Geopolitická nestabilita, rostoucí daně a nejisté ekonomické vyhlídky ženou investory za hranice starého kontinentu – zájem o plán B v podobě alternativního občanství nebo povolení k pobytu se oproti loňsku zvedl o víc než polovinu. A zatímco movití Evropané přinejmenším papírově migrují do Karibiku, Evropa jako destinace pro bohaté cizince utahuje šrouby.
Text: Andrea Votrubová
Foto: Getty Images
Když Španělsko ukončilo letos v dubnu definitivně svůj program zlatých víz, jenž během dekády přilákal kolem patnácti tisíc movitých jedinců z Číny, Ruska, USA či Venezuely, pomyslně tím uzavřelo praxi směňování pasů a výhod s tím spojených za peníze. Zahraniční kapitál vložený do nemovitostí, který se hodil v době finanční krize, během níž vláda program spustila, začal v poslední době v nejvíce žádaných oblastech, jako je Barcelona, Madrid, Malaga či Baleárské ostrovy, narážet na limity snesitelnosti pro místní obyvatele.
„Tato města se potýkají s velmi napjatým trhem s bydlením, kde je pro ty, kteří v nich žijí, pracují a platí daně, téměř nemožné najít slušné bydlení,“ nechal se slyšet premiér Pedro Sánchez, když oznamoval plán na zrušení programu. A nebyl v tom zdaleka sám. Portugalsko sice program neodpískalo, zato už před dvěma lety znemožnilo směnit právo na dlouhodobý pobyt (a časem i občanství) za investice do rezidenčních nemovitostí. Řecko zase zvedlo minimální limity pro jejich koupi, a přehodnocovat svou politiku je nyní nucená i Malta. Její program zlatých pasů umožňující jako poslední v Evropě přímou výměnu občanství za investice prohlásil Evropský soudní dvůr koncem dubna de facto za nelegální.
Dříve rozmar, dnes nutnost
Jenže tam, kde Evropa vnímá riziko praní špinavých peněz, naopak jiné státy tuší příliv know-how a globálního kapitálu. Ten paradoxně míří právě ze starého kontinentu, jenž se stal pro své obyvatele v době náznaků o potenciální třetí světové válce nejistým přístavem. „Zájem Evropanů o alternativní rezidenční status nebo občanství v jiných zemích se zvedl oproti loňsku o šedesát procent. Tento trend by ovšem neměl být vnímán jako útěk před finančními či daňovými závazky, ani jako odklon od evropských hodnot,“ uvádí Juerg Steffen, ředitel poradenské společnosti Henley & Partners.
Tendence k investiční migraci podle něj odráží spíše promyšlený přístup k řízení rizik v čím dál méně předvídatelném světě, který jde nad rámec běžné praxe při diverzifikaci aktiv. „Pro mnohé bohaté Evropany už nejde o rozmar, ale o strategickou nutnost – je to nástroj, jak ochránit rodinu i majetek v dlouhodobém horizontu a zajistit bezpečí napříč generacemi,“ dodává.
Tahle změna sentimentu se aktuálně týká zejména našich západních sousedů, což souvisí s legislativní změnou z loňského roku, která občanům Německa umožnila duální občanství. V globálním měřítku se letos změna rezidence nebo občanství dotkne podle prognózy společnosti Henley & Partners 142 tisíc jednotlivců s vysokou hodnotou čistého jmění (HNWI), což je dvojnásobek jejich počtu z doby před deseti lety.
Magnetem, který přitahuje světové investory, je zejména Dubaj a celé Spojené arabské emiráty. Místo občanství jim sice program Golden Visa slibuje pouze desetileté obnovitelné povolení k pobytu, i tahle vstupenka se ale jeho držitelům více než vyplatí.
Za investici do nemovitosti ve výši nejméně dvou milionů dirhamů (v přepočtu 12,3 milionu korun) je čeká kromě lukrativních výnosů z pronájmu luxusní výhoda – nulová daň z příjmu fyzických osob i firem a status rezidenta umožňující strategickou diverzifikaci portfolia. K tomu navíc přítomnost mezinárodní komunity, kvalitních škol a vysoké životní úrovně. Není divu, že této příležitosti využilo do roku 2022 už téměř 80 tisíc zájemců převážně z Indie, Velké Británie nebo Číny, což pro arabskou metropoli znamená jen v realitním sektoru odhadem desítky miliard dolarů ročně.
Do Číny přes Karibik
Karibské ostrovy, které stojí v čele destinací, o něž mají Evropané v rámci investiční migrace největší zájem, jdou ještě o krok dál. Zdejší programy umožňují získat výměnou za investici dokonce plnohodnotné občanství a pas, jenž umožňuje globální mobilitu i za hranicemi Evropy. Například Grenada jako jediná poskytuje bezvízový vstup do Číny, což je pro obchodníky s vazbami na asijské trhy cennou výhodou. Jen loni země přitáhla tímto způsobem téměř 5500 nových občanů (včetně rodinných příslušníků žadatelů), a získala tak kapitál přes 412 milionů dolarů.
Vstupenka do Karibiku ovšem není zadarmo – pokud žadatelé nevyužijí levnější variantu nevratného daru do vládního fondu, musí investovat do schválených nemovitostí typu luxusních resortů, vil nebo hotelových komplexů ve výši minimálně od 200 tisíc (v Dominice) až po 325 tisíc dolarů (ve Svatém Kryštofu a Nevis).
Bahamy a Barbados sice nemají klasické programy občanství za investice, zato lákají majetné jedince výměnou za investici do nemovitostí od 750 tisíc dolarů na daňové výhody, jako je nulová daň z příjmu, kapitálových výnosů a dědictví. Což spolu se zpřísňováním daňových režimů v zemích, jako je Velké Británie či Kanada, vedlo k zajímavému demografickému posunu. Zatímco před pandemií mělo trvalý pobyt na Bahamách jen 20 procent bohatých cizinců, dnes je to až polovina.
A to se na realitním trhu zjevně projevilo – ceny v luxusních kondominiích se od roku 2020 zdvojnásobily a domy, které se tehdy prodávaly za tři miliony dolarů, dnes stojí šest a více. Místo rozlehlých vil tak dnes investoři dávají přednost praktickým apartmánům v hodnotě mezi jedním až pěti miliony dolarů.
Lístek za 135 milionů korun
Oblíbeným místem na mapě globálních investorů je i Panama, která výměnou za investici do nemovitosti od 300 tisíc dolarů nabízí pobytovou kartu a pas s bezvízovým přístupem do více než 140 zemí. Na opačném konci světa láká Nový Zéland – sice s vyšší vstupní laťkou, zato s pověstí bezpečné země s vysokou kvalitou života. Zájemce o pobyt a status daňového rezidenta tu však musí investovat alespoň deset milionů novozélandských dolarů (v přepočtu 135 milionů korun).
