Když srovnáte loňský a letošní ročník Estate Awards, jak hodnotíte kvalitu předložených projektů?
Loňský, první ročník, byl kvalitní, ale letos přihlášené realizace z velké většiny představují špičkovou produkci v Česku. Loni jsme si ještě v porotě ujasňovali proces hodnocení a výběru a hledali optimální kategorie. Letos jsme se ve dvou kolech dokázali takřka jednomyslně shodnout na všech oceněných, a to i proto, že byly jasně definované parametry kategorií i parametry hodnocení.
Byl vidět proti loňskému roku nějaký posun nebo trend u přihlašovaných projektů, například pokud jde o architekturu nebo udržitelnost?
Většina projektů v sobě skloubila funkční a provozní kvalitu s velmi dobrou architekturou. Mnoho z nich představilo vysoce sofistikovaná řešení v oblasti udržitelné výstavby – od využití brownfieldů či rekonstrukce stávajících objektů přes energetickou úspornost a technologicky vyspělá řešení vlastní stavby i kvality vnitřního prostředí. Mnoho komerčních realizací se pyšní certifikáty LEED či BREEAM. A mezi oceněnými jsou i ukázky velmi kvalitní architektury.
Když se podíváte na rezidenční projekty, zlepšuje se jejich architektura, aby vznikala atraktivní místa, která si svou přitažlivost udrží desítky let?
Ano, zejména mezi vyšší třídou rezidenčních projektů lze najít soubory, které si svou kvalitu udrží i v příštích desetiletích. Týká se to větších celků – transformací zanedbaných území uvnitř města, která mohou navazovat na historickou paměť místa, ale i těch nových, která svou identitu teprve hledají. Ideální město ovšem vzniká postupně, prorůstáním starého a nového, konverzí již neužívaného na nové, potřebné. Město založené na zelené louce potřebuje mnoho desetiletí, aby získalo obytnou kvalitu, kterou dnes oceňujeme třeba na Vinohradech, v Dejvicích, Bubenči či Holešovicích.
Porota oceňuje také přínos projektů pro veřejný prostor a urbanismus. Pracují developeři kvalitně s veřejným prostorem?
Kvalitní intervence do okolí developerského projektu se stává stále častěji nezbytností u větších developerských projektů. Soubory jako Smíchov City či Rohanský ostrov nebo konverze Libeňského přístavu a letos oceněný projekt Barrandez-vous přidávají bytovým domům či kancelářím vyšší kvalitu i hodnotu. I menší projekty, jako například karlínské Dva Domy, soutěžící v letošním ročníku, přinášejí významné zlepšení pro své nejbližší okolí, čímž se stávají přijatelnější pro sousedy, kteří zpravidla odmítají každou novou stavbu. Neumím si představit, že by do budoucna nebylo součástí i menších souborů zlepšení veřejného prostranství v jejich sousedství. Letošní vítěz představuje současnou špičku takového úsilí.
Letos jste udělili Zvláštní cenu poroty za rekonstrukci Kunsthalle. Čím vás projekt zaujal?
Záměr Nadace manželů Pudilových na vybudování a provoz pražské Kunsthalle dle vzoru podobných světových institucí si sám o sobě zaslouží zvláštní cenu. Výběr budovy – konverze opuštěné industriální stavby, i návrh architektonického řešení je také hodný zvláštního ocenění. V letošním ročníku se setkaly dva silné projekty a zvítězil Cukrovarnický palác, ať už jako rekonstrukce, či celkový vítěz. Porota dlouho zvažovala, jak tuto výjimečnou situaci vyřešit. Ocenit Kunsthalle Zvláštní cenou poroty nám přišlo jako správné řešení. Kunsthalle se prostě vymyká ze všech komerčních kategorií a navzdory některým výtkám památkářů představuje obrovský kulturní počin pro Prahu i Česko.
