Už pětadvacet let kolem rakouského Leogangu roste největší cyklistický park v Rakousku. Na své si tady přijdou úplně všichni. Milovníci projížděk na elektrokolech, adrenalinoví nadšenci prohánějící se po krkolomných trailech, ale i ti, kteří si jen chtějí odpočinout od pracovního shonu. Takže nasedat a jedem.
Text: Jan Stuchlík
Foto: Archiv
Může mu být deset, maximálně dvanáct. V zadní kapse širokých zaprášených riflí má láhev s vodou a u pasu připnutý malý přenosný reproduktor. Soustředěným pohledem se podívá před sebe, narazí si helmu, šlápne do pedálů a jakoby nic se pouští tam, kam by se odvážil jen málokdo. Po dřevěné lávce, tři metry téměř střemhlav dolů. Na první bouli se vznese do vzduchu, efektně zamává zadním kolem a mizí v první prudké klopené zatáčce. Pak se ještě jako bílá šmouha mihne mezi stromy a je pryč.
Ale show pokračuje. Na startovací lávku černého trailu Hot Shots na vrcholu hory Asitz nad rakouským Leogangem najíždějí další jezdci. Jeden se ani sjetím lávky neobtěžuje a rovnou skáče do hlubiny. „Tenhle start je tady schválně. Otestuje, kdo na tento trail má. Patří totiž k nejtěžším, který jsme tady postavili,“ říká Hubert, který se zde živí mimo jiné jako cyklistický průvodce a instruktor. Lehkost s jakou ti mladí kluci projíždějí první zatáčky, ovšem rozhodně nenaznačuje, že by měli dál narazit na nějaký problém.
Největší v Rakousku
Cyklopark EPIC v Leogangu letos oslavil pětadvacet let od vybudování prvních tratí. Možností mají jezdci skoro neomezeně. Od modrých trailů, kde si poučení začátečníci můžou zkoušet, jak rychle se dají jednotlivé terénní nástrahy překonat nebo jak najet správně do klopenky, aby mozek při výjezdu zaplavila vlna endorfinů, až po červené a černé trasy, po kterých by se bál smrtelník jít i pěšky. Přes kořeny a balvany, úzkými zatáčkami vlnícími se jako had se mezi stromy přesto prohánějí neskutečnou rychlostí „blázni“ bez pudu sebezáchovy. Na výběr tady mezi Leogangem a Saalbachem mají celkem 120 kilometrů tratí na sedmi kopcích, k nimž je vyveze devět lanovek. Nuda a rutina tady rozhodně nehrozí.
Leogang pamatuje nejen na dobrodruhy, ale i na ty, kteří si na kole chtějí jen užít výhledy na alpské velikány a pohledy do hlubokých údolí. A tak po cestě lanovkou i s elektrokolem na vrchol Asitzu se po štěrkové cestě stoupá ještě kousek do výšky 1900 metrů nad mořem, kde se u železného kříže otevírá pohled na ledovec sunoucí se z Kitzsteinhornu, do mraků zahalený Grossglockner a zbytek skalnatého panorama národního parku Vysoké Taury. Vlevo dole vykukují domky Saalbachu v sousedním údolí.
Pak už je jen na rozhodnutí každého, jestli si chce užít několikakilometrový sjezd do údolí Saalbachu nebo na druhou stranu zpět do Leogangu a po cestě se stavit na typický alpský oběd třeba v chatě Spielberghaus. Na hřebenu se dá ale zůstat déle a vybrat si některý z okruhů. A i tady se dá cesta po servisních cestách proložit odskokem na některý z lesních trailů. Jen aby řeč nestála.
Od lyží ke kolům
Leogang, sousední Saalfelden a další městečka v okolí vsadila na cyklistiku před čtvrtstoletím. V roce 2001, kdy jízda na horských kolech byla považovaná za sport pro fajnšmekry, tady začali budovat vůbec první cyklopark v Rakousku. Postupně se z něj vyklubal největší region zasvěcený horské i údolní cyklistice v zemi. Jestli se dá někde pozorovat, jak se horská střediska, která dříve žila hlavně z lyžařské sezony, posouvají k celoročním destinacím, je to právě tady. Těží tak trochu i z toho, že na rozdíl od jiných tradičních rakouských alpských středisek tady začali s budováním infrastruktury o něco později. Vše je tady nové a moderní. A další možnosti rychle přibývají. Budují se nové lanovky, chystají se nové sjezdové traily, rostou nové hotely a apartmánové domy. Ale rozhodně se tím neztrácí rakouská malebnost. Jestli se tady něčemu snaží vyhnout, je to pocit přehlcenosti a přesycenosti.
„Začátky prvního rakouského cykloparku rozhodně nebyly jednoduché. Objevila se spousta skeptiků a pochybovačů, ale také skupina třiceti zástupců místní komunity, kteří věřili, že cyklistice patří budoucnost. Ti se zasadili společně s provozovatelem lanovek, že park rostl a lákal stále více návštěvníků. Na příští rok už chystáme tři nové traily,“ říká Kornel Grundner, ředitel společnosti Leogang Bergbahnen, která místní lanovky provozuje.
Leogang se stal v roce 2010 prvním hostitelem závodů světového poháru horských kol, který se tady jezdí dodnes. O dva roky později hostil i první mistrovství světa horských kol. Pořadatelství si zopakoval i v roce 2020 a nejlepší jezdci planety se sem chystají i v roce 2028. Závan špičkového sportu si mohou užít i návštěvníci. Letos se jim poprvé otevřela stezka Tour de Champions, na níž je devět zastávek u legendárních závodišť. Začíná se na Zwölferkogel v Hinterglemmu, kde se v roce 2025 konalo mistrovství světa v alpském lyžování. V údolí čeká biatlonový areál v Hochfilzenu, kde zlaté medaile sbírali i čeští reprezentanti Roman Dostál v roce 2005 a Gabriela Soukalová v roce 2017. Samozřejmě nechybí ani prohlídka trailů, kde se prohání účastníci cyklistického Světového poháru. Na všech stanovištích se dají sbírat body, které se v cíli vymění za zajímavé odměny.
Z novice sjezdařem
Vypravit se do Leogangu, ale i sousedního Fieberbrunnu nebo přes kopec do Saalbachu se mohou i cyklističtí nováčci. Odjíždět ale budou jako zkušení harcovníci. Hned u stanice lanovky na Asitz v Leogangu na ně čeká na 30 tisících metrech čtverečních doslova cyklohřiště, které se pyšní titulem největšího zkušebního polygonu v Evropě. Cit pro vedení kola se dá vyzkoušet ještě na rovině s několika málo umělými boulemi. Pak už cesta vede na pohyblivý pás, který končí u prvního zkušebního trailu s pár klopenými zatáčkami.
Asi málokdo odolá, aby si nevyzkoušel i svůj první skutečný trail. Předtím ale musí přijít na to, jak se na horském kole jezdí na vleku. Není to nic složitého, stačí si unašeč místo pod zadek zaháknout za řídítka. A první dobrodružství může začít. Celkem tady čeká sedm začátečnických trailů, z nichž vede jen jedna cesta. Do lanovky a na první skutečný několikakilometrový modrý trail, který se klikatí lesem.
Osahat si umění sjezdů na kole se ale dá i v podobném začátečnickém parku v Saalbachu a Fieberbrunnu. Začíná se všude stejně, pomalu vypilovat techniku, rozjezdit se na vleku a po pár jízdách vzhůru za dobrodružstvím.
Na své si v okolí Leogangu ale přijdou i vyznavači silniční cyklistiky. Na svých gravelech mohou snadno celé dny prozkoumávat údolí i jeho odbočky. Připravena je i speciální gravelová trasa, která prověří na 88 kilometrech fyzičku každého cyklisty. Celkem totiž na stezce nastoupají téměř 2600 výškových metrů. Ideální je rozložit cestu do dvou dnů, ale prý se dá zvládnout i za jeden.
Ráj na zemi
Leogang ovšem není jen synonymem pro řádění na bicyklech. Nabízí i místa pro zklidnění a relaxaci, které svým tichých luxusem dají tělu zapomenout nejen na útrapy v sedle. Jedním z nich je čtyřhvězdičkový resort Puradies, který se rozkládá na louce nad Leogangem. Rodina Madreiterů tady hospodaří už 270 let. Luxusní resort nepoutá opulentní architekturou, ta je vymyšlená tak, aby nepřekážela výhledům na protější alpské štíty. Celý komplex funguje jako samostatná alpská vesnička, vedle hlavní budovy horského hotelu nabízí ubytování v soukromých chaletech, které kombinují dřevo s moderním designem a mají vlastní saunu přímo na pokoji.
Po celém dni venku přijde vhod svět Wellness Heaven Spa s celoročně vyhřívaným venkovním infinity bazénem. V letním horku znavené tělo nastartuje i zchlazení v biotopovém jezírku. Na hosty čeká také několik typů saun z masivního dřeva – od finské přes borovicovou až po parní lázeň. A celý den se dá zakončit v oceněné hotelové restauraci Ess:enz, kde si letos kuchaři připravili novinku v podobě Tapas Experience. Místo dlouhého vícechodového menu je jeho myšlenkou uvolněné sdílení malých porcí pod mottem Leogang se potkává se Španělskem. Zahrada se setkává s mořem.
„Když jsme se rozhodli to tady předělat a rozšířit, hledali jsme i nové jméno. Agentura, kterou jsme si najali, přišla se spoustou nápadů, ale všechny byly takové jalové. Až po jedné večerní schůzce, mi v šest ráno zvoní telefon. Bude to Puradies, křičí člověk z agentury. Proč, ptám se. Vždyť je to tam u vás jako v ráji. Čistém ráji, v Pure Paradies,“ vypráví historku, jak jeho hotel ke jménu přišel Michael Madreiter.
Ještě jednou hvězdou navíc se může pochlubit přírodní hotel Forsthofgut. Zhruba kilometr od Puradiesu provozuje tuto alpskou oázu už pět generací rodina Schmuckových. K relaxaci přímo vybízí zahrada s rozlohou 30 tisíc metrů čtverečních, které dominuje koupací jezírko s výhledem na Leoganger Steinberge. Od roku 2021 tady navíc stojí i jezerní domek s japonskými lázněmi onsen. Ani tady nechybí špičková kuchyně. Finediningový zážitek pro gurmány nabízí třeba restaurace echt.gut.essen.
