click to enable zoom
loading...
We didn't find any results
open map
View Roadmap Satellite Hybrid Terrain My Location Fullscreen Prev Next

0 Kč to 50 000 000 Kč

More Search Options

0 Kč to 100 000 Kč

More Search Options
We found 0 results. View results

Estate.cz » Architektura & Design » Marný boj s krátkodobými pronájmy

Marný boj s krátkodobými pronájmy

Foto: Getty Images

Byty z krátkodobých pronájmů se kvůli zákazům a další regulaci nevracejí na trh s dlouhodobým nájemním bydlením automaticky. Část majitelů byt prodá, část ho nechá prázdný a část hledá jiný právní režim. K dlouhodobému nájmu se vrací hlavně majitelé, pro které je to ekonomicky a provozně smysluplné.

Text: Věra Tůmová
Foto: Archiv

Počet nocí, které turisté stráví v krátkodobém ubytování v soukromých bytech po celé Evropě, rok od roku roste. Mezi lety 2024 a 2023 počet přenocování rezervovaných přes online platformy typu Airbnb či Booking.com v celé Evropské unii (EU) vzrostl ze 719 milionů nocí na 854,1 milionu, tedy meziročně o téměř 19 procent. O rok později se sice tempo zmírnilo, ale trh krátkodobého ubytování i tak dosáhl na nový rekord, kdy se prodalo přes 951,6 milionu nocí.

Tento trend se projevuje také na trhu s bydlením. Vylidňují se historická centra, zvyšují se ceny nájmů i pro běžné rezidenty a klasické sousedství v některých lokalitách nefunguje. Potýkají se s tím už snad všechny evropské země a ve střední Evropě to není jinak. Ne za všechno ovšem může Airbnb, jak se až příliš často tvrdí, a spásu nepřinesou ani nové regulace krátkodobého ubytování.

Zbytečná démonizace

Vliv krátkodobých pronájmů na celkovou dostupnost bydlení bývá ve veřejné debatě nadhodnocován nebo neúměrně démonizován. „Krátkodobé pronájmy reprezentují pouze nízké jednotky procent z celkového bytového fondu. Reálný problém nespočívá v plošném dopadu na celé město, ale v extrémní lokální koncentraci,“ vysvětluje Andrej Baráth, který se realitním trhem dlouhodobě zabývá a působí ve společnosti Finvestor. Výjimku z toho podle něj tvoří ubytování v historických centrech měst, jako je Praha 1 nebo Budapešť, kde stylové a investiční byty naopak tvoří znatelnou část nabídky na realitním trhu.

Praha a Budapešť navíc podle Barátha sdílejí i podobný osud, protože obě metropole jsou magnety pro turisty a mají historická centra, kde se projevuje největší tlak na úbytek dlouhodobého bydlení. „Středobodem je Staroměstské náměstí a skutečně výhodné pro investory je to pouze právě na Starém Městě,“ říká David Bureš ze společnosti Flet. Budapešť na tuto situaci již stihla zareagovat a přistoupila k extrémně tvrdé regulaci, která zahrnuje i naprosté lokální zákazy pro krátkodobé ubytování. „Počet aktivních nabídek tam za poslední rok klesl zhruba o čtvrtinu,“ dodává Bureš.

Varšava je zcela odlišný trh. Po válce byla znovu vystavěna, má podstatně modernější bytový fond i širší rozptyl komerčních i obytných zón. Krátkodobé pronájmy tam netvoří tak výrazné úzké hrdlo jako v historické Praze. A poslední ze sledovaných středoevropských metropolí, Bratislava, má menší absolutní objem turistického ruchu, a tudíž dopad na nájemní trh zůstává spíše malý.

Nařízení z EU dává nástroj radnicím, samo nefunguje

Stávající neúnosná situace v některých metropolích už vedla v EU k přijetí nového nařízení, které dává lokálním vládám a vedení radnic do ruky nástroj, jak důsledky krátkodobého ubytování systematicky řešit. „Platí však, že bez funkční národní nebo městské infrastruktury jde jen o papírovou směrnici,“ připomíná Baráth.

Nařízení EU ukládá ubytovacím platformám, jako je Booking.com nebo Airbnb povinnost sdílet s úřady data o krátkodobém ubytování. V tomto ohledu je podle Bureše asi nejdále Maďarsko, které už má vlastní funkční registr ubytovatelů, a Budapešť dokonce do konce roku 2026 zmrazila nové registrace. „Z pohledu investorů je důležité, že transparentnost trhu narovná podnikatelské prostředí, odstraní se černá ekonomika a umožní městům rozhodovat se na základě reálných dat, nikoliv dojmů,“ zdůrazňuje Baráth.

Slovensko schválilo národní registr s účinností od roku 2027. Česko je zatím pozadu. Zákon, který vytvoří centrální registr eTurista, podle dostupných informací ke konci října stále neschválil Parlament. Bez něj nařízení EU v praxi nemá zuby. Plán spuštění je zatím předběžně stanoven na 1. ledna 2028.

Rizika regulace

Evropská komise také navrhla v září 2026 pravidla, která by místním úřadům v jednotlivých městech umožnila omezovat krátkodobé pronájmy ve čtvrtích, kde nájmy překračují 40 procent průměrného příjmu. Jako signál, kde problém hledat, je to rozumné, domnívá se Bureš. Jako automatický spouštěč je to ale podle něj riskantní. „V Praze by tímto kritériem prošla velká část města, nejen přetížené čtvrti. Nájmy jsou vysoké hlavně proto, že bytů je málo, ne kvůli Airbnb. Regulace by měla vycházet z dat o konkrétní čtvrti. Kolik bytů v ní skutečně slouží turistům a jak se tam mění počet obyvatel. Důležité jsou však skutečná pravidla, která bude někdo systematicky kontrolovat. Pak si totiž velká část trhu rozmyslí další fungování, protože ekonomicky přestane být krátkodobé ubytování atraktivní, pokud mají ubytovatelé platit všechny povinné poplatky a daně,“ shrnuje Bureš.

I podle Barátha je tato inciativa spíše příkladem regulačního přestřelení a zaměňování příčiny s následkem, protože stanovení 40procentní hranice příjmu sice zní sociálně citlivě, ale naráží na ekonomickou realitu. „Kritérium 40 procent je v atraktivních metropolích často překračováno i bez existence jakýchkoliv krátkodobých pronájmů, protože je to přirozený důsledek vysoké poptávky, růstu cen energií, inflace a zaostávající příjmové hladiny,“ konstatuje Baráth a dodává, že tu hrozí i riziko deformace trhu.

Pokud úřady plošně zakážou či omezí krátkodobé pronájmy ve čtvrti jen proto, že jsou tam nájmy drahé, nepovede to automaticky ke zlevnění bydlení. Bytový fond v centrálních lokacích je často ve specifiky renovovaném stavu, který cílí na vyšší příjmovou skupinu nebo bonitní zahraniční nájemníky, nikoliv na dostupné sociální bydlení. „Místo represí a administrativních zásahů do vlastnických práv by se regulace měla zaměřit na vymahatelnost stanovených pravidel, bezpečnost a sousedské soužití. Cena nájmů se dlouhodobě sníží jediným způsobem, a to především masivním navýšením nabídky rezidenčního bydlení,“ zdůrazňuje Baráth.

Jak obejít pravidla

Nejčerstvějším příkladem diskutabilního přínosu regulace z centrální Evropy je případ budapešťské VI. Čtvrti Terézváros. Od ledna 2026 tam platí úplný zákaz krátkodobých pronájmů, který se týkal zhruba 2700 bytů. Úřady ho aktivně vymáhají kontrolami i pokutami. Jenže část provozovatelů přešla na hotelové nebo jiné ubytovací licence a zákaz napadli u ústavního soudu. Na hodnocení, kolik bytů se reálně vrátilo k dlouhodobému bydlení, je tedy podle expertů zatím brzy.

„V některých světových metropolích, kde se přešlo na omezení formou 90 dnů pronájmu ročně, majitel byt každých 90 dnů předal jiné, dopředu dohodnuté agentuře, která je propojená na jednoho vlastníka agentur. Tím se omezení obcházejí. Bytů se zpět do trhu tehdy vrátilo minimum,“ říká Bureš. Funkčním příkladem regulace z širší Evropy je Barcelona nebo Amsterdam, kde zavedení striktních licencí a přísné vymáhání vedlo ke stabilizaci počtu turistických bytů a část z nich se reálně přesunula do dlouhodobého či střednědobého pronájmu, kupříkladu pro studenty či digitální nomády.


Líbil se vám článek? Podělte se o něj se svými přáteli:

Čtěte také

BYZNYS & REALITY
LIFESTYLE
ROZHOVORY
ARCHITEKTURA & DESIGN
Konference BIGMONEY
Estate Awards
O portálu
O magazínu Estate
Reference
Premium Media Group
Kontakt
Všeobecné obchodní podmínky
Zásady ochrany osobních údajů
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

Sociální média

© 2021 All rights reserved​

Made by RomanJelinek.cz | full servisová marktingová agentura

Compare Listings