Belgii nevděčí Evropa jen za pralinky a přeslazené vafle, ale také za vznik mezinárodní poštovní služby. Jejím provozem byl z královské vůle v roce 1504 oficiálně pověřen Frans von Tassis. Rozhodnutí to z politického hlediska bylo kontroverzní, protože se nejvyšším poštmistrem Burgundského Nizozemska – tedy Belgie – stal příslušník rodu Thurn-Taxis. Němec jako poleno. Německá rodina Tassisů pak šéfovala mezinárodní poště dvě následující staletí.
Jak se ukázalo, sázka na německého šéfmanažera belgické pošty byla navýsost správná. Poměrně riskantnímu a ne zrovna důvěře lidí se těšícímu podniku to dodalo potřebnou nadnárodní reputaci a efektivitě provozu nebylo – na standardy 16. století – prakticky co vytknout. Přes poštovnu putovaly zprávy i balíky ze Španěl, Svaté říše římské, Francie a Itálie. Postiliónské služby taky Tassisové náležitě reformovali a z bažinatých plání na cípu Bruselu – zprvu dobrých sotva jako pastvina pro koně formanů – vytvořili skutečný dopravní uzel.
Areál skladů a stájí dokázali napojit kanálem Willebroek na řeku Šeldu a tím i na Severní moře a námořní přístavy, evropské i v zámoří. V roce 1704 němečtí poštmistři z Belgie nadobro zmizeli, přestěhovali se do Frankfurtu. Ale lokalita, kterou svou invencí pomáhali přetvořit, zůstala. Na jejich počest taky nesla oficiálně jméno Tour & Taxis.
Největší dopravní uzel Evropy
Stala se ohromnou křižovatkou suchozemských i vodních cest, v Evropě jinde nevídanou. Probíhala tu vykládka zboží dovezeného loďmo z kolonií. Proviant se tu překládal nejprve na koňské povozy a od roku 1895 pak na oře železné. Železnice, depa, celní sklady, překladiště, společně s mezinárodní spedicí a zaoceánskou nákladní přepravou, dal vzniknout učiněnému bludišti budov. Průmyslovému komplexu o rozloze 37 hektarů.
Bruselský Tour & Taxis se díky tomu stal vůbec první multimodální dopravní platformou na světě. Nikdy neutichající a rušnou metropolí světového obchodu, svébytným městem ve městě, uzavřeným kosmem industriálně-cihlových objektů vonících kávou, čokoládou, tabákem a cukrovou třtinou.
Tepajícím srdcem tohoto vesmíru byl objekt Gare Maritime – Lodní nádraží. Ve své době šlo o největší nádraží Evropy.
Svými měřítky je to skutečně neskromná stavba, vystavěná na základě dispozic inženýra Frédérica Bruneela a k dokonalosti dopracovaná architekty Ernestem Van Humbeeckem, Constantem Bosmansem a Henrim Vandeveldem. Stavět ji začali v roce 1902 a při dokončení o pět let později aspirovala na titul největší zastřešené stavby Evropy a největšího nákladního nádraží světa. I když svou rozlohou užitné plochy přesahovala 45 tisíc metrů čtverečních – sedm fotbalových hřišť vedle sebe – rozhodně nepřipomínala monstrum. Byl to ušlechtilý klenot z cihel, skla a oceli. Ocelová dáma, která elegancí překonávala Eiffelovku.
Však se o zdejší architektuře pochvalně vyjadřovala celá Evropa. Hovořilo se o novodobé vlámské renesanci, o nejvýraznější hvězdě na nebi zářící bruselské Art Nouveausecese, zhmotnělém svědectví dovedností belgických inženýrů a dělníků v jejich mistrovství práce s ocelí, železem, kamenem, sklem a betonem.
Ústup ze slávy
Ještě v první polovině šedesátých let pracovalo uvnitř Gare Maritime na 3000 lidí. To už ale tato obří kráska, neodlučně spjatá s průmyslovým a hospodářským rozvojem Bruselu, scházela na úbytě.
Když se Belgičané rozhodli, že místo lodní a železniční přepravy vsadí na dálnice, a když přistoupili k dohodám o celní unii a spoluvytvořili Evropské hospodářské společenství, přestalo být Gare Maritime onou jasnou hvězdou. A stala se spíše černou dírou, donekonečna pohlcující enormní finance na údržbu.
Kolos lodního nádraží měl plné opodstatnění a dokázal si na sebe vydělat, dokud byl v plném provozu. Ale jako pasivní připomínka vzletné minulosti, skladiště k pronájmu, byl ekonomicky naprosto neudržitelný. Mnohahektarový Tour & Taxis si prošel četnými demolicemi, na počátku 90. let už toho z připomínek první evropské mezinárodní pošty či historicky prvního kombinovaného dopravního uzlu mnoho nezbývalo.
Ikonické Gare Maritime bylo jednou z posledních zachovalých, byť silně chátrajících budov druhdy proslaveného areálu. A jen legenda její někdejší mimořádnosti a status památkové ochrany ji zachránily před demoličním výměrem.
Pochopitelně, že svými rozměry přitahovala nejrůznější spekulanty s pozemky. Bdělé památkářské spolky, regionální i nadnárodní organizace, jako La Fonderie, Mezinárodní výbor pro ochranu průmyslového dědictví, Mezinárodní radu pro památky a sídla, World Monuments Watch či Europa Nostra, sice dokázaly zabránit, aby se lodní nádraží ocitlo v nesprávných rukou, ale nic to neubíralo na faktu, že se s Gare Maritime musí něco stát, protože samo o sobě jen jako konzervovaná stavba bez účelu nepřežije.
Zásadní změna přišla v roce 2001, kdy budovu zakoupila developerská trojice – společnosti Extensa, RB Management a IRET Development. Extensa později vykoupila podíly od spoluvlastníků a její vize pro zachování/přetvoření architektonicky hodnotného areálu se staly do dalších let určující.
Předkrmy a hlavní chod
Přesněji, developeři dodali novou vizi pro zbytky areálu včetně Gare Maritime a architekti z renomovaných studií Bureau Bouwtechniek a Neutelings Riedijk Architects se postarali o jejich naplnění. Nejprve přišly na řadu menší kousky, na nichž architekti nabrali směr a sílu.
Jako první bylo přestavěno Královské depo. Vznikly tu Le Pain Quotidien, zastřešená ulice s bary, lázněmi a centrem péče o děti. Bývalé sklady v horních patrech byly přestavěné na kancelářské prostory a dnes tu sídlí právní agentury a pojišťovny. Veřejné depo, další segment zdejšího dopravního bludiště, bylo i se zachovaným kolejištěm přestavěno na veletržní prostor. Z někdejší administrativní budovy Tour & Taxis se stal Hôtel de la Poste. Na vše navazoval industriální park, plocha zeleně mezi ocelí o rozloze devíti hektarů.
Mimochodem, podle belgické ministryně životního prostředí je to největší parková plocha, která v Bruselu vznikla od časů panování krále Leopolda II. Areál překladišť, který byl z podstaty své někdejší funkce mrtvý, se začal pomalu napojovat na další centra života metropole. Sítí cyklostezek, zastávkami městské hromadné dopravy, tramvají. Ale tím největším soustem pořád zůstávalo Lodní nádraží.
S informacemi, co tu měla vlastně Extensa v plánu, se dlouho dělaly tajnosti. Až když Kris Verhellen, šéfmanažer investic a rozvoje, potvrdil, jak by to tak asi mělo vypadat, ztichl celý Brusel v ohromení. Ta představa totiž svými měřítky odpovídala někdejší velikosti a významu Tour & Taxis.
Vaše katedrála už je hotová
Byl to opravdu velký projekt. Dispozičně měl po dohotovení interiér, dá-li se o tom tak při celkové velikosti vůbec hovořit, zahrnovat 30 tisíc metrů čtverečních administrativně-pracovních prostor, 10 tisíc metrů plochy pro maloobchod a 2500 pro občerstvení.
Projekt zahrnoval plošnou rekonstrukci, stavební úpravu, zajištění statiky, proměnu ventilace a nový model vytápění stavby, úpravu a přestavbu interiéru budovy, vše při zachování jejích architektonických kvalit. S tím, že se připravovalo kompletní znovuotevření někdejšího nádraží – ovšem jako celoročně fungující kryté čtvrti.
Místa, kde možnosti budou nekonečné, jen oblohu bude ve výšce čtyřiadvaceti metrů zakrývat střecha Grand Maritime – Města, ve kterém neprší, přičemž v Bruselu jinak prší opravdu často.
Záměr industriální přestavby ale zaujal ještě něčím jiným. Šlo tu o provedení, způsob realizace. Byla maximálně udržitelná, respektující původní zástavbu. Což je u stavby/areálu podobné velikosti a stáří přinejmenším neobvyklé.
Kris Verhellen dává k dobrému jednu historku z období předrealizačního plánování. Na zhodnocení stavby se tehdy podílel světoznámý oceňovaný architekt Santiago Calatrava. Nádražní komplex si prohlédl a prohlásil: „Nepotřebujete mě. Vaše katedrála už stojí.“ A developeři z Extensa pak definitivně pochopili, že tou největší hodnotou je původní podoba stavby, kterou jen uzpůsobí novému využití.
„Takže tím nejvíce ekologickým aspektem našeho projektu je, že jsme zachovali původní budovu,“ říká Verhellen. Nic se nebouralo, stačilo jen opravit a vylepšit existující.
Ohromující i po století
Kromě toho je nové Gare Maritime uhlíkově neutrální, nevyužívá fosilní paliva. Pro nové konstrukce bylo využito recyklované dřevo z původních částí a také dlažební kostky a kované sloupy. A i když stavební konkurence rychle narůstá, jedná se o největší projekt z CLT, křížem lepeného dřeva, na světě.
Součástí interiéru jsou i visuté zahrady o rozloze 3000 metrů čtverečních, které procházejí zastřešeným prostorem. O teplo se tu stará geotermální podlahové vytápění, energii zajišťují solární panely na střeše. Hříčkou a zajímavostí je inteligentní zasklení oken využívající elektro-chromové technologie. S pomocí elektrických pulzů upravuje průhlednost jednotlivých oken s možností vytvořit buď transparentní, ztmavený, anebo jednosměrný zrcadlový efekt.
Kromě tří centrálních hal vsazených pod jednu střechu se po přestavbě Gare Maritime skládá z dalších čtyř menších hal a dvanácti dalších nových pavilonů. Mezi další aspekty, které byly určeny původními architektonickými prvky, patří způsob, jakým jsou ulice uvnitř haly protkány napříč prostorem a navazují na venkovní cesty skrze dvacítku vchodů. Za podnětné se dá rozhodně považovat i to, že celá realizace tak masivního projektu proběhla bez jakýchkoli dotací, grantů nebo daňových úlev. „Sami jsme vytvořili podmínky pro vznik bezemisního projektu s nulovou spotřebou energie, který je plně ziskový,“ říká Verhellen.
Fascinující je ale to, jak se tu, prakticky na brownfieldu – v duchu budoucnosti – podařilo zopakovat minulost. Průlom v podobě první mezinárodní pošty, senzace prvního multimodálního dopravního uzlu na světě, rekord největší zastřešené plochy v Evropě i největšího nákladního nádraží světa. Budova Gare Maritime bude mít brzo 120 let a nestala se sešlou starou dámou. Znovu září a opět sbírá světová prvenství, ohromuje svou mimořádnou architekturou celý svět.
„Vstoupíte do krytého prostoru, ale přitom nepocítíte, že jste uvnitř budovy,“ vypráví Verhellen. „Je tu spousta skla, hodně světla a stropy v nedohlednu. Současná senzace Gare Maritime vychází z toho, že je to nový druh ekosystému, nové prostředí pro život.“
