Česká architektura 2021 – 2022
Autor: Ondřej Chybík
Grafické řešení: Bohumil Vašák / Studio Najbrt
Vydal: Prostor – architektura, interiér, design, o. p. s., 2023
Stran: 176
Každá ročenka je tak jakýmsi osobním vyznáním, podtržením tématu, který u autora v danou dobu nejvýrazněji rezonuje. Ondřej Chybík se rozhodl absolutně rezignovat na rodinné domy – druhdy pilíř domácí tvorby, čehož důkazem jsou i úspěchy této typologie v českých architektonických anketách – a svoji pozornost upřel spíše na stavby vznikající (nejen) z veřejných peněz a určených pro širší veřejnost. A podle vlastních slov mezi nimi hledal stavby bez ohledu na měřítko a náklady, ale spíš ty, které mají pro okolní komunitu mimořádný význam. O to víc pak překvapí zařazení tří administrativních komplexů většího měřítka (typicky administrativní centrum Bořislavka, administrativní centrum Telehouse v Praze či nová budova ČSOB v Hradci Králové), které nejspíš ve výběru za rok 2021 – 2022 nešlo opomenout, nicméně kompaktnost Chybíkova výběru poněkud narušují. Stejně jako Ateliér mezi rybníky či punkový „Domek Lesanka“ zaujmou hlavně svým příběhem – těžko je považovat za reprezentativní produkci dané typologie. Každopádně vydavatel ctí autorskou svobodu, koncept/nekoncept, jenž de facto stejně funguje jenom jako autorova svého druhu „autocenzura“ – ze zvoleného klíče může kdykoliv ustoupit a vybočit podle vlastní vůle.
Autor však přiznává, že veřejný investor byl jen jedním z kritérií výběru, primárně hledal hlavně „kvalitní architekturu“. Výsledný výběr třiceti dvou staveb, podle limitu stanoveného vydavatelem, je nakonec jakýmsi úzkým průzorem, otvorem v oponě, skrze nějž může čtenář nahlédnout na jeviště domácí architektonické scény. Přesto jej lze označit za inspirativní. V Chybíkově výběru se tak objevují nejen cenami ověnčené stavby známé kupříkladu z České ceny za architekturu, ale i o něco méně známé či méně efektní budovy či instalace, které rozhodně stojí za pozornost čtenáře – a díky svému charakteru – i případného návštěvníka/uživatele.
V tradičním rozhovoru, v němž autor přibližuje úskalí i vlastní přístup k tvorbě publikace (v aktuálním vydání interview vedl Adam Štěch), pak Ondřej Chybík přiznává, že jeho „neomezený“ výběr by zahrnoval kvalitních staveb „klidně dvě stě“, což zní z pohledu zasvěceného čtenáře jako velmi optimistické tvrzení. Pokud bychom uvažovali o cílové skupině ročenky v mnohem širších souvislostech a publikaci samotnou etablovali jakožto šiřitele architektonické osvěty mezi nejširší veřejnost, dalo by se tento odvážný názor přijmout, nasadíme-li však kritické brýle, buďme rádi za finální tři desítky.
Ročenka 2021 – 2022 ale může být bezpochyby velmi dobrým krokem směrem ke starostům, zastupitelům, samosprávám či kompetentním pracovníkům kulturních a veřejných institucí, jejichž investiční akce, zpracované kvalitními architekty do podoby signifikantních staveb, získají cennou „nálepku“ zařazení mezi dvaatřicet nejzajímavějších staveb svého druhu v celé republice. Autor sám se k této myšlence v rozhovoru hlásí, z hlediska dlouhodobé snahy o kultivaci (nejen) regionální scény se jedná bezpochyby o krok správným směrem.
À propos – regiony. Mapa publikovaných realizací, užitečná a nezbytná to součást publikace, ukazuje, že českému stavebnímu umění vybranému na základě autorova klíče se daří „na východ od Pražského poledníku“ – území na západ od pomyslné spojnice mezi Markvarticemi a Českými Budějovicemi zeje na mapě prázdnotou. Obecně bývají Západní Čechy v ročenkách Popelkou a jen těžko vinu připisovat regionální příslušnosti jejich autorů. Západní třetina území, zdá se, architektuře příliš nepřeje. To ale není komentář k autorově výběru, spíš podnět k podrobnější analýze toho, co ročenka svým obsahem (v tomto případě mimoděk) sděluje.
Cennou zprávu podávají i její černobílé stránky: přehled soutěží za uplynulé období, výběr důležitých událostí či knih, jež by neměly uniknout pozornosti přátel české architektury, pokaždé vybrané jinou osobností pohybující se v těchto kulisách.
Grafickou úpravu knihy mělo tradičně na starosti Studio Najbrt. Vydání zaujme atraktivní obálkou a ilustracemi – pojmout „tradiční“ publikaci „nově“, ale neuhnout od zvoleného rámce není jednoduché.
Celkově je ročenka možná o něco odvážnější než ty předchozí – méně konceptuálně svázaná, ale přesto do jisté míry objevná. „Chybíkův výběr“ ale každopádně za zhlédnutí stojí.
Autor: Matej Šišolák
