Studio

Sonoma House: S pouští za zády a tváří k oceánu

Sonoma House: S pouští za zády a tváří k oceánu
20.8.2020

Kombinace zjevných klimatických protikladů, vycházejících z blízkosti rozbouřeného moře i vyprahlé pouště, představuje nelehkou architektonickou výzvu. Když se k lokalitě přidá požadavek na luxusní podobu sídla, s konvencemi by tvůrce nepochodil. Právě jejich absence dala vzniknout výjimečné vile v Sonomě.

Moderní architektura je v Mexiku opomíjenou dimenzí, o úspěších tamních projektantů a designérů se většinou v mezinárodním tisku nedočteme. Že je to škoda pak dokládá i samotný Sonoma House od Roca Arquitectos, týmu profesionálu ze státu Tamaulipas, který si zakládá na interdisciplinárním přístupu ke každé zakázce. Jejich heslem je ‚Nevytváříme domy, ale životní prostor, novou realitu‘.  To zřetelně dokládá i jejich poslední projekt z roku 2019. Je totiž směsí avantgardy, kvality a chytrého designu. Dům v Sonomě se zrodil jako zakázka na sídlo určené především k sezónnímu pobytu, s důrazem na relaxaci obyvatel.

Cílená rozpolcenost 

Teoreticky by stavba měla mít dispozice pro celoroční využití, ale majitelé nemají v plánu tu trávit celé měsíce. Dům tedy musí být pohotový v tom, jak rychle jej lze zabydlet, ale jinak zvládne přečkat i delší čas bez přítomnosti lidí. Měl by být navíc schopen podle situace přepínat mezi režimy, které můžeme volně popsat jako excitados tranquilo. Tedy domem, kde se konají večírky a setkávají se přátelé, aby tento stav jindy vystřídala klidná a uvolněná atmosféra. Oba režimy přitom společně směřují k maximálnímu soukromí hostů i majitelů. K párty-provedení přitom pobízí blízkost mexické riviéry a přímořského letoviska s marinou, města Cabo San Lucas. Pohodový režim podmiňuje blízkost moře i relativní odlehlost lokality.

Až potud se v popisu konvencím nevymykáme, a Dům v Sonomě by mohl být jen další vilkou. Jenže to už se hodí podívat se trochu podrobněji na místo samotné. Jsme sice patnáct minut od San José i Los Cabos, a pár desítek metrů od pobřeží Tichého oceánu, ale parcela samotná se nachází v poušti. Mexický výběžek Baja California je sice vychvalovaným rájem surfařů a milovníků koktejlů, ale s každým krokem od pobřeží tu na zátylku silněji cítíte slunce, jehož paprsky dovedou být nemilosrdné. Stavět tady je podobné, jako budovat hrad z másla na rozpálené pánvi.

Lekce z přirozené klimatizace

Výše zmíněné přirovnání platí v případě, že nevyužijete okolní terén ve svůj prospěch. To ovšem lidé z Roca Arqutectos ovládli skvěle. Našli příhodné místo, které je částečně kryto stínem kopce Punta Gorda, a současně se nachází v mírném údolním svahu, sestupujícím k moři. V praxi to znamená, že stavba rozfázovaná do několika na sebe navazujících objektů (dohromady působících jako celek), funguje jako velká klimatizační jednotka. Nejníže, tedy moři nejblíže položené pokoje z rána nasávají chladný a vlhký vzduch, vedou jej domem vzhůru a provívají částečně uzavřeným nádvořím až k jádru domu. Po poledni se situace obrací, a svrchní, jádrová část domu, těží ze zástinu daného blízkou horou. Proud vzduchu obrací svůj směr, a dům je províván chladnějším vzduchem až k pobřeží. Není to sci-fi, ale velmi chytře využitý princip přirozené klimatizace, který vychází z porozumění místním podmínkám. Jinak by totiž v domě, do kterého se opírá slunce a pouštní vzduch, nebylo k žití.

Materiál, který vydrží vše

Chytrý tah architektů ovšem nebyl zadarmo, a zasazení domu do svahu na skalnaté podloží si vyžádalo více než jen malé stavební zásahy. Vzhledem k záměrům na realizaci vysokých stropů, napojení místností podporující cirkulaci vzduchu a na nejvíce exponovaných plochách také absenci oken. byl za základní stavební materiál domu zvolen beton. 
Na místě ležícím na dohled pobřeží, a tedy neustále vystavenému vlivu korozivních slaných mořských par by nic jiného nedávalo smysl. Po délce svažité parcely rozprostřený objekt se musí vyrovnávat s neustálým střídáním vlhkosti v průběhu dne, což je odpovědí na otázku, proč nevybrat dřevo ani cihly. A horko pak předznamenává, proč sáhnout po betonu – výkyvy teplot mu problémy nečiní, perfektně zachovává vnitřní chladné klima a odolává extrémům.

Aby i beton ladil s pustinou

Architekti si ale, stejně jako majitel, nepřáli vytvořit stavbu, která by nevybíravě útočila na okolí. Přáli si, aby objekt vnitřně souzněl s prostředím pouště i moře. Vzhledem k pravidelným geometrickým tvarům domu to nebylo snadné, proto se rozhodli sladit objekty s okolím pomocí barevného vyznění betonu. Dokonce kvůli tomu zařídili malý experiment, v jehož rámci před zahájením vlastní stavby rozmístili v terénu několik kostek z betonu s různou barevnou příměsí, a sledovali, které budou nejlépe barevně odpovídat pouštní krajině. Odebrané vzorky půdy a snímky horizontu v okolí domu pak posloužili i v procesu kolorizace interiéru, tedy při volbě barevného provedení bytových doplňků. „Chtěli jsme napodobit barvy pouště, stejně jako stavba měla volně vystihovat rozbrázděnou topografii terénu,“ komentují procesy stavby Roca Arquitectos. Dům v Sonomě se tak jeví být původním rozšířením masivu kopce, jen s trochu pravidelnější strukturou na jejím úpatí, ale celkově vzhledem odpovídající svému prostředí. Design a krajina se tímto krokem sjednotili. Pořád toho ale bylo k řešení víc než dost.

Voda znamená život

Kolem domu se rozprostírá poušť, a voda v moři je slaná. To pochopitelně otevírá otázku zasíťování domu pitnou vodou. Kompenzovat její nedostatek může desalinační jednotka, která načerpá mořskou vodu a učiní ji pitnou, jenže tenhle proces je energeticky náročný, a elektrická infrastruktura ze San José del Cabo na parcelu nedosahuje. Proto k domu mimochodem patří i poměrně výkonná solární farma, která zajišťuje chod objektu, a prakticky bez ustání plní podzemní zásobníky přečištěnou vodou zbavenou soli. Majitelé tak s vodou šetřit nemusí, její rezervy se průběžně obnovují a je jí dost i pro naplnění bazénu na vnitřním nádvoří.

Interiér domu se od okolí neliší

Pozoruhodné je i to, jak dům, který musel dělat kompromisy a hledat netradiční řešení, působí navenek. Když se k němu prašnou nezpevněnou cestou propracujete, nebudete si do poslední chvíle jisti, jak velký vlastně je. Návštěvníkům se přihlásí hladovými ústy tmavé garáže, a poněkud majestátní branou do dvora. Kdesi za ní vyhlíží dvoupatrový objekt jádra domu, a zpovzdálí se hlásí další nenápadná stavba. Teprve když zavítáte dovnitř, zjistíte, jak chytře jsou na sebe jednotlivé kostky navázány, a jak propojený systém tvoří. Místnosti se přitom pyšní rozlehlostí, otevřeným plánem, vysokými stropy. Zajímavostí jsou i úzká schodiště mezi jednotlivými staveními, která vytváří spojnice k rychlému průchodu. Z hlediska vnitřních dispozic dům nabízí kompletní zázemí pro majitele a jeho rodinu, a dva samostatné pokoje pro hosty, včetně koupelen. Hostinské pokoje jsou odděleny od hlavního jádra výškou staveb i pomyslnou bariérou bazénu. Přízemí jádra domu je prostorem společenským: nachází se tu jídelna, kuchyně a obývací pokoj otevřený k bazénu. „Vyznění interiéru se od exteriéru příliš nelišíUsilovali jsme o sjednocení,“ prozrazují architekti.

Zatímco směrem k civilizaci jsou okna domu nevlídně malá, k moři se dům otevírá panoramatickým výhledům. O světlo a čerstvý vzduch tu nouze není. Dům v Sonomě nechává poušť za zády a upírá se ke křišťálově čisté hladině moře.

Připravil: Radomír Dohnal, Foto: Camilo Monjardin

Tyto stránky používají cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s jejich používáním.