Horní Malá Úpa ve východních Krkonoších je místem, které se vyplatí na navštívit. V posledních dvou desetiletích se zde podařilo uskutečnit soubor soudobých staveb, jež mohou sloužit jako návod, jak se má v jednadvacátém století stavět ve vzácných oblastech s výškou přesahujících tisícimetrovou hranici. Architektura překvapuje svou vyrovnaností a na první pohled patrnou snahou o celistvost. Nerezignuje na soudobé principy, ale zároveň zpřítomňuje minulost navazováním či rozvíjením tradice. Jedná se svého druhu o zázrak. Musíme si totiž uvědomit, že vše vzniká na území Krkonošského národního parku, jehož správa je z podstaty svého ochranitelského poslání značně ostražitá vůči zásahům pocházejícím z aktuální přítomnosti.

Text: Petr Volf
Foto: BoysPlayNice, Anna Pleslová

Historie Horní Malé Úpy, jejíž prvotní osídlení dřevaři sahá až do šestnáctého století, se jako obec formovala v osmnáctém a devatenáctém století. Staly se pro ni příznačné roubené chalupy s kamennými podezdívkami, jejichž typické sedlové střechy chránily stavby před záplavami sněhu. Původní jádro obce představovala lokalita kolem pozdně barokního kostela sv. Petra a Pavla, jemuž se dostalo statutu nemovité kulturní památky. S rozvojem turistického ruchu se postupně objevovaly penziony, hotely a sjezdovky, které reflektovaly rostoucí zájem o lyžování a horskou turistiku, aniž by byla narušena výrazněji urbanistická struktura, pro kterou je typická roztroušená zástavba, úzké komunikace a terasovitý průběh svahů. Ve druhé polovině minulého století byly některé objekty modernizovány, především formou přístaveb a technologických úprav, které často narušily původní kompaktní hmotu starších objektů. Horní Malé Úpě se naštěstí vyhnuly megalomanské budovatelské projekty, jako hotel Horizont v Peci pod Sněžkou, Horal ve Špindlerově Mlýnu nebo Labská bouda, které v sedmé a osmé dekádě brutálně ovlivnily místa, do nichž vstoupily.

Nicméně, až v jednadvacátém století vznikly stavby, které ukazují možnosti soudobé architektury, ať už ve smyslu navazování na minulost, nebo autenticky nových počinů. Nejčerstvější příkladem je Centrum Hořec, jehož proměna dokonale ilustruje fenomén ubytovacích staveb v Krkonoších v předválečném období. Někdejší hotel Hořec prošel zásadní rekonstrukcí, při níž se podařilo zachovat jeho charakter a zároveň však nabídnout moderní funkce a komfort. Přeměna ve víceúčelovou budovu reaguje na potřeby obce, pročež tady najdete vše, co její obyvatel i návštěvník potřebuje: od půjčovny sportovního vybavení přes kavárnu, informační centrum, obchod a kinosál, až po výstavní prostory a stylové apartmány v nejvyšším patře. Architekti z ateliéru ADR přistoupili k rekonstrukci s důkladností restaurátorů. Fasády jsou obloženy hoblovanými modřínovými prkny, která dokáží přirozeně stárnout, šednou a tmavnou časem, zatímco betonové přístavby doplňují moderní provozní potřeby a zajišťují bezpečný pohyb i během náročných zimních měsíců. Výsledkem je stavba, která je současně živoucím dějinným svědkem i plně funkční stavbou uchovávající paměť místa.

Nejde o náhodu, ale výsledek soustředěného úsilí. Centrum Hořec navazuje na zkušenosti s projektem minipivovaru Trautenberk, rovněž provedeného architekty z ateliéru ADR. Trautenberk, původně známý jako hotel Družba (a ještě předtím Tippeltova bouda), prošel citlivou metamorfózou rekonstrukcí, která odstranila zbytečné přestavby a obnovila proporce letité horské boudy. Exteriér kombinuje dřevěný obklad s kamenným soklem a subtilní fasádou z falcovaného plechu, zatímco v podzemním podlaží se vaří pivo podle nejsoučasnějších metod. Z pohledu architektonického je Trautenberk dokladem, že složitá technologie, jako je varna a skladování piva, může být začleněna do budovy, aniž by ji narušovala. Restaurace v přízemí zachovává horalskou atmosféru, kombinuje repasovaná historická svítidla s minimalistickým nábytkem a nabízí prostor, který je současně funkční, pohodlný a přívětivý. Horní patra slouží jako ubytovna, kterou hojně využívají školní skupiny podstupující lyžařský výcvik. Stavba si uchovala pevnost k horským domům odnepaměti patřící. Máte pocit, že odolá nejen přírodním živlům, ale zvládne i invazi teenagerů, kteří si s ničím nedělají těžkou hlavu.

Obě stavby – Centrum Hořec i Trautenberk – ilustrují, jak může historie budovy vést architekta i investora k citlivé reinterpretaci. Zachování měřítka, materiálů a proporcí nebylo pouhou nostalgickou volbou, ale principem, který umožňuje soužití s krajinou a současně rozšiřuje možnosti použití. Čím je jejich rejstřík širší, tím je to ve výsledku užitečnější. Zároveň ukazují, že investoři, kteří rozumějí hodnotě místa, mohou být partnery architektů při vytváření staveb, které se nestávají pouhými turistickými objekty, ale jsou i nadále integrální součástí horské vesnice. Pivovar se v přehlídce Česká cena za architekturu 2018 dostal mezi její finalisty a dále mu byla udělena Zvláštní cena Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK).

Podstatné je, že výraz Horní Malé Úpy není tvořen jen rekonstrukcemi a konverzemi historických objektů, ale také je podpořena rostoucím fenoménem nových chalup a rodinných domů, které vznikají jako součást dlouhodobě utvářeného urbanistického rámce solitérní zástavby. Vesměs se snaží o přesné měřítko, proporce, reagují na topografii a zohledňují členitost svažitých parcel. Jejich hmoty jsou jednoduché, obdélníkového půdorysu, s typickou sedlovou střechou, ale jsou opatřeny době odpovídajícím dispozicím, okenním otvorům a vybavením.

Chalupy a rodinné domy jsou umístěny tak, aby sledovaly vrstevnice, minimalizovaly zásahy do terénu a zachovaly volný výhled na okolní vrcholy Krkonoš, které jsou sice němí, ale výmluvní strážci zaběhnutých pořádků. Fasády z modřínového či smrkového dřeva, často kombinované s kamennou podezdívkou, odkazují na zvyklosti horského stavění, zatímco subtilní betonové či kovové prvky slouží k technickému zajištění stability a odolnosti vůči extrémnímu počasí. Interiéry jsou přitom navrženy s důrazem na maximální pohodlí a flexibilitu – prostor pro rodinný život, krátkodobý pronájem či rekreaci na horách je propojen s terasami, okny orientovanými k dominantním vrcholům a místy, která přirozeně podporují kontakt s krajinou. V tomto ohledu je nutno zmínit například chalupu Milada nebo chalupu Haj (obě ADR) zdařile kombinující zděné konstrukce, dřevěné krovy a pohledový beton. Zvláštně kvalitním příkladem pochopení místa je Bučina, dům pro správce sjezdovek (ADR, 2023), kompaktní dřevostavba, z níž se nabízí pohled na nejvyšší krkonošskou horu Sněžku a také na masiv Lysečiny. Fasáda z nehoblovaných smrkových prken s rudým nátěrem a interiér z masivního dřeva vytvářejí prostor, kde se historie i současnost snoubí s maximální funkčností. Objekt byl v roce 2024 vyhodnocen jako nejlepší stavba na území Krkonoš: stalo se tak po zásluze, neboť jde o esenci horské chalupy, jež umožňuje sepětí s okolím.

Ateliér OK PLAN v chatách Hradečanka a sousední Jeřabince předvedl, jak lze objekt, který se již přežil, transformovat, aniž by se vytratil jeho základní charakter. Použití opalovaného dřeva, kamenné podezdívky, antracitových klempířských prvků a drobných dekorativních detailů, jakými jsou perforované plechové tabule s motivem jeřabin, reliéfy horských hřebenů, ukazuje pečlivou práci s materiály, které umožňující propojení interiéru s exteriérem, což je na horách zásadní kvalita. Společným jmenovatelem všech těchto realizací je hluboká znalost lokálního prostředí a respekt k horské tradici. Ať už jde o minipivovar, multifunkční centrum, rodinnou chalupu, či rekonstrukci historického penzionu, všechny stavby se vyznačují snahou o soulad s krajinou a měřítkem, které odpovídá horské vesnici. Fasády z modřínového či smrkového dřeva, kamenné podezdívky, jednoduché sedlové střechy, citlivě řešené betonové a kovové prvky pomáhají uchovat neopakovatelného genia loci.

Jsme svědky synergie. Klíčovou roli v proměně Horní Malé Úpy hrají stavebníci a investoři (zejména SKIMU), kteří k osídlené horské krajině přistupují s empatií. Vnímají ji nejen jako prostor pro realizaci svých projektů, ale především jako dar, o který je třeba pečovat, a své zásahy do ní promýšlejí s ohledem na jedinečnou scenérii, s níž se ztotožňují. Mají motivaci. Tam, kde chtějí trávit volný čas (někteří se zde usadili trvale), to prostě chtějí mít hezké, což je obecně nejlepší motivace. Nebudují jenom pro profit, ale stavějí také pro sebe, protože se stali součástí komunity. Díky tomu v Horní Malé Úpě nenajdeme krátkodeché atrakce jako jinde, protože samotná krajina a její plynulost podpořená přiměřenými stavebními zásahy je pokládána za nejvyšší možnou hodnotu, k níž je nutné se vztahovat. Přirozeným partnerem tohoto přístupu je místní samospráva, která investory podporuje při hledání optimálních řešení, a Správa Krkonošského národního parku, jež dohlíží na dodržování regulačních rámců a chráněných hodnot. Výsledkem této spolupráce je vydání architektonického manuálu Malé Úpy v roce 2025. Vychází z analýzy všech staveb obce, shrnuje principy vstupování do přírodního rámce, doporučené materiálové kombinace, měřítko a hmotové řešení staveb. Může se stát pomůckou, která stavebníkům poskytuje jasná vodítka vedoucí k udržitelným rozhodnutím a zároveň posiluje úlohu vedení obce a KRNAPu jako garantů kvality a ochrany přírodních a kulturních hodnot.

Horní Malá Úpa tak není jen modelem kvalitní horské architektury, jež snese přísná hodnocení i v mezinárodním srovnání, ale i příkladem partnerství investorů a správních orgánů. To vše dohromady dává naději do budoucnosti, že nejvyšší české pohoří bude osídlováno s citem a pochopením, aniž by došlo ke kolizi.