Rekonstrukce a obnova jedné z ikonických staveb fenomenálního Dušana Jurkoviče tentokrát ze skicáku specialisty Petra Všetečky.
Areál Slunečních lázní v Luhačovicích
Místo: Leoše Janáčka č. p. 97, Luhačovice
Investor: Lázně Luhačovice, a. s.
Autor: Petr Všetečka / TRANSAT architekti
Spolupráce: Karel Menšík, Robert Václavík, Silvie Jagošová, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek (New Visit), STABIL, s. r. o., ATEH lighting, s. r. o., STUDIO 6.15, s. r. o.
Náklady: 153,45 mil. Kč
Zastavěná plocha: 1 664 m2
Hlavní dodavatelé: Navláčil stavební firma, s. r. o., Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou, Tabernákl, spol. s r. o.
Projekt: 2020
Realizace: 2024
Foto: Petra Závodná, Dušan Tománek, Jan Dostál, Petr Všetečka
Autorská zpráva
Jedná se o obnovu areálu z let 1902–1910 a jeho nové využití pro volný čas lázeňských hostů.
Jádrem je Vodoléčebný ústav od architekta Dušana Jurkoviče, zbavený mladších přestaveb a uvedený do podoby z roku 1902 jako muzeum léčivých sil přírody, věnované L. Janáčkovi a D. Jurkovičovi. Jižní stranu areálu tvoří Jurkovičovy Říční a sluneční lázně, severní stranu pak dva objekty z r. 1909 od dalších architektů: lázeňská kotelna s prádelnou upravená na vstupní objekt muzea s kavárnou a Slatinné lázně změněné na skleník pro zimování rostlin z lázeňského parku a pro letní společenská setkání. Celý areál je bezbariérově zpřístupněn a parkově upraven.
Objekt Vodoléčby je kompletně památkově obnoven a doplněn podzemní přístavbou zázemí. V interiéru jsou přiznány relikty staršího mlýna z r. 1710 a obnoveny ochlazovací bazénky. Podle několika původních oken, dveří a dobových fotografií jsou doplněny repliky všech výplní, kompletně restaurován je prostor Odpočívárny a byt v patře.
Venkovní bazén je změněn na průchozí vodní biotop kvůli zákazu hygieniků koupat se zde v říční vodě.
Vstupní objekt má novou dispozici, původní vnitřní konstrukce byly již dříve odstraněny. Podzemní propojení s objektem Vodoléčby je vyhloubeno do podloží pod objektem a provedeno technologií bílé vany.
Skleník vznikl odstraněním vnitřních konstrukcí, většinou nepůvodních, kvůli jejich technickému stavu.
Udržitelnost stavby spočívala při její obnově v maximálním využití původní materie, a to nejen u nosných konstrukcí a památkově chráněných prvků, ale i jinak: sejmuté střešní tašky, vybourané cihly a kameny či podlahová prkna byly roztříděny, vyčištěny a znovu použity.
Tam, kde to bylo účelné a technicky možné, byly obvodové zdi doplněny vnitřním zateplením kalciumsilikátem pro zlepšení tepelněizolační funkce (objekty byly původně pouze sezónní, a tedy nevytápěné). Zatepleny jsou stropy a podlahy.
Při obnově byly využity zejména přírodní materiály, a to nejen u konstrukcí, ale i při povrchových úpravách (nátěry na bázi lněného oleje aj.). Šetrné je také provozní řešení: vnitřní prostředí je všude bez klimatizace, ke stínění využívá textilií v oknech a přesahů střech, k ochlazení pak zahloubení nových částí do terénu. Minimalizováno je umělé osvětlení. Skleník není vytápěn, ale pouze temperován. Objem říční vody v bazénu je zmenšen a voda je cirkulována s ohledem na minimální filtraci.
