Pro českého botanika je třešní pilovitou. Japonci dali ozdobné třešni vznešené jméno sakura a v jejich kultuře představuje kultovní rostlinu. Její pravlastí je ovšem Čína, kde sakury reprezentovaly ženské tělo. Japonci si vzali sakury za své v období Heian (794–1191), kdy přijali i další zvyky z říše středu. Včetně pozorování květů, pro které mají Japonci pojmenování – Hanami.
Císařská rodina, příslušníci aristokracie, básníci i zpěváci pozorovali a opěvovali křehkou krásu sakur. Poslů jara, symbolu čistoty a pomíjivosti. Jejich význam je hluboce zakořeněn v japonské společnosti a zdaleka přesahuje pouhé zosobnění krásného stromu. Reprezentuje principy wabi-sabi, což je pojem z oblasti japonské estetiky kladoucí důraz na přijetí krásných věcí navzdory jejich pomíjivosti.
Zosobňují také hojnost a lásku, jejich motiv je ozdobou nejrůznějšího zboží včetně tradičních kimon. Za druhé světové války zdobily květy sakur stěny japonských bombardérů, piloti si třešňové větvičky brali i na své mise. Sakury, které jsou v největším rozpuku své krásy pouhý týden, připomínají, jak je důležité žít přítomným okamžikem.
Čekání na první květy
Každý rok je to velká událost. Japonští meteorologové bedlivě sledují vývoj počasí, aby dokázali s přesností určit, kdy sakury začnou rozkvétat. Nejdříve v celém Japonsku se z jejich křehké krásy mohou těšit lidé na ostrově Okinawa, kde panuje subtropické klima. Již začátkem února vyrážejí rodiny i zamilované dvojice do parků, chrámů a svatyní, aby uctily jejich krásu.
Na území Japonska roste na dvě stě kultivarů sakury. Na Okinawě jsou obzvlášť pyšní, kromě toho, že zde sakury rozkvétají jako první, liší se i svým vzhledem. Roste zde druh známý jako hikanzakura, jeho květy mají tvar zvonku a okvětní lístky jsou tmavě růžové. Když nastane jejich chvíle, dopadnou na zem celé květy.
Pohádková jízda
Na Okinawě je několik oblíbených míst, kam lidé vyrážejí za sakurami. Patří k nim hrad Nakijin, jenž byl ve 13. století vybudován na severu ostrova jako pevnost. O jeho historickém významu svědčí zápis na seznamu světového dědictví UNESCO. Přestože se z něj zachovaly už jen ruiny, impozantní výhled do lesů a na azurovou modř Východočínského moře se nezměnil.
Návštěva hradu stojí za to v každé roční době, v jarním období ale přináší zážitek navíc. Nakijin se doslova koupe v růžových květech, sakury lemují kamennou cestu směrem k hradu a jejich krása i vůně je všudypřítomná. Jestliže odsud vyrazíte směrem na východ, k poloostrovu Motobu, čeká vás scénická jízda. Silnice vedoucí k hoře Yaedake (453 m n. m.) je osázena sedmi tisíci stromy sakur a představuje doslova pohádkovou cestu.
Japonský Karibik
Okinawa, známá také jako souostroví Rjúkjú, je vedle hlavního stejnojmenného ostrova tvořena šedesáti dalšími z větší části neobydlenými ostrovy. Kdysi bývala samostatným královstvím a svým tropickým klimatem představuje jinou tvář Japonska. Pro místní je symbolem dovolenkového ráje asi jako pro Američany Havaj.
Na ostrově Okinawa je velkým lákadlem akvárium Churaimi, které se řadí k největším a nejlepším na světě. Splňuje natolik náročná kritéria, že je domovem žraloků velrybích, největších žijících žraloků a zároveň největších obratlovců, kteří nepatří mezi savce. Celkově poskytuje akvárium zázemí 680 živočišným druhům z mořské říše.
Jestliže Japonsko nevnímáte jako plážovou destinaci, okinawský ostrov Mijako vás překvapí. Při pohledu na bělostný písek omývaný azurovými vodami byste snadno uvěřili, že jste na Maledivách. Sedmikilometrová Maehama Beach je také považována za nejkrásnější pláž Japonska. Vedle vodních sportů je to místo zasvěcené potápění. Podvodní svět nabízí pestrou faunu a také jeskyně k objevování. Pokud nemáte potápěčskou licenci, můžete si užít alespoň lekci šnorchlování, kdy vás průvodce zavede ke korálovým zahradám a do blízkosti mořských želv.
V nejjižnější části souostroví Rjúkjú se nacházejí ostrovy Jaejama, které jsou obklopené korálovými útesy a porostlé tropickou džunglí. Pod mořskou hladinou najdete bohatý život, této oblasti se také přezdívá japonský Karibik.
Ostrov stoletých
Okinawa je mimo jiné kulinářskou destinací. Ochutnat můžete hovězí Miyako, delikatesu, která se rozpadá v ústech. Vynikající je také Miyako soba, nudle servírované ve vývaru, anebo čerstvé ovoce. Obyvatelé Okinawy jsou živoucím důkazem rčení „jsme to, co jíme“ a v dlouhověkosti s nimi může soupeřit málokdo.
Vesnice Ógimi na severu Okinawy, jemuž se také přezdívá ostrov stoletých, je místem, kde život začíná v osmdesáti. Proč tomu tak je, zkoumá specializované středisko, které místní univerzita zřídila již v roce 1975. Klíčem je skutečně strava. Místní používají frázi nuči gusui – ať je jídlo tvým lékem. Konzumují hodně ovoce, zeleniny a více ryb než ostatního masa. Kromě stravy a genetiky hraje prim také společenský život. Japonci mají obecně úctu ke stáří, lidé jsou aktivní až do pozdního věku. Nacházejí tak svůj ikigai, životní zdroj, jenž dává jejich bytí smysl.
Po stopách poutníků
Přestože sakurová horečka ovládá celé Japonsko, ta nejlepší místa k načerpání jarní atmosféry lze najít mimo ruch velkoměst. Vyhlášenou lokalitou je hora Yoshino v prefektuře Nara. Obyvatelé země vycházejícího slunce se zde těší z krásy květů již po mnoho staletí. Říká se, že první sakury na horských svazích lidé zasadili již před 1300 lety. Když je jaro v plném rozpuku, hora se vybarví květy ze třiceti tisíc stromů různých druhů sakur.
Absolutní romantika se odehrává od konce března do poloviny dubna, kdy se večer stromy sakur nasvítí a spolu s horou vytvářejí magické kulisy. Mnohé ženy si pro tuto událost obléknou barevné kimono. Yoshino a její okolí ale není jen místem přírodních krás, je to duchovní prostor uvedený na seznamu UNESCO. Poutníci kráčejí po letitých stezkách, jež je neomylně vedou k chrámům a svatyním náboženského i historického významu.
Sakurové večírky
Yoshimizu-jinja je svatyně disponující observatoří, kde můžete pozorovat senbonzakura neboli tisíc kvetoucích sakur. Výjimečný duch tohoto místa oslovil ve 14. století i císaře Go-Daiga, který sem uprchl, aby si zde vybudoval vlastní palác. Později to byl Toyotomi Hideyoshi, jeden ze sjednotitelů Japonska, který v prostorách svatyně pořádal večírky spojené s pozorováním sakur. Svatyně je dodnes plná historických artefaktů a k vidění jsou také místnosti, kde pobýval sám císař.
Unikátem je také chrám Kinpusen-ji, který schraňuje tři 1300 let staré a sedm metrů vysoké sochy zosobňující tři aspekty Buddhy – minulost, současnost a přítomnost. Jsou ochraniteli místních hor a hrají významnou roli v učení Šugendó vytvořeném asketickými mnichy, kteří se v horských oblastech podrobovali cvičení s cílem získat magickou sílu. Sedmého července se v chrámu koná Rengekai Toad Festival, kde hlavní roli hrají ropuchy. Podle legendy žil muž, který nebral svou náboženskou disciplínu vážně, a tak se proměnil v ropuchu. Nakonec se ho mnichovi zželelo a vrátil mu lidskou podobu.
Hostinec po japonsku
Možná jste někdy zaslechli termín omotenashi. Vyjadřuje pohostinnost, kdy návštěvník není pouhým zákazníkem, ale váženým hostem. S tímto pocitem můžete vstoupit do rjokanu, což je název pro tradiční ubytování postavené výhradně na japonských tradicích. Tady se skutečně dotknete autentické duše Japonska.
Za svatyní Kasugataisha ve městě Nara se rozléhá prales Kasuga, jehož podoba zůstala nedotčena po tisíc let. A v tomto panenském prostoru sídlí legendární rjokan Tsukihitei. Funguje již od roku 1903 a původně vznikl jako hostinec pro guvernéra narské prefektury. Jeho majitelé akceptují pouze tři rezervace za den, aby mohl být naplněn dokonalý osobní servis. Podává se kaiseki, což je japonská forma haute cuisine postavená na dokonalé přípravě, čerstvých ingrediencích a bezchybné prezentaci. Kaiseki je uměleckým dílem, které se podává v privátní místnosti. Jeho kvality neunikly ani michelinským inspektorům, kteří Tsukihitei zařadili na svůj seznam. Hostům jsou dispozici také vany z japonského cypřiše, v nichž mohou zanechat veškerý stres.
V blízkosti rjokanu se nachází řada atrakcí včetně parku Nara, jenž patří k nejstarším v zemi. Volně zde žije okolo tisíce jelínků sika, pro Japonce jsou tito tvorové posvátní, považují je za posly bohů. Nara bývala hlavním městem Japonska, a tak je zde k vidění mnoho výjimečných památek pod patronací UNESCO. Patří k nim i buddhistický chrám Tódaidži, největší dřevěná budova světa a zároveň místo, kde se nachází gigantická socha Buddhy. Císař Šómu ji nechal vytvořit, aby Japonsko ochránila před katastrofami. Spotřebovala obrovské množství bronzu a zemi dovedla na pokraj bankrotu. Dodnes ale představuje největší bronzovou sochu Buddhy, jakou lze spatřit.
Cesta k sobě
Jestliže byste chtěli vzít duševní i fyzický wellness vážně, navštivte Dorogawa onsen na úpatí hory Omine. Onsen je výraz pro horké prameny, kterých jsou v Japonsku tisíce. Poskytují lázeňský prostor, kde koupel představuje náboženský rituál, jenž má svá daná pravidla. Strmé stezky vedoucí k hoře již přes tisíc let přitahují asketické stoupence Šugendó, kteří oděni v bílém a za zvuku mušle, kterou nosí u sebe, svádějí boj sami se s sebou. Cílem náročných cvičení je očistit se a splynout s přírodou.
Dorogawa nacházející se v narské prefektuře je místem, kde se zastavil čas a kde stejné rjokany nabízejí zázemí poutníkům už po staletí. Ulice lemují krámky nabízející bylinné přípravky tradiční medicíny, kvalitní pramenitá voda zaručuje excelentní tofu i pohankové nudle. Když se městečko zahalí do tmy, zůstanou svítit lampy ozařující hostince. Okolí zalije posvátný klid a s ním přijde i blažený pocit, že všechno je, jak má být.
Autor: Barbora Slavíková Literová
Foto: Pixabay.cz, Unsplash.com, JNTO
