kliknutím aktivujete zoom
načítám...
Nenašli jsme žádné výsledky
otevřená mapa
Pohled Cestovní mapa Družice Hybridní Terén Moje lokace Celá obrazovka Předch další

0 Kč - 50 000 000 Kč

Další možnosti vyhledávání

0 Kč - 100 000 Kč

Další možnosti vyhledávání
Našli jsme 0 Výsledek. Zobrazit výsledky

Estate.cz » Byznys & Reality » Serge Borenstein: Muž, který postavil Karlín

Serge Borenstein: Muž, který postavil Karlín

Zdroj/foto: Ondřej Pýcha
Rodák z Belgie říká, že městskou krajinu chápe jako umělecké dílo. Nejslavnějším plátnem Sergeho Borensteina by pak musel být Karlín, který roku 2002 paralyzovaly ničivé povodně a kam se díky mnoha investicím jeho developerské společnosti nakonec vrátil život. Borenstein a Karlin Group ale rozhodně nemíní žít ze slávy svého odkazu a začínají proměňovat i další pražské části.

Karlín se díky vaší práci stal symbolem moderní pražské čtvrti. Považujete tam svoji práci za ukončenou?

Rozhodně ne – takový projekt totiž nebere konce. V Karlíně se bude pracovat ještě dlouho potom, co už tady já nebudu. Každá čtvrť a každá budova se totiž vyvíjí společně s městem, které samozřejmě také nesmí stát na místě. Karlín je neuvěřitelně živá část Prahy, a i dneska se svého týmu a našich partnerů ptám, co by na něm šlo ještě zlepšit, aby se tam lidem co nejpříjemněji žilo a pracovalo.

Máte tam oblíbené místo?

Doteď vzpomínám na naše předešlé kanceláře, které jsme měli v Kotelně na Pernerově ulici. Společně s italských architektem Claudiem Silvestrinem se nám podařilo vytvořit ze starého průmyslového prostoru moderní budovu, která je zároveň elegantní a funkční. Ale upřímně, všechny stavby, které jsme tu za ty roky postavili, jsou jako mé děti, takže bych mohl jmenovat jakoukoli z nich. Mám ke všem stejný vztah.

Povedlo se vám v Karlíně uskutečnit vše, co jste si předsevzal?

Ani zdaleka ne, ale nejsem kvůli tomu zahořklý. Věci jsou tak, jak měli být, a to je podle mě důležité. Zajímám se ale například dlouhodobě o budoucnost Invalidovny, která je zapomenutou a zanedbanou perlou Karlína. Uvidíme, zda se tento krásný barokní objekt podaří v blízké budoucnosti otevřít veřejnosti, což záleží hlavně na dobré vůli Národního památkového ústavu.

Lichotí vám, že vám lidé přezdívají „pan Karlín“?

Nevím, jestli bych řekl, že přímo lichotí, každopádně jsem hrdý na to, že si lidé cení mé práce. A jsem také hrdý na práci všech, kteří se na Karlíně podíleli. Do té čtvrti jsme dali nejen spoustu peněz, ale i energie a nadšení. Jenže se stejným elánem pracujeme i v dalších čtvrtích, kde jsme už začali, nebo brzy začneme stavět, tedy v Modřanech, Holešovicích a v Libni. Proto mi ten titul přijde milý, ale značně svazující.

Budete v těchto pražských částech postupovat s výstavbou stejně jako v Karlíně, nebo má každá čtvrť specifika, na něž musíte brát ohled?

Každá městská část je něčím zvláštní a každá nová stavba musí do okolí zapadat, to bez výhrad. Vzhled rozhodně nechápu jako technický detail, ale přece jenom mi vždy záleželo především na tom, aby jednotlivé budovy nebyly pouhými rezidenčními nebo administrativní objekty. Nikdy jsem nebyl příznivcem sídlišť a kancelářských čtvrtí, tedy takových těch zón, které se vždy na značnou část dne vylidní. Vždy jsem raději tvořil organické celky, kde se mísí bydlení s kancelářemi, obchody a službami. Takto jsme postupovali v Karlíně a stejným stylem chceme stavět i v dalších částech Prahy.

„Vzhled budov rozhodně nechápu jako technický detail, ale přece jenom mi vždy záleželo především na tom, aby jednotlivé stavby nebyly pouhými rezidenčními nebo administrativní objekty.“

Jak do tohoto konceptu zapadá například Student House, projekt studentského bydlení, který má být dokončen roku 2020? Je už Praha připravena na takovéto nevšední projekty?

Rozhodně je to jedna z cest, kterou se chceme v budoucnu vydat. Student House je v Česku zcela unikátní věc, vznikne tu kolej západoevropského střihu. Její nájemníci si budou moct užít nadstandardních služeb, jakými jsou například fitness centrum, půjčovna kol nebo venkovní hřiště. Byty jsou z větší části projektovány pro jednoho člověka, každý student tam tedy bude mít dostatek soukromí. Zároveň ale chceme, aby se studenti potkávali, debatovali a bavili se ve společných prostorách, v nichž bude možné pořádat různé akce. Do budoucna chceme takových studentských domů vybudovat hned několik a v příštích letech máme v plánu zaměřit se také třeba na výstavbu malých bytů pro začínající podnikatele a podobné projekty.

Co si myslíte o Metropolitní plánu, jehož přípravy nedávno vstoupily do poslední fáze?

Shrnul bych to tak, že jsme rád, že Metropolitní plán vzniká. Spousta věcí ohledně rozvoje, ale i bydlení se v Praze stále řeší nesystémově, což situaci značně komplikuje pro nás, developery, ale nakonec i obyvatele hlavního města. Ať už tedy bude finální podoba Metropolitního plánu jakákoli, těší mě už jen ten fakt, že bude vůbec existovat.

Máte k jeho podobě výhrady?

Nemám pocit, že by mi příslušelo Metropolitní plán ze své pozice komentovat. Každý správný developer by se měl umět vypořádat s tím, jak jsou karty rozdány, i když jeho představa o rozvoji města nebo jeho části může být zcela odlišná od záměru správních orgánů. Já především doufám, že se díky Metropolitnímu plánu povede zlepšit komunikaci s úřady, jež je v současné chvíli stále tristní.

Do Prahy jste přišel už začátkem devadesátých let. To se tu věci za tu dobu nepohnuly k lepšímu?

Rozhodně jsem očekával, že se tu situace bude vyvíjet rychleji a budou se ohledně developmentu přijímat kvalitnější rozhodnutí. Myslím, že přístup k člověku ze strany úředníků je o něco přívětivější než před lety, ale například povolování staveb je tu stále nesmírně zdlouhavé – vlastně nejdelší v Evropě – a v tomto směru se situace za těch skoro třicet let výrazně nezlepšila. Nakonec na tom tratí všichni, developeři i zájemci o byt, kdy se kvůli průtahům s povolováním staveb zdražují nemovitosti.

Takže jste se do Prahy nepřestěhoval za výkonným státním aparátem…

To ne. Praha mi učarovala už v mládí a troufnu si říct, že není na světě kouzelnějšího místa. Poznal jsme ji díky svému otci, který sem ještě před revolucí jezdil za obchodem. Táta totiž vlastnit textilní značku Wildcat a do ČSSR dovážel prostřednictvím sítě Tuzex džíny a další oblečení. Když to bylo o několik let později možné, rozhodl jsme se, že se tu usadím a začnu podnikat.

Budou podle vás ceny bytů v Praze v příštích letech ještě růst, nebo už dosáhly maxima?

Je pravda, že za posledních několik let ceny bytů v Praze vzrostly výrazně, na druhou stranu jsou pořád pod hladinou cen nemovitostí ve srovnatelných evropských metropolích. Kromě onoho problému s povolováním staveb se do cen promítly i zvyšující se náklady na výstavbu, což je položka, kterou nedokážeme ovlivnit.

Takže není pravda, že za zdražováním stojí především vysoké marže developerů?

Vysoké marže? My je dnes máme nižší než před lety.

Jak z pohledu developera vnímáte výsledek loňských voleb do pražského zastupitelstva?

Kladně. Myslím, že je tu opět vůle rozvíjet město, ale nechci být příliš optimistický. Vize developerů a úředníků jsou ze své podstaty velmi odlišné. Zatímco úředníci přemýšlejí v rozsahu čtyř let, developeři musejí plánovat třeba i na desetiletí dopředu. 

Dokázal byste v Evropě najít město, kde by se Praha, co se výstavby týče, mohla inspirovat?

Řekl bych, že rozlohou a kulturním vývojem jsou Praze podobné například Barcelona a Lisabon. Stejně jako v Praze se i tam mísí konzervativní a moderní přístupy k životu a úkolem nás, developerů, je umět tyto postoje protnout. Developer by se, dle mého názoru, neměl nikdy snažit vymazat historii a popřít přirozený vývoj místa, protože právě k těmto hodnotám si lidé tvoří vztah. Já například nemám nic proti památkářům, dle mého soudu dělají záslužnou práci, pravdou ale je, že například památkáři v Lisabonu mají daleko progresivnější přístup k rozvoji metropole než ti pražští.

„Developer by se neměl nikdy snažit vymazat historii a popřít přirozený vývoj místa, protože právě k těmto hodnotám si lidé tvoří vztah.“

A co k další práci inspiruje vás?

Mimo to, že chci pro lidi vytvářet co nejlepší podmínky pro život, mě naplňuje hudba, kterou jsem vždy miloval a sledoval. Před několika roky jsem navíc propadl hře na kytaru, u níž si pokaždé vyčistím hlavu a zbavím se stresu. Cvičím poctivě každý den, na prstech jedné ruky bych dokázal spočítat dny, kdy jsem za poslední leta vynechal hodinu kytary. Zkoušel jsme se věnovat i zpěvu, ale myslím, že tenhle obor přenechám talentovanějším.

Zdroj/foto: Ondřej Pýcha
Zdroj/foto: Ondřej Pýcha

Estate.cz

Estate.cz

Autor: Jan Tomeš

Líbil se vám článek? Podělte se o něj se svými přáteli:

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on linkedin

Čtěte také

BYZNYS & REALITY
LIFESTYLE
ROZHOVORY
ARCHITEKTURA & DESIGN
NABÍDKA NEMOVITOSTÍ
Estate Awards
O portálu
O magazínu Estate
Reference
Premium Media Group
Kontakt
Zásady ochrany osobních údajů
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

Sociální média

© 2021 All rights reserved​

Made by RomanJelinek.cz | full servisová marktingová agentura

Porovnejte nabídky