Jak bývá v Česku zvykem, prvním místem, kde se šetří, je často marketing a PR. Nástroje, které mají pomáhat s dlouhodobým budováním renomé, se tak mnohdy s každou krizí pozastavují. Těžko se pak dá z tohoto zamotaného kruhu dostat. Existuje sice spousta příkladných firem, které díky investicím do komunikace v době recese získaly v konkurenčním boji navrch, ani to ale stále nedokáže většinu trhu přesvědčit.
Komplexní strategické uvažování
Pes bývá mnohdy zakopán už v chybějících vizích či v krizových scénářích, které nezohledňují marketingový plán. Přitom třeba takový development je běh na dlouhou trať. Aby mohl být nějaký projekt dobře odkomunikován, je potřeba definovat marketingovou strategii v souladu s tou obchodní.
Připravit se důkladně na komunikaci nejen směrem k veřejnosti jako takové, ale rovněž k odborné veřejnosti, místním komunitám či municipalitě. Každá ze skupin přitom vyžaduje jiný typ sdělení i médií, prostřednictvím kterých je jejich obsah distribuován. Ať již je řeč o klasických či sociálních médiích, outdoorové komunikaci, či různých eventech. A dozvídat se o nich potřebují průběžně, nejen při konjunktuře či zahájení stavby.
Veletrhy nejsou mrtvé
K developerskému PR tradičně patří veletrhy, které si na nějaký čas kvůli covidu musely dát pauzu. Řada lidí je považuje za přežitek, opak je ale pravda – zejména u těch B2B. A nejen z toho důvodu, že jsou po dvouleté nucené abstinenci nyní všichni lační po networkingu. Je však potřeba vědět, jak potenciál těchto akcí využít, a nebát se investovat.
Patrné to bylo i na letošním ročníku předního developerského veletrhu MIPIM. Města, která si dala na svých stáncích a doprovodném programu záležet, nešlo přehlédnout. Typickým příkladem byli polští kolegové. Ostatně nejde o náhodu. Polská města a tamní developeři jsou již řadu let velmi progresivní a dokážou z toho těžit – lákat investory a nejen z Varšavy dělat hlavní středoevropskou destinaci pro centrály nadnárodních společností.
Když se chce, tak to jde
I Česko má přitom základy, na kterých může stavět. Ne vždy to ale dokáže využít. Ač máme například v Benátkách československý pavilon, který stojí na jednom z nejexponovanějších míst parku Giardini – v sousedství německého, francouzského a britského pavilonu –, již tři roky je zavřený kvůli neschopnosti domluvit se na opravách světlíku, který zapříčinil pád stromu. A ještě minimálně po další dva roky, než se podaří rekonstrukci schválit a provést, přijdeme o možnost prezentovat naši tvorbu na tamních vyhlášených bienále – ať již architektonických, či uměleckých, které se ob rok střídají.
Letos alespoň máme možnost napravit si reputaci v rámci předsednictví Rady EU. Při jeho příležitosti proběhne v Bruselu přehlídka toho nejlepšího z tvorby tuzemských podniků, jejichž úspěchy těží ze spolupráce se špičkovými českými i světovými designéry. Hlavní pořadatel, kterým je UMPRUM, naštěstí význam akce chápe a nejede v zajetých stopách tradičních veletržních stánků. Naopak nabídne promyšlenou výstavu o designové transformaci a bohatý doprovodný program.
Kéž by tak podobně uměli příležitosti využít i další státní instituce či developeři. A uměli o nich seznámit nejen vlastní bublinu, ale i širokou veřejnost. Jedině tak se můžeme dočkat toho, že se vymaníme ze zmíněných stereotypů a vnímání české architektury i designu dosáhne kvalit, které tyto segmenty reálně mají.
