Studio

Průkopníci avantgardy

Průkopníci avantgardy
Estate.cz Estate.cz, 13.3.2019

Bauhaus, jedna z nejvlivnějších škol dvacátého století, letos slaví sto let od založení v německém Výmaru. Za pouhých čtrnáct let fungování proměnila tvář architektury, designu, umění, ale i reklamy, sochy či tance. Poctu tomuto hnutí skládají města po celém světě.

Psal se rok 1919 a Evropa se vzpamatovávala z nejničivější války, kterou do té doby zažila. Konflikt, v jehož důsledku se rozpadly Rakousko-Uhersko, Německé císařství i Osmanská říše a během nějž přišli o život miliony lidí z řad vojáků i civilistů, ale přinesl i naději na lepší zítřky: na mezinárodní úrovni bylo přijato hned několik pacifistických usnesení, a to včetně listiny zakládající Společenství národů, předchůdce dnešní OSN, ženám byla udělována práva, jichž se před válkou dostávalo pouze mužům, a kulturu zcela pohltil spirit mládí a nekonečných večírků. Vše jako kdyby muselo být nové a nepokřivené starou morálkou, jež vedla ke čtyři roky dlouhému masakru. A to se týkalo i architektury a designu. „Řídili jsme se základní myšlenkou, že design není ani intelektuální ani hmotná záležitost, nýbrž nedílná součást života, která je nezbytná pro každého, kdo žije v civilizované společnosti,“ řekl architekt Walter Gropius, který v roce 1919 v německém Výmaru založil školu, kterou pojmenoval Bauhaus – doslova „stavební dům“. Do roku 1933, kdy byla instituce rozpuštěna nacisty, stihla ovlivnit veškeré obory tvůrčího dění nejen v Evropě, svoji stopu zanechala také například v Jižní Americe či v Asii. Archivy hnutí v Berlíně a východoněmecké Desavě, kde škola také několik let sídlila, jsou nakonec zdrojem inspirace do dnešního dne.

Škola všeho
Pro Gropiuse byl základ veškerého snažení návrat k řemeslu, které chtěl protnout s průmyslovou výrobou, jež se objevila na konci devatenáctého století. V manifestu školy dokonce psal, že je potřeba „obnovit jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Studenti této uměleckoprůmyslové školy se tak učili podle jednotných osnov, ať už principy Bauhausu využívali k navrhování nábytku či ve fotografické tvorbě. Prvního půl roku se studenti seznamovali s elementárními formami a materiály, v dalších ročnících byly tyto lekce rozšířeny o úvody do problematiky přírody, vesmíru, konstrukce či používání pracovních nástrojů. Na řadu poté přišly semináře obšírně se zabývající stavebními prvky světa okolo nás, mezi něž podle Bauhausu patřily dřevo, sklo, textilie nebo jíl, a úplně na závěr dostávali posluchači praktické inženýrské zkušenosti. Je nutno dodat, že celý učební plán byl zaměřen na praktičnost a dovednost vyjádřit ideje jednoduchou formou. Tyto prvky se projevovaly minimalismem, geometričností a odporem k ornamentalismu, jež jsou charakteristické pro všechny produkty Bauhausu.

Podle takto načrtnutých zásad na škole učil nejen sám Gropius, ale kupříkladu také Ludwig Mies van der Rohe, jehož práce, jakými jsou vila Tugendhat v Brně nebo newyorský mrakodrap Seagram Building, ho pasovali na otce moderní architektury. Krátce po založení instituce začali na Bauhausu přednášet také jeden z otců abstraktního umění Vasilij Kandinskij nebo švýcarský enfent terrible Paul Klee, v jehož pestře zbarvených dílech se mísily vlivy expresionismu, kubismu a surrealismu. Maďarský intelektuál László Moholy-Nagy tu za přispění své manželky Lucie položili základy moderní typografie, grafiky a reklamní fotky.

Neuskutečněná utopie
Od roku 1925, kdy se škola přesunula do Desavy a otevřela ateliér architektury, už Bauhaus svojí univerzální filozofií proměňoval veškeré složky společenského a kulturního života. Podle jeho tvarosloví se ve Výmarské republice stavěly úhelné doly v Essenu, soukromé vily ve Stuttgartu, ale také dělnické čtvrti v Berlíně. Bauhaus měl značný dopad na dění i za hranicemi, a to třeba hned v Československu – z myšlenek hnutí vycházely Odborná škola grafická v Praze i Škola uměleckých řemesel v Bratislavě. Kvůli židovskému původu některých profesorů se Bauhaus rozšířil do Izraele a s idejemi školy se ve dvacátých letech seznamovali i studenti Pekingské univerzity. Na světových jevištích se hrály balety sochaře a choreografa Oskara Schlemmera, které dekonstruovali základní články pohybu a tance.

Tato zlatá éra Bauhausu však trvala jen do roku 1933, tady do zrodu Třetí říše. Nacistům byla škola trnem v oku z několika důvodů: jednak byly její modernistické a kosmopolitní tendence považovány za neněmecké a podle tehdejší terminologie za „degenerované“, druhak ho Hitler chápal jako líheň komunistů a sociálních liberálů v Německu. To byla zčásti pravda a především na začátku třicátých let na škole sílily hlasy sympatizující s idejemi třídní revoluce, samotné prostředí školy se však rozhodně nepřibližovalo proklamované společenské utopii, jíž měly komunismus i Bauhaus v plánu svou prací docílit. Tento rozpor se projevoval třeba ve vztahu Bauhausu k ženám, které měly na školu formálně přístup, v praxi však nebyly jejich příspěvky pokládány za rovnocenné. Walter Gropius byl kupříkladu přesvědčen, že ženy nejsou schopny myslet trojrozměrně, a švýcarský architekt Le Corbusier, jehož jméno je svázáno s brutalistickým stylem, studentkám doporučoval, aby se na škole věnovaly především keramice, vyšívání a výrobě hraček.

Rok Bauhausu
Ženy nicméně na Bauhausu úspěšně tvořily, o čemž svědčí výstava věnovaná německé textilní umělkyni a bývalé studentce Bauhausu Anni Albers, která až do konce ledna probíhala v londýnském muzeu Tate Modern. Po desetiletí zapomenutá výtvarnice se ve práci vracela ke starobylým technikám tkaní, jež využívala k výrobě děl, která jsou po všech stranách moderní. Do prvního září jsou zas na univerzitě MIT v americkém státě Massachusetts k vidění desítky fotografií od Lucie Moholy, která byla vizuálním průkopníkem hnutí. Mezi její nejdůležitější počiny se řadí fotografie původních budov školy v Desavě, geometrické studie, portréty studentů a profesorů i produktové fotografie. A tyto dvě expozice jsou jen zlomkem programu Bauhaus 100, který sdružuje akce pořádané institucemi po celém světě k připomenutí tohoto revolučního a často i kontroverzního hnutí. Až do konce května probíhá v rotterdamském muzeu Boijmans Van Beuningen expozice osmi set objektů spojených s architekturou, designem, fotografií a typografií Bauhausu, které nastavily směřování nizozemské umělecké scény začátku dvacátého století. Drážďanská opera na svůj program zařadila několik představení taneční performance Triadische Ballett od již zmíněného Oskara Schlemmera. Soubor diskuzních panelů a výstav Bauhaus Imaginista celý rok objíždí metropole od Rabatu přes Berlín, Tokio, Lagos až po São Paulo s programem vycházejícím z vlivu hnutí na architekturu a kulturu každého místa.

Kromě toho bude letos v září v Desavě otevřeno nové muzeum, jež má v plánu soustředit na jedno místo celý odkaz Bauhausu. Po dokončení stavby od španělského architekta Gonzaleze Hinze Zabaly se má jednat o nejrozsáhlejší archiv tohoto hnutí na světě. Uloženy v něm budou tisícovky exemplářů, mezi nimiž návštěvníci naleznou plakáty, fotografie, soukromou korespondenci představitelů školy, ale i nejznámější designové kousky, jakými jsou set barevných stolků od Josefa Alberse nebo křeslo Wassily z ohýbaného kovu od Marcela Breuera. Ty budou představeny vedle děl od současných výrobců, jakými jsou Thonet, Cassina nebo Knoll, kteří křesla, lampy, knihovny a další interiérové kusy vycházející z principů Bauhausu produkují dodnes.


 

Připravil: Jan Tomeš / Foto: Archiv

Estate.cz

Estate.cz

Tyto stránky používají cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s jejich používáním.