Zatímco před pár lety se luxus měřil mramorem, velkolepými výhledy a rozlehlým prostorem, dnes je jeho měřítkem především míra klidu a soběstačnosti. Není proto divu, že se ve světě šíří trend off-grid neboli odpojení se od sítí, ať už inženýrských, nebo těch digitálních. A touha po soběstačnosti se nevyhýbá ani Česku, ačkoli realita za ideálem kvůli překážkám v legislativě i samotném pojetí off-gridu zatím pokulhává.
Text: Andrea Votrubová
Daleko od shonu masové turistiky, v andaluském Sotogrande, které je symbolem diskrétního luxusu a života na nejvyšší úrovni, má v dohledné době vyrůst ambiciózní Villa Noon. Projekt renomovaného studia Fran Silvestre Arquitectos poutá pozornost nejen moderním minimalistickým designem, ale i eco-luxusní povahou – propaguje se totiž jako první vila s nulovou spotřebou a první vodohospodářsky soběstačná vila na světě. Veškerou potřebnou energii i vodu pro její provoz mají zajistit solární panely, geotermální energie a systémy na sběr dešťové i recyklaci šedé vody.
Podobných počinů ve světě vzniká víc a řada z nich už, na rozdíl od Villy Noon, která je zatím ve fázi vizualizací a nabízí se za více než 11 milionů eur, také stojí. Od architektonicky inovativních rezidencí zasazených do drsné pouštní krajiny USA, jako jsou projekty Folly Joshua Tree a Folly Mojave, až po diskrétní horské úkryty ve Skandinávii, jež propojují tradiční řemeslné zpracování s nejmodernějšími technologiemi pro soběstačnost.
Touha po klidu bez sítí
Globální trh s off-grid bydlením dosáhl v roce 2023 hodnoty 2,4 miliardy dolarů a do roku 2032 by se měl téměř zdvojnásobit, odhaduje analýza společnosti SkyQuest Technology. Oblibu si získávají i projekty, které ke skutečné soběstačnosti spíše směřují. Patří mezi ně i ultraprémiový hotel Amangiri v Utahu, jenž začlenil do pouštní krajiny obnovitelné zdroje a udržitelný design, aniž by slevil z nejvyššího komfortu pro své hosty. Nebo Treehotel ve švédském Laponsku fungující v korunách stromů, který čerpá elektřinu z lokální vodní energie a potřebu kanalizace eliminuje v každém pokoji pomocí spalovacích toalet.
Poptávka po udržitelném luxusu roste i v Česku. „Před rokem 2018 zazníval požadavek odstřihnout se jen výjimečně. Dnes lidé především touží po spojení s přírodou – a až pak po odstupu od lidí,“ říká Martin Pribila, ředitel společnosti Talpa House, jejíž projekty dnes najdete nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Rakousku, Slovinsku nebo Itálii. Jeho klientelu tvoří často vysoce vytížení lidé – lékaři, manažeři, podnikatelé – kteří hledají únik do ticha a jejichž hlavní prioritou je bezúdržbovost.
Luxus dnes podle Pribily definují třeba velká okna, přírodní materiály a přímé propojení s přírodou včetně čistého vzduchu a vody. Naproti tomu chytré technologie, klimatizace nebo nadměrné vytápění jsou čím dál častěji vnímány jako rušivé. „Lidé si často říkají: teď vydělávám, mohu si dům dovolit. Ale do budoucna chci co nejméně starostí, nízké náklady a minimum techniky,“ dodává podnikatel, podle něhož stojí kompletní off-grid řešení kolem milionu a půl korun nad rámec výstavby domu, jehož cena se v typickém provedení Talpa House u stometrové rozlohy pohybuje kolem osmi milionů.
Luxus versus off-grid
Změnu v myšlení Čechů potvrzuje také Jiří Veselka, zakladatel a ředitel společnosti Bayaya, která se od stavby obytných posedů posunula až ke stavbě off-grid chat i domů. A která rovněž dokládá jednoznačně rostoucí zájem o soběstačné bydlení v segmentu vyššího standardu. Důvodem není jen touha po energetické nezávislosti v době geopolitických nejistot, ale i změna životního stylu a hodnot klienta.
„Typický zájemce je ve věku 35 až 55 let, klade důraz na kvalitu materiálů, architekturu, energetickou nezávislost, ale zároveň požaduje vysoký standard interiéru i komfortní chytré technologie. V řadě případů je soběstačnost spíš prémiovým prvkem než absolutní nutností – klienti se nechtějí vzdávat pohodlí, ale chtějí být připraveni na výpadky, krize nebo zvýšit svou nezávislost,“ upřesňuje Jiří Veselka.
Fakt, že plně off-grid bydlení je v Česku možné i s komfortem běžné domácnosti, ostatně dokázal před několika lety Pavel Podruh, autor projektu Český soběstačný dům. Projekt nedaleko Lipna nad Vltavou slouží veřejnosti jako inspirace, že udržitelnost se nemusí rovnat odříkání. Přesto kombinace luxusu a off-gridu nedává podle Podruha smysl. „Trend šetrnějšího stavění sice existuje i v luxusním segmentu, ale k úplnému odříznutí se od sítí se rozhodne a skutečně to dotáhne v našich klimatických podmínkách jen hrstka lidí. Ti se k tomu rozhodují kvůli omezení vlastní ekologické stopy. Postavit velký, luxusní off-grid dům nemá s ekologií nic společného a myslím si, že tento segment v Česku reálně vlastně neexistuje,“ uvádí.
Open-mind úřady
Překážky bránící širšímu rozšíření off-grid bydlení v Česku leží i na straně legislativy. Ta sice soběstačné domy výslovně nezakazuje, ale ani je aktivně nepodporuje. Dům tak nemusí být napojen na sítě, pokud má prokazatelně zajištěné dodávky energie, vody a likvidaci odpadních vod v souladu s normami. Velkou komplikací však bývá územní plán, který připojení k inženýrským sítím často vyžaduje. Úřady navíc nejsou na soběstačné stavby vždy zvyklé, takže stavební povolení i kolaudace mohou být zdlouhavější.
„S úředníkem s otevřenou myslí jde řízení hladce, během telefonátu si vše vysvětlíme, nasměrujeme a úředník si informace ověří v zákonech. Často se i těší na kontroly našich staveb,“ dodává Pribila. Přesto by uvítal, kdyby ministerstva připravila manuály, jak podobné novinky ve stavebnictví povolovat.
