Osobnosti

Rozhovor s designérem Jakubem Pollágem: Neustále se posouvat vpřed

Rozhovor s designérem Jakubem Pollágem: Neustále se posouvat vpřed
3.2.2021

Jeho nový projekt Zeitgeist si za půl roku existence dokázal získat zákazníky v Praze, Mnichově i Singapuru. Zkušený designér Jakub Pollág si po letech strávených v uměleckém tandemu předního českého designového studia deForm, dopřává čas na vlastní značku. Zeitgeist si zakládá na materiálové upřímnosti, řemesle a limitovaných edicích.

Jakub Pollág vyrůstal od roku 1989 na nechvalně známém bratislavském sídlišti Petržalka se snem, že se jednou stane vynálezcem. Z šedého průměru unikal jen skrze uměleckou tvorbu svého otce, který mu otevřel cestu k výtvarnému umění. Na Slovensku vystudoval ještě produktový design, než se vydal na pražskou UMPRUM a odtud na vyhlášenou Royal College of Art v Londýně. V Británii nakonec zůstal 5 let a kromě vlastních projektů pracoval i pro přední lifestylovou značku Buster + Punch. Během studií v Praze založil se spolužákem Václavem Mlynářem designové studio deForm, které se takřka obratem proslavilo. V době, kdy mu bylo teprve 22 let, už plnil zakázky pro firmy jako Nike, Heineken, DuPont nebo Botas. Každý projekt, na který deForm sáhli, přinesl do hry nový zajímavý princip jako stolky z korálků pro Preciosu, svítidlo Transmission z borosilikátového skla Simax pro Lasvit nebo police, na jejíž sestavení nepotřebujete ani jeden šroubek, pro švédskou nábytkovou firmu HEM. Není divu, že se deForm stali vůbec nejmladšími držiteli titulu Designér roku cen Czech Grand Design. Na předávání se tehdy setkali se svým budoucím zaměstnavatelem, sklárnou BOMMA, pro níž Jakub Pollág pracoval poslední dva roky na pozici uměleckého ředitele. Pro BOMMA studio deForm navrhlo i několik osvětlení: Orbital, Pendulum nebo Lens. Jakub Pollág sám stojí za masově vyráběnou kolekcí skleniček Bubbles pro německou sklárnu Nachtmann, velký rozruch způsobil i jeho diplomový projekt: sada na domácí tetování. O Personal Tattoo Machine psali světová média, o popularitě svědčí třeba čtvrt milionu shlédnutí tutorialu na Dezeen.com. Po letech sbírání zkušeností se Pollág navrací sám k sobě a dopřává si projekt, který je jeho srdci aktuálně nejbližší: Zeitgeist. Název zrcadlí limitovanou výrobu, která odráží ducha doby, specifický vizuál zase předměty zahalené do tajemství noci. Jedná se o věci užitkové, vyráběné udržitelně a kvalitně s potenciálním přesahem do sběratelství. Každý z produktů je číslován a dostupný jen v omezeném počtu kusů. V rámci značky vyvíjí klientům a architektům také zakázky přímo na přání.

 

Začněme zostra. Čím je váš nový projekt Zeitgeist výjimečný?

Velký aspekt, který není možná napoprvé viditelný je, že všechny Zeitgeist produkty jsou vyrobeny naprosto upřímně. Věci vznikly, protože jsem potřeboval upustit páru. Potřeboval jsem vyrábět něco, u čeho mě nikdo nebude limitovat, jen výrobní technologie a mé nápady. Já projektu věřím, ne protože je to skvělý byznys nebo se na něm dají vydělat velké peníze. Já věřím tomu, že k této upřímnosti si lidé dřív nebo později najdou cestu. Není za tím žádný kalkul. Zeitgeist jsou věci, které bych si sám chtěl koupit. Sám jsem je navrhl a za každým stojí mé dlouholeté zkušenosti s designem.

Jeden z produktů pracuje s keramikou. Jaký k ní máte vztah?

Na keramice mě baví její surovost a preciznost, má ale tendenci být velmi organická. Zeitgeist váza je založená na precizním 3D modelu, založeném na přesné geometrii. V keramice je tohle velmi netypický proces, který je i výjimečný tím, že je zvenku surová a glazovaná jen uvnitř.

Je pravda, že vaše vázy mě přitahují zajímavými barvami, ale například i číslováním.

To je přesně ono. Když jsem poptával laserování do keramiky, tak se na mě koukali jako na úplného blázna. Testovali jsme asi měsíc různé techniky, které budou vypadat nejlépe, než jsme číslování na keramice doladili.

To zní jako bláznivý úkol. Dotahovat nejmenší detaily u několika produktů zároveň si žádá ohromnou trpělivost. Na kolika aktuálně pracujete?

V tuto chvíli čtyři v různých variantách. Whisky skleničky ve dvou odlišných tvarech, barvách průzračné a kouřové, litinový otvírák, váza ve smetanové a tyrkysové a interiérový bar.

Když se budeme bavit o jednotlivých produktech, třeba o váze, z čeho vychází?

U vázy jsem byl hodně inspirovaný geometrií. Formálně váza totiž může být prakticky cokoliv. Časem jsem zjistil, že jsem velmi unavený z bílého japonského minimalismu. Mám ho rád, ale myslím, že doma jsou potřeba i věci, které člověka zajímají nebo dají prostor představivosti. Některé věci jsou předurčené: neměla by spadnout a měla by udržet vodu. Pak už jsem testoval různé formální kompozice. Počkejte, ukážu vám původní model z 3D tiskárny. (Vytahuje z dílny plastový předobraz vázy, který je ale poněkud mohutnější a ne tak tvarově zajímavý.) Hodně totiž záleží na proporcích. Když se zlom posune do vyšší části a má větší základnu, působí úplně jinak. Někdy je to až taková antická hra s proporcemi. Kterou byste si vybrala vy? (Jednoznačně volím finální variantu a ukazuji prstem doprava.) Něco vám prozradím, nikdy si nikdo nezvolil verzi nalevo, ona totiž není dobře udělaná! (směje se) Člověk si sice primárně neřekne, že ta váza má asi dobrou proporci, proto se mu líbí. Má z ní jen pozitivní pocit a dojem, že na ní je něco zajímavého.

Další důkaz, že design je také o psychologii. Jakého pocitu byste chtěl docílit?

Nebaví mě předměty, ze kterých nemá člověk potěšení. Když si věc hraje na něco, co není. Třeba stůl z MDF desky polepený dýhou. Je vyrobený tak, aby si ho mohly koupit masy, vypadá jako dřevo, ale materiálově není upřímný. Oproti tomu Zeigeist bar je vyrobený z masivu. Je to prostě kus stromu a to je na tom nádherné. Navíc v něm velkou roli hraje sklo, křehký materiál, který celou věc drží konstrukčně. Když si odmyslíte sklo, tak to jsou jen desky, které bez něj padnou na zem. Promýšlení takových návazností mě baví.

Zároveň všechny předměty vznikají lokálně.

Váza je vyrobená na Smíchově, sklenice v Kamenickém Šenově, dřevo v Libčicích nad Vltavou a kov ve Staré Huti. Zatím se pohybuji v rádiusu 150 kilometrů.

Komu je portfolio Zeitgeist určené především?

Chtěl jsem, aby výrobky byly pro velmi specifickou skupinu lidí, rád bych tomu říkal „Zeitgeist komunita“. Koupí si je ti, kteří si chtějí dopřát něco speciálního. Zatím jsou to většinou muži, alespoň u skleniček, litinového otvíráku nebo baru. Spojuje je určitý životní styl nebo aspirace. Často jsou mezi nimi fotografové nebo byznysmeni, kterým Zeitgeist styl sedí.

Co je v portfoliu bestsellerem?

Skleničky a těsně za nimi vázy. Whiskovky jsou nejdostupnější a zároveň se u nich dá dobře obhájit jejich cena. Když si potrpíte na kvalitní alkohol, náklady na ručně broušenou unikátní sklenici okolo dvou tisíc korun vás nezaskočí. Limitovaná výroba sice nikdy nemůže finančně konkurovat masové, ale nabídnout přesah. Kvalitou, estetikou i provedením.

Zeitgeist je založený na limitovaných edicích, děláte ale i projekty na míru zákazníkům. Není náročné oslovovat neustálé nové výrobce, aby dodali kvalitu, kterou potřebujete?

U sériových produktů je kvalita dosažená zdlouhavým a finančně náročným vývojem, ale pak už je jednoduché ji udržet. Pokud se však dělá projekt na míru, často je výsledek kompromisem mezi architektem, který ho vymyslí s určitou představou a výrobcem, jehož technologovi jde primárně o to produkt zrealizovat. Není pro něj úplně důležité s jak krásným detailem. Věc je sice hotová, ne vždy je z ní ale klient nadšený. Zároveň argument, že jdete se zakázkou přímo ke zdroji, v dnešní době outsourcování také selhává, většina totiž vyrábí externě. Proto s kolegy z Zeitgeist nespoléháme jen na zaběhlé kontakty a ozkoušené technologie jako řada firem, ale jsme schopní testovat a posouvat projekt přesně podle požadavků projektu spolu s architektem. Často prvotní ideu dotáhneme a tím ji dostaneme na další úroveň, což mi dělá velkou radost. Všichni jsou totiž spokojení – od architekta přes klienta až po nás, protože se nám podaří vytvořit krásnou věc. Jsme takový mezičlánek v celém procese, který ale zajistí, že projekt bude nejlepší, jaký může být.

Co je na takové produkci nejkomplikovanější?

Velmi důležitý bod je s řemeslníky umět komunikovat. Například žádný z nich vám nikdy nedá oficiální záruku, že když něco nedopadne podle očekávání, tak to vykompenzuje nebo přijde s alternativním řešením. Zároveň většina zadavatelů by nějaké jištění potřebovala. My jsme ti, kteří musí najít řešení za každou cenu.

To zní jako docela riskantní úkol.

Není, když člověk ví, jak na to a umí si odladit všechny fáze výroby. Mám také už velkou zkušenost s řemeslníky a spousta z kontaktů, které používám, si pěstuji léta a vím vcelku přesně, co od nich mohu očekávat. Mám třeba konkrétního skláře, který mi fouká skleničky, s nímž spolupracuji už deset let. Na každý materiál mám v záloze hned několik různých specialistů, kteří mají své plusy a mínusy. Na různé způsoby zpracování železa, dřeva, skla. Klíčové je včas odhadnout, komu by bylo věc dobré svěřit a pro kterou otestovat nového odborníka.

Můžete naznačit více o některých z těchto site-specific projektů?

Na jeden lustr na míru teď například zařizuji výrobu 250 speciálních litinových komponentů, děláme i jeden nádherný skleněný bar přímo na požadavek zákazníka, ten bude skutečně výjimečný. O něm už snad brzy budu moct prozradit více!

Text: Eva Slunečková Foto: Archiv Jakuba Pollága, Lucie Desmond

Tyto stránky používají cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s jejich používáním.