnadňují výstavbu dřevostaveb. Vláda si od nich slibuje nárůst podílu dřevěných budov až na čtvrtinu do roku 2035.

Text: Jan Němec
Foto: Archiv

Dřevostavbám v Česku se otevírají nové možnosti. V sektoru rodinných domů se dřevo už prosazuje. Za posledních deset let stoupl podíl dřevostaveb na celkové výstavbě ze zhruba tří na dnešních 15 procent. U bytových domů je podstatně jiná. V Česku má dosud bytový dům – dřevostavbu na kontě jen minimum developerů, takže podíl dřevěných bytových domů na trhu se pohybuje v desetinách procenta.

Příčin nezájmu developerů o dřevostavby je více. Ten hlavní ale dosud spočíval především v přísných požárních předpisech. Ty umožňovaly až do letošního léta stavět standardním způsobem či s využitím prefabrikovaných CLT panelů dřevostavby jen do výšky 12 metrů. To v praxi znamená pouhá čtyři podlaží. Z pohledu developerů tato překážka měla zásadní vadu: drahé pozemky nebylo možné využít naplno, a tak se vyplatilo stavět raději z konvenčních materiálů. To se ale od letošního srpna mění.

Dřevostavby porostou do výšky

Nová požární norma vychází vstříc kritikům dosavadní legislativy a pravidla pro výstavbu dřevěných budov zmírňuje. „Nová příloha K požární normy ČSN 73 0802 představuje zásadní posun v přístupu k dřevostavbám a významně podporuje jejich další rozvoj v České republice. Přináší jasně definovaná pravidla, která nově umožňují výstavbu vícepodlažních budov ze dřeva, a tím otevírá prostor pro širší využití dřeva v bytové i veřejné výstavbě,“ konstatuje ředitelka Asociace dodavatelů montovaných domů Blanka Nováčková.

Pokud chtěl do letošního srpna developer postavit dřevostavbu převyšující 12 metrů, musel ji projektovat takzvaným požárním inženýrstvím. „To spočívá v individuálním posouzení rizikových podmínek požární bezpečnosti ve stavbě,“ vysvětluje Klára Ochmanová z tiskového oddělení generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Jednoduše řečeno, šlo o velmi administrativně náročný úkol s nejistým výsledkem.

Podle nových pravidel budou developeři stavět dřevostavby až do výšky 18 metrů, což představuje přibližně šest podlaží. A v případě, že při stavbě využijí hybridní konstrukce (tedy kombinaci dřeva s ocelí a betonem), bude smět mít dokonce 22,5 metru, tedy osm podlaží. Pro projektování budov budou platit nové normy a odpadne povinnost individuálního posouzení každé vyšší budovy.

Výhoda pro developery je tedy jasná: nová pravidla umožní jednoduše a podstatně lépe vytěžit cenné parcely a postavit na nich výrazně více bytů, a to bez byrokratických komplikací. Česko tím se zpožděním kopíruje legislativu, která je už dnes platná v mnoha západoevropských zemích (především severských), kde je podíl dřevostaveb na trhu podstatně vyšší než u nás.

Nová norma ovšem nezanedbává bezpečnost a přináší jiná pravidla, která mohou i dnes do jisté míry výstavbu ze dřeva komplikovat a prodražovat. „Norma nejen usnadňuje navrhování dřevostaveb, ale v některých ohledech také zpřísňuje požadavky, například na požární odolnost či technická řešení detailů. Tyto požadavky mohou dřevěné konstrukce v určitých případech stále znevýhodňovat ve srovnání s tradičními materiály. Je tedy zřejmé, že práce na vytváření férového a vyváženého prostředí pro dřevostavby není u konce,“ upozorňuje Blanka Nováčková.

Co na nová pravidla a jejich vliv na zájem stavět ze dřeva říkají samotní developeři? „Změnu legislativy jako členové Platformy pro udržitelné stavebnictví velice vítáme. Pro YIT to znamená možnost výstavby vyšších staveb, což je lépe využitelné pro naše projekty. Spolu s nástupem nové legislativy bychom v blízké době rádi realizovali bytový dům ze dřeva,“ chválí novinku Robert Pavelka, ředitel developmentu společnosti YIT Stavo, jejíž finská mateřská společnost využívá dřevo k výstavbě na domácím trhu běžně.

Developeři dřevo teprve objevují

Příkladů bytových dřevostaveb postavených v Česku je zatím právě kvůli dosavadním přísným předpisům zanedbatelné množství. Pionýrem v této oblasti se stala společnost UBM Development, která už loni na podzim dokončila dřevostavbu nazvanou Timber v rámci svého projektu Arcus City v pražské městské části Řeporyje. V bytových domech ze dřeva nabídla celkem 62 bytových jednotek, z nichž naprostou většinu už prodala. Za projekt získala i čestné uznání poroty v loňském ročníku soutěže Estate Awards.

V projektech ze dřeva firma hodlá pokračovat. „Nyní bychom v Česku rádi realizovali také kancelářský projekt ze dřeva, čemuž nyní nová legislativa významně nahrává. Aktuálně jsme ve fázi hledání vhodného pozemku pro akvizici,“ říká jednatel firmy Josef Wiedermann.

Druhým významným projektem je bytový dům s názvem Dřevák, který nyní staví společnost Skanska Residential v projektu DOK v Praze 5. Té v současnosti zbývá na prodej zhruba polovina ze 76 bytů. Vzhledem k tomu, že hned vedle Dřeváku rostou další dva konvenční bytové domy, nabízí Skanska také zajímavé srovnání z hlediska zájmu klientů.

„Zájem o byty v Dřeváku je plně srovnatelný s ostatními částmi projektu. Úroveň poptávky také odpovídá našim dalším nadstandardním rezidenčním projektům, což potvrzuje, že dřevostavba je klienty vnímána jako plnohodnotná alternativa ke konvenčnímu bydlení,“ pochvaluje si mluvčí Skansky Renata Vildomcová. Zájem podle ní mají především náročnější klienti, a to jak kvůli dřevěnému designu v interiérech, tak s ohledem na ekologickou stopu dřevostaveb. Další dřevěněnou budovu Skanska Residential aktuálně v přípravě nemá, počítá s ní ale do budoucna. „Dřevo vnímáme jako perspektivní materiál s významným potenciálem pro udržitelný development,“ dodává mluvčí.

Další dva bytové domy s nosnou konstrukcí z CLT panelů vyrostly ve Žďáru nad Sázavou. Projekt Rezidence Drdla vznikl ve spolupráci města a společnosti Dostupné bydlení České spořitelny, a to s příspěvkem od Státního fondu podpory investic. Celkem ve dvou domech vzniklo 34 bytových jednotek.

Do konce letošního roku by měla dokončit svou první bytovou dřevostavbu také developerská společnost Linkcity. Bude součástí revitalizace pardubického brownfieldu v místě bývalého areálu továrny Tesla. Dům bude mít tři podlaží a nabídne jedenáct bytových jednotek. „Jako konstrukční systém jsme zvolili masivní CLT panely, které vynikají vysokou únosností, pevností a požární odolností. Dřevěné plochy budou v interiéru částečně přiznané na stropech obytných místností, a budou tak základním prvkem interiérů bytů,“ říká architekt Pavel Horák, jednatel studia Prodesi/Domesi, které stojí za architektonickým a technickým řešením dřevostavby.

Vedle bytových domů vzniklo či vznikne v Česku také několik administrativních budov ze dřeva. Unikátní je například více než kancelářská budova, kterou si v Plané u Českých Budějovic nechala postavit rodinná společnost Budex. Generální ředitelství Lesů ČR pak plánuje postavit u Hradce Králové vůbec největší dřevostavbu v Česku, jejíž užitná plocha má činit zhruba 12 tisíc metrů čtverečních.

Rychlejší výstavba i úspora lidí

V zahraničí, stejně jako v Česku, jsou dřevostavby nejoblíbenější při výstavbě rodinných domů. Stále větší pozornost jim věnují ale také developeři velkých bytových domů. Stavba ze dřeva, a zejména z prefabrikovaných dílů, s sebou pro ně totiž přináší řadu výhod.

V první řadě je to rychlost výstavby. „Suchá montáž a prefabrikace umožňují stavět v řádu týdnů až měsíců, což zkracuje návratnost investice. Výstavba navíc není tolik závislá na počasí, neboť většina prací probíhá v hale, kde se připravují díly,“ vysvětluje ředitelka Asociace dodavatelů montovaných domů Blanka Nováčková. Například zmiňovaný bytový dům Timber díky tomu podle developera rostl tempem jedno patro týdně.

Skládání domu z předem vyrobených dřevěných panelů ale má i další, vedlejší výhody, třeba úspora už dnes nedostatkové pracovní síly na staveništi nebo menší obtěžování obyvatel v okolí staveniště. „Prefabrikace snižuje nároky na personál ve stavebnictví. Jednotlivé dřevěné prvky se vyrábí v továrně a na stavbu přijíždějí kamiony s již hotovými díly. Tím se zmenšuje objem stavebních prací na místě. Současně nevzniká špína ani hluk,“ vypočítává jednatel společnosti UBM Development Josef Wiedermann.

Díky výrobě dílů v továrně je také stavba podle Roberta Pavelky z YIT Stavo preciznější. „Kvalita provedení jednotlivých prací a dílů je vyšší než při realizaci na staveništi. Práce se přesouvají do továren, kde vznikají kvalitní a přesné výrobky. Výhodou je také využití strojů s automatizací výroby,“ dodává Pavelka.

YIT podle něj už dnes prefabrikaci využívá, a to u betonových dílů. „Ve YIT prefabrikujeme kromě nosné konstrukce stěn a stropů také obvodové výplňové panely, vnitřní příčky, celé koupelnové buňky, výtahy, schodiště i balkony. Dřevěné prefabrikované díly ale mají tu výhodu, že jsou lehčí než ty z betonu, a to usnadňuje dopravu a manipulaci na stavbě,“ říká šéf developmentu YIT Stavo.

Budovy postavené z prefabrikátů lze navíc snáze opakovat. Podle Blanky Nováčkové je to velká výhoda obzvláště u developerských projektů typu administrativních budov, škol, školek nebo řadových domů. „V jejich případě lze využít opakující se moduly nebo celky,“ tvrdí Nováčková.

Ekologie na prvním místě

Velkým trumfem dřevostaveb v příštích letech má být i jejich menší uhlíková stopa. A to tím spíš, že Evropská unie tlačí na výstavbu čistě bezemisních budov. „Dřevostavby jsou nízkouhlíkové, udržitelné a atraktivní pro cílové skupiny, které vyhledávají zdravé a ekologické bydlení. Lze je dobře sladit s požadavky ESG, zeleným financováním nebo certifikacemi,“ vysvětluje Blanka Nováčková.

Přechod k bezemisním budovám a zohlednění celkových emisí v životním cyklu budovy proto bude pro dřevostavby velkým impulzem. „Jsou z hlediska uhlíkové bilance, obnovitelnosti i energetické efektivity velmi dobře připraveny na budoucí požadavky a mohou se stát preferovaným řešením pro udržitelnou výstavbu,“ upozorňuje Nováčková, že na rozdíl od oceli nebo betonu je dřevo uhlíkově pozitivní.

Podstatné bude ovšem do budoucna používat pro výstavbu dřevostaveb dřevo z lokálních zdrojů. Podpora domácího dřevařského průmyslu je ostatně i jednou z motivací ministerstva průmyslu a obchodu, které by rádo dosáhlo čtvrtinového podílu dřevostaveb na stavební produkci v Česku.

V současnosti se většina vytěženého dřeva vyveze z Česka do zahraničí. „Vyvážíme surovinu a mnohdy ten samý kamion, který přijíždí do ČR, pak přiváží výrobky s vyšší přidanou hodnotou. ČR produkuje ročně zhruba 15 milionů kubíků dřeva, na naše zpracování v průmyslu jde ale zhruba třetina. Největším vlastníkem lesů v ČR jsou stát a města a obce. Jakákoliv vyšší přidaná hodnota prodeje dřeva tak má zároveň pozitivní dopad na veřejné rozpočty,“ vysvětluje ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Časem přijde zlevnění

Mohlo by se zdát, že výstavba ze dřeva přináší jen samá pozitiva. Developeři ale přiznávají i jisté limity a nevýhody. Tím hlavním jsou vyšší náklady při výstavbě. „Jako pilotní projekt je dřevostavba finančně náročnější, naším cílem je však komplexně prověřit všechny její přínosy – nejen z hlediska nákladů, ale i rychlosti výstavby a dalších parametrů v přímém srovnání s konvenčními domy. Do budoucna nicméně očekáváme, že s rostoucí zkušeností a širším využitím dřeva budou náklady postupně klesat,“ popisuje Renata Vildomcová zkušenosti z výstavby domu Dřevák.

Náročnější a nákladnější je v případě dřevostaveb také přípravná fáze – projektování. „Je nutná přesná koordinace už ve fázi návrhu a detailní projektování. Na stavbě je pak už velmi omezená možnost improvizovat,“ upozorňuje Blanka Nováčková. Kvůli relativně okrajové roli dřevostaveb v současnosti je podle ní také nedostatek expertů, a to architektů či projektantů. Kvůli nízké poptávce po dílech chybí také větší počet dodavatelů prefabrikovaných dílů, což vede k vyšším cenám a delším dodacím lhůtám. Vyšší náklady pak s sebou přináší i požadavky hasičů například na protipožární obklady.

Ve všech případech jde ovšem především o minusy, které může odstranit větší poptávka po dřevostavbách a jejich větší rozšíření. Jednoduše řečeno, bude-li vysoká poptávka po expertech či dodavatelích na straně developerů, je jen otázkou času, než jí vyjde naproti také nabídka.

Dřevo versus cihla

Na potenciální nevýhody nicméně upozorňuje i konkurence výrobců dřevěných panelů, tedy producenti tradičních stavebních materiálů. Ti poukazují především na diskutabilní ekologický přínos dřevostaveb. Například společnost Wienerberger, přední výrobce cihel, střešních tašek nebo keramických stavebních dílů, si nechala zpracovat analýzu srovnávající ekologičnost rodinného domu postaveného z dřevěných dílů a z tradičních kamenných materiálů, a to v celém životním cyklu – od vzniku až po likvidaci v horizontu 50 let.

Podle zjištění Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB) se ukázaly rozdíly jako relativně zanedbatelné. Rozdíl v globálním oteplovacím potenciálu (GWP) mezi cihelnou, pórobetonovou a sendvičovou stěnou činí pouhých 2,72 kilogramu CO₂ na metr čtvereční za rok. Za období 50 let to odpovídá emisím, které vzniknou při cestě automobilem z Prahy do Brna a zpět.

„Nelze předpokládat, že dřevo je automaticky nejlepší volba pro každou stavbu. Udržitelnost závisí na mnoha faktorech a je třeba ji posuzovat na základě ověřených dat a případových studií. Stát se v současnosti zaměřuje především na snižování uhlíkové stopy v samotných počátcích životního cyklu budovy,“ upozorňuje Julie Železná z UCEEB.

Studie podle ní sledují především emise spojené s výrobou stavebních materiálů. Už méně se ale měří zátěž při provozu budov. „Přitom právě tato fáze představuje největší podíl na celkové uhlíkové stopě stavby. Spotřeba energií může v dlouhodobém horizontu převýšit emise z výroby i výstavby. Klíčová je proto životnost materiálu, kvalita návrhu, technické řešení budovy a její reálné chování v provozu,“ dodává.

Tím se dostáváme k nejčastější otázce, a sice, jak dlouhou tedy mají dřevostavby životnost? A dokážou v tomto parametru konkurovat cihlovým či betonovým domům? Například podle firmy RD Rýmařov, která se na dřevostavby specializuje, je potenciální životnost kvalitně provedeného domu ze dřeva minimálně sto let. U domů z cihel je to podle Wienerbergu 150 let. V praxi tak dřevostavby mohou vyžadovat častější rekonstrukce, což by jejich ekologickou výhodu oproti cihlovým domům snížilo.