Při rekonstrukci nevyhovujícího kanalizačního sběrače o délce 246 metrů s výškovým rozdílem 40 metrů a s pěti spadišti se musel brát ohled na řadu omezení a ochranných pásem. Stavba se skládala z hluboko uložené stoky PN IV 900/1600 z prefabrikátů beton-čedič, spojné komory, mezilehlé revizní šachty hloubky 22,2 metrů a spadiště Libeň se spádovým stupněm výšky 27 metrů s celkovou hloubkou spadišťové šachty 36,5 metrů. Navržené spadiště s tangenciálním nátokem a šroubovicovým obtokem představuje zcela inovativní řešení.
Pro navržené hloubky potrubí bylo nutné řešit veškeré výkopové práce hornickým způsobem, tedy šachtami a štolami. Už úvodní hloubení šachty TŠ2, kterým obnova v srpnu roku 2016 začala, přineslo velkou výzvu. Bylo nutné najít vhodný důlní jeřáb, který dosáhne dna o hloubce šachty 23 metrů s kruhovým profilem 4,8 metrů. Speciálně pro tuto stavbu byl přestavěn jeřáb OVJ 75, který byl osazen delším lanem a výkonově a bezpečnostně upraven pro danou hloubku. Šachta byla vyhloubena hornickým způsobem a mezitím byly zahájeny práce na přeložce vodovodu DN800. Po dokončení přeložky začalo hloubení šachty TŠ1, kde šlo o technicky rutinní práci kromě zajištění křížených inženýrských sítí a stávající stoky.
Náročný úkol pak představovala ražba pro novou stoku po dokončení šachet TŠ1 a TŠ2 v hloubce přes 20 metrů pod povrchem. Geologické a hydrologické podmínky v místě ražby zapříčinily nestabilitu horniny, velké tlaky na důlní výztuž a významný přítok vody do díla. K jejímu odčerpání bylo nutné zajistit výkonné čerpání.
Horninové prostředí, v němž probíhala ražba štol a hloubení jam, bylo nutné v okolí výztuže zpevňovat jehlováním a injektážemi. Důlní výztuž musely zesilovat horizontální výztuže a železobeton. Vyraženy byly dvě štoly rozměru 2,4×2,8 metrů o celkové délce 253 metrů.
Nejnáročnější úkol přineslo hloubení šachty TŠ3. Podle projektové dokumentace bylo nutné vyrazit kruhovou jámu o průměru 6,7 metrů a hloubce 37,4 metrů, což je složité samo o sobě. Pro třicetitunový jeřáb RDK 300-1, který byl schopen obsloužit dílo takových rozměrů, bylo vytvořeno betonové podium. Hloubení probíhalo opět hornickým způsobem. Křížení stávající stoky komplikovalo následnou výstavbu spadišťové šachty a bezpečnost práce při hloubení a ražbě. Proto hlavní stavbyvedoucí rozhodl o realizaci obtokového potrubí stoky ve štole mimo objekt TŠ3. I tentokrát bylo nutné zesílit důlní výztuž a realizovat výkonný čerpací systém k eliminaci značného přítoku podzemní vody. Šachta TŠ3 byla navržena pro atypické spadiště, které je svým provedením v Česku zcela unikátní. Konstrukčně je provedeno jako železobetonová monolitická konstrukce dvou soustředných válců vzájemně spřažených točitou schodišťovou deskou a dalšími konstrukcemi. Kromě speciálně tvarovaných betonových konstrukcí a čedičových prvků je spadiště mohutně opevněno množstvím kamenicky opracovaných žulových kamenů tak, aby odolalo jen obtížně představitelné energii návrhového průtoku 1660 l/s.
Jako poslední byly vybudovány objekty tří vstupních šachet. Po uvedení díla do provozu byla stará spadišťová kaskáda zalita cementopopílkem. Při výstavbě pracovníci firmy Čermák a Hrachovec a.s. vytěžili a odvezli přibližně 3500 kubíků horniny a realizovali 250 metrů nové stoky, která je uložená v hloubce od 4 do 37 metrů pod povrchem. Celá stavba trvala čtyři roky.
