Profesor Táborský Je přední kapacitou ve svém oboru a průkopníkem telemedicíny v Česku. Kardiologie je jeho srdeční záležitostí. „Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát. Srdce jen jednou,“ říká.
Ptala se: Barbora Slavíková Literová
Potřebuje zdravé srdce sportovní zátěž?
Určitě ano. Obecné sdělení, které platí napříč běžnou populací, je, že sport představuje pro člověka každého věku velice vítanou aktivitu, což již bylo podpořeno mnoha medicínskými výzkumy. Pohyb, rehabilitace, sport v jakékoliv podobě, je skutečně doporučován každému. I pacienti s pokročilým srdečním selháním dnes mají pohybové aktivity absolvovat, zlepšuje to jejich prognózu. Takže platí – sport pro každého a já vždy říkám, když se o tom bavím s mými pacienty, že v prvé řadě je musí pohyb bavit, přinášet jim uspokojení. Nesmí to být nic nuceného, ale spontánní aktivita, která vede k vyplavení endorfinů a dává člověku uspokojivý pocit z dobře vykonaného díla.
Co by měl o svém zdravotním stavu vědět každý člověk, který aktivně sportuje?
Každý sportovec by měl znát své základní tělesné parametry, jaký má krevní tlak, zda není vysoký, jakou má tepovou frekvenci, metabolické parametry, jakou má hladinu cholesterolu, zda má v pořádku ledviny a podobně. Měl by vědět, zda v dětství neabsolvoval nějakou operaci srdeční vady nebo i nedávný zákrok zdánlivě banální, jako je operace slepého střeva, protože i to by ve výsledku mohlo mít své konsekvence. U specialisty by měl absolvovat zátěžový test, spiroergometrii v kombinaci se spotřebou kyslíku a ultrazvukové vyšetření srdce.
A pak tu máme profesionální sportovce.
To je speciální kategorie sportovců.Existuje i terminus technicus sportovní srdce, které má svoje abnormality. Tomuto fenoménu se v Česku věnuje i část odborné společnosti, sekce Sportovní kardiologie, kterou vede pan docent Vladimír Tuka ze Všeobecné fakultní nemocnice druhé interní kliniky. Toto pracoviště se těší velké popularitě a v rámci České republiky má svou historii. Setkáváme se i s náhlým úmrtím hráčů na hřišti, za tím se obvykle v tom mladším věku skrývá nějaká abnormálie koronárních tepen, kdy tepny nejsou standardně vedené, mají určité odchylky, které vedou ke zhoršení prokrvení srdečního svalu, nebo může jít o nepoznanou aterosklerózu, protože hráč nezná hladinu svého cholesterolu. V pětadvaceti vypadá jako mladý štíhlý zdravý sportovec a najednou se ukáže, že trpí genetickou metabolickou poruchou a první infarkt tak může přijít velmi brzy.
Můžete jmenovat jednu sportovní aktivitu, která představuje ideál pro každého?
Chůze je základ veškerého pohybu. Je vítána i pro pacienty s pokročilým onemocněním. My dnes už neurčujeme ideální počet kroků za den, jak tomu bylo před deseti lety. Ukázalo se, že i šest tisíc kroků denně je dostačujících. Dokonce se doporučuje rozdělit denní chůzi na dopoledne a večer. A nadstavbou k chůzi, kterou musím zmínit, je nordic walking, aktivita, která zapojuje i prsní svaly a další svalové skupiny a má výrazně vyšší přínos pro pacienty. Má to dvě roviny, je to metabolicky efektivnější, ale je tu ještě jeden benefit. Hůlky slouží starším lidem jako mechanická opora, brání nestabilitám a podobně. Seniorům vždy říkám, když chůzi, tak nordic walking.
A jak jste na tom vy, pane profesore? Máte při všech svých lékařských aktivitách čas na pohyb?
Sport byl pro mě vždy důležitý. Na Šumavě rád jezdím na kole, i když teď mám bohužel po úraze nucenou pauzu, tak musím vyčkat, než se dám rehabilitačně dohromady. Plávání je pro mě zajímavé, a když máte aktivního psa typu „ADHD-dítěte“ a běháte s ním, což je důležité, máte denní pohybovou aktivitu bohatě naplněnou.
Můžeme vlastní srdce přetrénovat?
Určitě ano. Honba za absolutními výkony v kombinaci s často nelegálními prostředky na zvětšení svalové hmoty není dobrou záležitostí. V oblasti fitness je žádané mít svaly, klienti jsou často saturováni svými trenéry kreatinem a podobnými podpůrnými prostředky, které také mají své vedlejší účinky. Jedí hodně bílkovin, jsou přetrénovaní a pak najednou přijde zdravotní komplikace, která může znamenat i fatální problém. Mělo by platit pravidlo, že každý, kdo intenzivně sportuje, by měl být v péči profesionála, ideálně sportovního lékaře, který přesně ví, jak člověka změřit před výkonem, jak mu nastavit mantinely, jakou tepovou frekvenci by měl mít. O profesionály se opravdu musejí starat špičky sportovní medicíny, protože nejde jen o srdce, ale i celkový pohybový aparát, neurologické a metabolické problémy, takže péče o profesionální sportovce musí být komplexní. Velmi bych se přimlouval za to, aby sportovní kluby věnovaly svým svěřencům pozornost. Začíná to už od dětí – když rodiče dají svého potomka ve školním věku například na atletiku, tak je důležité, aby bylo dítě důkladně vyšetřeno, i když působí dojmem, že je zdrávo, a vyloučily se možné skryté vady.
A co lidé, které po většinu života sport míjel a kteří se pak rozhodnou, že se mu budou plně věnovat?
Mám mezi pacienty manažery, kteří se kolem padesátky aktivně vrhli na běh, a to až tak intenzivně, že běhají maratonské délky. Jako u všeho platí, že člověk má dělat věci s rozvahou, protože extrémy často přinášejí komplikace, nicméně každé zahájení pohybové aktivity je vítáno.
Žijeme v době, kdy jsme zahlceni technologickými vychytávkami, k nimž patří i chytré hodinky. Jak by na tyto technologie nahlížíte? Má smysl, abychom takové hodinky nosili při běhu na ruce?
Já jsem určitě pro, není třeba pořizovat si nejdražší hodinky, jde o to, aby šlo o certifikované systémy. Existují evropské společnosti, zvláště skandinávské, které mají v této oblasti velkou tradici. Je ale třeba umět s technologiemi pracovat, aby byl člověk schopen data správně interpretovat. Vyzkoušet si to, poradit se a používat to každodenně. Na jednu stranu je to bezpečností prvek a zároveň motivační, kdy vidím, jakých cílů jsem dosáhl.
Vy jste vůbec příznivcem nových technologií.
Určitě. Já jsem velmi digitální. Teď v Ústí nad Labem zakládáme Ústav digitální medicíny, který bude v budově Kardiologické kliniky Masarykovy nemocnice. Bude naplněn projekty a implementací digitálních technologií a umělé inteligence do každodenní klinické praxe.
V Česku jste průkopníkem telemedicíny. Co si pod tím lze konkrétně představit?
Jedná se o dálkové sledování fyziologických parametrů člověka. Tepová frekvence, krevní tlak, saturace krve kyslíkem, váha pacienta, dálkově můžete monitorovat úplně všechno, jde opět o to, aby ty technologie byly certifikované, vyzkoušené, aby došlo ke správné interpretaci dat. Z toho vzejde, jaký to bude mít dopad na medikaci pacienta a podobně. Telemedicínu lze považovat za největší součást digitální medicíny třetího tisíciletí.
Můžete mi dát konkrétní příklad, jak takové dálkové monitorování funguje třeba u pacienta s vysokým tlakem?
Pacient si stáhne do svého telefonu aplikaci, má chytrý tonometr, z něhož se do systému zapisuje měření jeho tlaku během dne. Lékař pak dálkově do systému nahlédne, projde si výsledky měření a domluví se s pacientem na dalších krocích v léčbě. Takže to funguje velmi jednoduše a dobře. Není to žádná věda, zvládne to i devadesátiletý pacient. Je to navíc originální česká záležitost, která tady byla vyvinuta, a dá se říci, že se velmi povedla.
Jak jsou na tom Češi s péčí o své zdraví. Došlo v posledních deseti letech k pozitivnímu posunu?
Obecně na tom ve srovnání s vyspělými evropskými národy nejsme moc dobře. Povědomí o vlastním zdraví není u Čechů bohužel priorita. Starší generace je spíše v pasivní roli, čeká, až co lékař doporučí, zatímco ta moderní generace už dnešních padesátníků chce mít o svém zdraví informace, kromě těch základních parametrů, jako je tlak či cholesterol, chtějí vědět, jaká mají potenciální rizika, kdy si mají zajít na preventivní prohlídku. EZKarta je centrální nástroj ministerstva zdravotnictví, kde už máte možnost naplánovat si své vyšetření. Je to úžasný nástroj pro občana, jak mít kontrolu nad svým zdravím, a to zdarma. Naší ambicí by mělo žít co nejdéle ve zdraví. Češi v průměru prožijí o pět let méně ve zdraví, než je obvyklé u občanů Evropské unie. U nás se typicky s odchodem do důchodu, kolem pětašedesátého roku, objevují první vážnější diagnózy, obvykle vysoký krevní tlak, porucha metabolismu tuků, eventuelně cukrovka a my už do důchodu vstupujeme trochu zničení s nutností medikace. Cílem je, abychom tuto hranici posunuli.
Staří Egypťané považovali srdce za nejdůležitější orgán v těle, vidíte to stejně?
Já jsem byl vždy příznivcem myšlenky kalokagathia čili harmonie těla a duše. Nejen tedy srdce, ale i mozek a další orgány jsou stejně důležité. Upřímně řečeno, když selže jeden orgán, člověk už nikdy nefunguje stejně dobře. Takže važme si svého zdraví, važme si toho, že k jeho péči můžeme sami aktivně přistoupit, prevence je základ a starejme se o sebe jako o celek od mozku až po malíček u nohy.
Prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, FACC, MBA
Patří k předním českým odborníkům v oblasti kardiologie a je zakladatelem Národního telemedicínského centra. V roce 2025 se stal přednostou Kardiologické kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Masarykovy nemocnice. Za svou více než třicetiletou kariéru v oboru zastával řadu významných funkcí, například vedl I. interní kliniku – kardiologickou Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého a byl předsedou České kardiologické společnosti.
Profesor Táborský je autorem více než dvou set odborných publikací a přednášek a podílel se na řadě výzkumných projektů v oblasti eHealth a telemedicíny. Jeho práce významně přispěla k rozvoji telemedicíny a moderní kardiologické péče v České republice.
