Na úpatí Dolomit a v síti lyžařských sjezdovek a turistických stezek přebudovala italská architektonická kancelář MoDusArchitects původní hotel Icaro na stereometrický objem ze dřeva, který nenápadně, ale nápaditě doplňuje fragment stavebního dědictví této oblasti.
Místo: Kastelruth, Švýcarské Alpy, Itálie
Autoři: Matteo Scagnol, Sandy Attia / MoDusArchitects
Užitná plocha: 5 040 m2
Projekt: 2021
Realizace: 2022
Foto: Gustav Willeit
Hotel se nachází na náhorní plošině Švýcarských Alp ve výšce 1 900 m n. m., zasazené do jihotyrolských Dolomit. Původní jednoduchá horská chata z třicátých let dvacátého století volala po rozšíření a modernizaci. Vnučka zakladatele původní horské chaty Icaro pověřila architektonickou kancelář MoDusArchitects, aby provedla generální opravu objektu a nově pojala jeho identitu. Jednotlivé zásahy zahrnují rozšíření podzemního parkoviště, oddělené prostory pro personál, přístavbu pokojů pro hosty, reorganizaci všech společných prostor včetně bazénu a rozmáchlou řadovou kolonádu ze dřeva podél hlavní fasády, která přechází v úchvatný výhled na hory.
V půdorysu odráží nová přístavba zrcadlově stávající západní křídlo podél osy původní chaty, aby vytvořila symetrii vztahu částí vůči celku. Zvenčí zesílený plášť z modřínového dřeva ozvláštněný zuby od pily spolu s plochou šikmé dřevěné střechy a dřevěnými sloupy tvoří organizovaný systém, který podřizuje nesčetné minulé úpravy soudržné architektonické formě. Třináct rozvětvených dřevěných sloupů vysokých sedm a půl metru je rozkročeno na padesáti pěti metrech délky jižní fasády a překlenuje dvě horní patra. Sloupy spojují střechu a slouží jako středový rám, jež rastruje architekturu i výhled na krajinu. Terasa v prvním patře táhne linii přes dva vzdálenější rohy budovy a vymezuje vzdušnou lodžii s dvojitou výškou, která rozšiřuje vnitřní prostory pokojů pro hosty směrem ven.
Na úrovni přízemí po celé délce budovy se jasně definovaným průchodem odvíjí sled společných prostor: vstup, recepce, obchod, salónek, bar a jídelna. Eklektická konvergence materiálů, textur a pevných prvků nábytku propojuje jednotlivé obsahy a zároveň přepisuje kolektivní paměť tradičních alpských interiérů. Zatímco dřevem obložené jídelní výklenky s banketovým sezením vykouzlí pohostinnost tradičních horských stavení, šedý mramor monolitického bufetového stolu a barového pultu kotví gastronomické universum v současnosti. Podobný návrat symbolizuje charakteristické kazetové obložení alpské dřevěné stuby (tradiční, kamny vytápěný obývací pokoj na statku), které je ale zde tvořeno plochou z akustických plstěných desek rozdělených vroubkovaným žlutým profilem lišty. Horní obložení vytváří v kombinaci texturou dubové prkenné podlahy netypickou, ale vlídnou symbiózu starého s novým.
Recepce, obchod a salónek jsou po celé výšce obloženy dubovými panely s tmavě modrými výklenky, v nichž jsou vystaveny rozličné předměty podobně v jako kabinetu kuriozit. Z hlavního schodiště v komunikačním jádru hotelu se návštěvníci dostanou do pokojů, včetně čtyř nových rozmístěných na každé ze dvou horních úrovní východního křídla. Jak napovídají jejich názvy Monocular a Telescope, jsou intimními zázemími i pozorovatelnami impozantní krajiny za okny v jednom. Pokoje jsou tvarovány šikmými skříňovými stěnami z jilmového dřeva, které obsahují šatní skříně, čalouněné niky, zázemí. Na obou koncích těchto dvou pokojů jsou umístěny pokoje Lux a Grandangolo, jež jsou vybaveny na míru vyrobenými postelemi směřujícími k oknům s celoplošným výhledem na pohoří Švýcarských Alp.
V dolní části byl prostor upraven tak, aby se do něj vešel bazén v přímém spojení s venkovními prostory. Četné stávající pilíře, které se na této úrovni nacházejí, byly upraveny do průvodu robustních obkladových sloupů. Mezi stávající saunou a novým bazénem je relaxační zóna, která poskytuje příjemnou úroveň soukromí pomocí betonové stěny odlité na místě a obložené rámy z dřevěných profilů s vložkami „plačícího“ roztaveného vosku – umělecké instalace výtvarníka Huberta Kostnera, jež jsou interpretací řeckého mýtu o Ikarovi. Spodní úroveň tvoří labyrint servisních prostor pro obsluhu celého hotelu.
MoDusArchitects vytvořili systém jasných cirkulačních toků od parkoviště do vnitřního komunikačního jádra hotelu přes lyžárnu nebo nabíjecí stanici pro elektrokola. Nová garáž nejenže umožňuje příjezd do hotelu bez aut, ale také zmírňuje vizuální dopad stavby v krajině. Na této úrovni suterénu MoDusArchitects také navrhli zcela nový dvoupodlažní objem pro ubytování personálu, který přebírá tóny hlavní budovy.
Místo, kde hotel stojí, představuje díky omezenému přístupu aut nejen přírodní zázrak s otevřenými loukami korunovanými rozeklanými horskými profily, ale také síť stezek, sjezdovek, lanovek, chat a hotelů. V této síti je ukotven hotel Icaro – zastávka na křižovatce turistických tras, která leží přímo mezi lyžařským vlekem Monte Piz na severu a sjezdovkou číslo 55 před ním. Zmodernizovaný hotel, objemově jednodušší než jeho předchůdce, pečlivě pracuje s odpovědností, kterou zásah do takového místa přináší, a zároveň skromně využívá vznešenosti stavebního dědictví pohostinské architektury, která byla pro tuto oblast typická na počátku 20. století.
