Ateliér Snøhetta patří mezi nejvlivnější jména současné architektury a designu. Od svého založení funguje jako transdisciplinární studio, které propojuje architekturu, urbanismus, interiérový, produktový i digitální design. Základní hodnotou studia je víra, že design a architektura mohou pozitivně ovlivňovat společnost, pokud jsou udržitelnost a smysluplnost přítomné už v samotném konceptu návrhu, a to platí nejen pro budovy různých měřítek, ale například také pro pohovku Array. Ta vznikla ve spolupráci se značkou MDF Italia. Na pozvání Konsepti během designblokového času přijeli Marius Myking, šéf produktového designu Snøhetta, a jeho kolega Seppe van Heusden, kteří stojí za zrodem modulárního sofa Array, které je novým symbolem pohodlí, variability a udržitelnosti.
Snøhetta je často popisována jako transdisciplinární studio, které propojuje architekturu, urbanismus, interiér, produktový i digitální design. Můžete stručně představit, čím je Snøhetta dnes?
Marius Myking: Snøhetta byla multidisciplinárním studiem už od samého začátku. Jedním z našich hlavních principů je neustálá proměna. Stále se učíme, přizpůsobujeme a posouváme hranice designu a architektury, abychom mohli mít pozitivní dopad na společnost. Ve Snøhettě sdílíme přesvědčení, že design spolu s architekturou mohou něco změnit. Na tom, jaké máte vzdělání nebo z jakého oboru pocházíte, tolik nezáleží. Důležitá je spolupráce a ambice vytvořit něco smysluplného.
Cítili jste někdy tlak na to být „multidisciplinární“, když jste do Snøhetty nastoupili?
Seppe van Heusden: Ve Snøhettě je skutečně mnoho různých odvětví, ale každý z nás je odborníkem v konkrétním oboru. Někteří lidé jsou přirozeně více multidisciplinární, ale nečeká se, že by každý musel umět všechno. Důležitější než individualita je u nás to, jak se týmy propojují, jak mezi sebou různé expertizy spolupracují. Během projektů se spoléháme jeden na druhého.
MM: U nás to nefunguje tak, že byste měli grafické designéry, kteří by navrhovali budovy, nebo architekty, kteří by vytvářeli produktový design. Spolupráce mezi jednotlivými odděleními probíhá už od úplného začátku projektu, kdy sdílíme nápady, učíme se jeden od druhého a díváme se na věci z různých perspektiv. Když však přijde na samotnou realizaci, spoléháme na odborníky. Jen tak dokážeme dosáhnout úrovně, kterou si sami nastavujeme.
Jednou ze základních hodnot Snøhetty je udržitelnost a sociální odpovědnost. Jak se tento přístup promítá napříč disciplínami, od velkých staveb až po každodenní produkty?
MM: V podstatě je to velmi podobné napříč všemi disciplínami, i když každá z nich vyžaduje určitou specifickou odbornost. Snøhetta byla vytvořena na základech tzv. Brundtland Commission z roku 1989, která definovala tři pilíře: sociální, ekonomickou a environmentální udržitelnost. Každý projekt u nás z těchto principů vychází. Vždy se ptáme: jak můžeme v daném kontextu dosáhnout co největšího pozitivního dopadu? U některých projektů se více soustředíme na sociální aspekty, u jiných zase na environmentální nebo ekonomické. Každý projekt má vlastní rovnováhu. Když se ale podíváte na naši práci jako na celek, uvidíte, že tyto přístupy dohromady vytvářejí konzistentní hodnotový rámec.
SvH: Udržitelnost musí být přítomná od samého začátku. Není to něco, co by se dalo doplnit až později. Musí být součástí prvních rozhovorů s klientem s ohledem na kontext i samotný návrh. Pokud se udržitelnost neřeší hned na začátku, obvykle se ji už nikdy nepodaří dostat do projektu přirozeně. Proto na ní od začátku tak trváme. Někdy to vyvolává určité napětí, ale je to zdravé napětí, které posouvá všechny zúčastněné k lepším výsledkům.
MM: Tento přístup ovlivňuje dokonce i naše smlouvy. Často si klademe otázku: jsou ambice klienta v souladu s těmi našimi? Protože když pracujeme s lidmi a firmami, které sdílejí stejné hodnoty a cíle, dokážeme vytvořit projekty, které mají smysl.
Co se týče propojenosti jednotlivých disciplín, pracujete s architektonickými myšlenkami i v produktovém designu. Jak tato inspirace funguje v praxi? Ovlivňuje nějakým způsobem kreativitu týmu?
SvH: Ve studiu v Oslu, které je největší ze všech našich kanceláří, pracujeme všichni v jednom otevřeném prostoru. Ten sám o sobě přirozeně podporuje spolupráci napříč disciplínami. Často se stává, že jdete kolem něčího stolu, uvidíte, na čem kolega pracuje, nebo se dáte do řeči během pauzy na kafe. I když nepracujete na stejném projektu, neustále se učíte jen tím, že sledujete práci ostatních a jejich způsob uvažování. Takový přístup formuje náš způsob práce. Ať už navrhujeme budovu, nebo produkt, vždycky začínáme kontextem a konceptem, nikdy ne stylem. Proto Snøhetta nemá „vlastní rukopis“ ve tradičním smyslu slova. Když se podíváte na naši práci, poznáte v ní pár sdílenených myšlenek, ale každý projekt má vlastní identitu. Inspirace jinými disciplínami je spíše v procesu tvorby než ve výsledné estetice.
Nikdy jste nepřemýšleli nad tím, že byste se inspirovali tvarem nebo detailem z nějakého architektonického projektu a použili ho jen proto, že se vám líbil?
SvH: Tvar budovy vždycky vychází z jejího místa a funkce, nelze ho jednoduše přenést na produkt. Co se ale často děje, je to, že navrhujeme produkty pro naše budovy, třeba kliky, nábytek, osvětlení nebo venkovní lavičky. V těchto případech sdílí objekty s architekturou stejný koncept a jazyk, ale nikdy se nejedná o přímý „překlad“. Spíše se jedná o kontinuitu, nikoli opakování.
Mariusi, nedávno jste byl pozván do poroty German Design Awards 2026. Co podle vás dnes dělá produktový design skutečně inovativním a smysluplným?
MM: Být součástí poroty byla skvělá zkušenost. Definovat, co činí design skutečně inovativním, je obtížné. Neexistuje jeden jediný vzorec. Ale myslím si, že často je k tomu zapotřebí odvaha: odvaha zpochybňovat konvence a překračovat hranice toho, co je považováno za samozřejmé. Inovace také vyžaduje zvědavost a ochotu se učit. Být otevřený různým perspektivám, rozumět kontextu a zapojit se do upřímných dialogů, rozhovorů. Když pak uvidíte něco opravdu nového, často to zpětně působí tak samozřejmě, že si říkáte, že to muselo existovat odjakživa. Ale než k tomu momentu dojde, zdá se to být nemožné. Lidé někdy popisují takový úspěch jako „štěstí“. Ale štěstí podle mého názoru přichází až po spoustě tvrdé práce, po tisících neúspěšných pokusech. Mít „štěstí“ tedy ve skutečnosti znamená neustále pracovat na tom, abyste se vůbec dostali do pozice, ve které se toto štěstí může přihodit. Je v tom trochu magie, jiskra, která najednou všechno propojí a dá tomu všemu smysl.
Jak motivujete svůj tým a klienty, aby se nebáli odvážných nebo neobvyklých nápadů?
MM: To je těžká otázka. Myslím, že důležitou roli hraje zase odvaha; odvaha věřit v něco ještě dřív, než tomu začnou věřit ostatní. Podle našich zkušeností jsou nejnáročnější projekty často ty, které předběhnou svou dobu.
Skvělým příkladem je norská židle Tripp Trapp. Když byla poprvé uvedena na trh, byla to naprostá katastrofa; nikdo si ji nechtěl koupit. Celé roky se nepodařilo prodat ani jeden kus. Pak ji jednoho dne někdo z televize použil v dětském pořadu. Najednou lidé viděli, jak židle funguje, jak se dokáže přizpůsobit všem generacím, a pochopili její genialitu. Dnes je to jeden z nejúspěšnějších norských produktů všech dob, a je dokonce součástí stálé sbírky v MoMA. To jen dokazuje, že někdy skutečně inovativní nápady potřebují čas a hodně vytrvalosti, než jsou pochopeny a oceněny.
Když mluvíme o náročné práci, spolupracovali jste s MDF Italia na pohovce Array.
Pohovka sama o sobě zkoumá jak modularitu, tak nový pohled na pojem pohodlí. Jak definujete pohodlí v dnešní době?
SvH: Jedna z nejdůležitějších otázek celého procesu navrhování byla: co je to pohodlí? Zodpovědět tuto otázku byl jeden z nejdůležitějších bodů pro řešení zadání. Měli bychom pohodlí vnímat jenom jako měkkost polštáře? Nebo můžeme brát v úvahu celý proces výroby pohovky: od plánování přes logistiku až po vynášení po schodech, protože v budově není výtah, přes sestavení, možnost praní a výměny potahu a nakonec až po opravu modulu nebo jeho správnou likvidaci, aby mohl být recyklován. Pro nás není pohodlí jen o měkkosti nebo ergonomii, ale o tom, jak se cítíte, když předmět používáte, a dokonce i když se na něj jen díváte. Má to psychologický a emocionální rozměr. Pohovka může být elegantní nebo minimalistická, ale pokud se na ní necítíte pohodlně, není pohodlná.
U pohovky Array jsme chtěli vytvořit něco, co působí otevřeně a flexibilně a zároveň klidně. Dá se snadno přizpůsobit prostoru – můžete ji různě konfigurovat, kombinovat moduly nebo měnit směr. Je to spíše druh systému než kus nábytku. Tato přizpůsobivost je sama o sobě formou pohodlí.
MM: Přesně tak. Spolupráce s MDF Italia byla velmi přirozená, protože sdílíme podobný přístup: důraz na čistotu, preciznost a longevity. Chtěli jsme vytvořit objekt, který bude stárnout s elegancí – jak po stránce designu, tak materiálů. Skutečný komfort totiž pramení i z důvěry, z pocitu, že to, co používáte, je vytvořeno tak, aby vydrželo.
A co pro vás osobně znamená komfort?
SvH: Pro mě komfort znamená mít věci, které dávají smysl, dělají přesně to, co mají, nic víc, nic míň. Jednoduchost je často to nejtěžší, ale zároveň to nejkrásnější, čeho lze v designu dosáhnout. Když objekt naplňuje svou funkci bez zbytečné složitosti, to je pro mě definice komfortu.
MM: Souhlasím. Často mluvíme o esenciálnosti; o navrhování věcí tak, aby byly přesně tím, čím mají být. Nic víc, nic míň. Komfort přitom netkví jen v měkkosti nebo ergonomii, i když i to je důležité. Je také v tom, jak se věc přizpůsobuje vašemu životu.
Představte si, že vylijete na pohovku víno – musíte ji celou vyměnit, nebo stačí sundat a vyprat potah? Když se stěhujete, musíte kupovat novou, nebo si ji můžete znovu poskládat z jednotlivých dílů? Život se mění; oženíte se, máte děti, rozvedete se, znovu se stěhujete. Komfort znamená navrhovat věci pro tyto změny, tvořit systém, který se přizpůsobuje realitě.
Jak vaše spolupráce se značkou MDF Italia začala?
MM: Každá spolupráce vzniká jinak, ale v tomto případě začala osobním propojením. Ozval se nám Marco Cossina z MDF a zeptal se, jestli bychom měli zájem společně něco vytvořit. Představil nám historii značky i jejich ambice. Okamžitě jsme věděli, že si rozumíme.Práce jepro nás hlavně o lidech, ne o značkách. Zabírá velkou část našeho života, a proto musí dávat smysl a také nás bavit. Když pracujete s lidmi, které máte opravdu rádi a respektujete je, projekty přirozeně dopadají lépe. A přesně tak to bylo i tady.
Vraťmě se k pohovce Array, která byla navržena tak, aby minimalizovala uhlíkovou stopu a umožňovala úplnou demontáž a recyklaci. Jak se vám podařilo dosáhnout tak vysoké míry cirkularity, zejména při použití materiálů jako duté odlitky a recyklovaný polypropylen?
SvH: Všechno začíná principy. Ještě předtím, než jsme měli tvar nebo koncept, jsme si stanovili základní cíle. Prvním principem bylo duté jádro, které je jednoduché, ale v tomto kontextu velmi důležité. Snižuje množství materiálu, váhu a zlepšuje efektivitu dopravy. Optimalizací množství vzduchu uvnitř jsme tak výrazně snížili uhlíkovou stopu.
Druhým principem byla modularita. Menší moduly umožnily využití vstřikování plastů, což by u větších dílů nebylo možné. Tato metoda nám umožnila konstruovat pohovku ze tří hlavních částí: jádro, opěradlo a spodní deska. Pěna se jednoduše nasune navrch, potah ji obepne a vše se pevně spojí.
Díky tomuto přístupu je pohovka plně rozložitelná, recyklovatelná a maximálně využívá recyklované materiály. Tyto principy – minimalizovat materiál, zajistit demontovatelnost a využívat recyklát – provázely každé naše rozhodnutí.
MM: Stanovení těchto principů hned na začátku nám umožnilo navrhovat zvenitř ven. Konečný tvar pohovky, jak ho dnes vidíte, vznikl teprve dva až tři měsíce před uvedením na trh. Většinu času jsme zkoušeli nápady, testovali systémy a zjišťovali, zda design skutečně odpovídá našim cílům udržitelnosti.
Je něco, co byste chtěli navrhnout, ale zatím jste neměli příležitost?
MM: Pro nás se jedná o pokračování v zajímavých spolupracích a objevování projektů, které jsme ještě nedělali. Rádi tvoříme věci, které jsou pro nás nové.
SvH: Je toho tolik, co bychom mohli dělat, a je těžké vybrat jednu konkrétní věc. Osobně bych rád navázal na to, co jsem se naučil při navrhování pohovky Array a aplikoval je na další projekt. Zároveň je velmi zábavné pracovat na něčem, co by od architektonického a designového studia nikdo neočekával.Myslím, že to je právě ta nejlepší část na práci designéra: možnost působit v různých oblastech. Budu stejně nadšený z navrhování další pohovky jako z práce na osvětlení, policích nebo spotřební elektronice. Možností je nekonečně mnoho a nemyslím si, že by nám došla témata.
MM: Nejlepší by byl projekt, který dokáže změnit život k lepšímu. Co přesně to bude, zatím nevím. Ale je dobré přemýšlet o tom, že bychom poznatky z návrhu pohovky mohli využít v nových projektech.
Zmínili jste se, že byste rádi navázali na poznatky z navrhování pohovky, co nového jste se naučili?
SvH: Že je to mnohem těžší, než se zdá. Pohovky jsou překvapivě tradiční. Většina se konstruuje stejným způsobem po desetiletí a teprve v posledních letech se objevily projekty, které se ptají: „Můžeme to udělat lépe?“Co jsme si uvědomili, je, že nakonec opravdu potřebujete jen měkký povrch a opěradlo. Všechno ostatní, jako jsou nohy, konstrukce či způsob výroby, lze změnit. Pohovky se obvykle vnímají jako velké, pevné objekty, ale my jsme tuto tradiční topologii upravili. Právě tato část byla jedna z nejzábavnějších při navrhování.
MM: Inovace vzniká skrze spolupráci a dialog. Tato pohovka by nevznikla bez nepřetržité diskuse, testování a iterakcí. Mnohé „reality“ výroby jsou omezující: materiály, výrobní techniky, logistika. Nejsme vědci, takže musíme pracovat v rámci těchto omezení. Ale díky dialogu s partnery můžeme zpochybňovat tradiční metody a objevovat nové možnosti.
Stejný princip platí i v architektuře. Regulace, stavební realita a omezení ekosystému mohou být omezující, ale spoluprací můžeme přeformulovat procesy. U pohovky to znamenalo zpochybňovat nejen design, ale celý ekosystém: jak se vyrábí, skladuje, doručuje, používá a recykluje. Skutečné změny vznikají, když jste součástí této diskuse.
Tým Snøhetta Product Design byl oceněn titulem Designer roku 2025 magazínu Elle Decor Italia. Co nového od vás můžeme čekat?
MM: To sami nevíme. Nejvíce nás vždy těší projekty, se kterými ještě nejsme seznámeni – to je realita, se kterou pracujeme. Náš přístup je kontextuální: rádi využíváme stejnou metodu různými způsoby, u různých typů projektů. Nejsme vázáni typologií, ale procesem. To, jak spolupracujeme s různými společnostmi a jejich ambicemi, definuje naši práci. I když je naše portfolio zatím relativně malé, ukazuje široké spektrum typů designu. Přesto všechny projekty sdílí stejný základní přístup: pečlivé zohlednění kontextu, spolupráce a důraz na smysluplný dopad.
