Německé Dessau je centrem Bauhausu a domovem bezkonkurenčního množství staveb vybudovaných v tomto stylu. V prosinci toto městečko uprostřed spolkové země Sasko-Anhaltsko slaví významné výročí – právě před sto lety se zde usadil architekt Walter Gropius s vizionářskou umělecko-průmyslovou školou, která vychovala řadu skvělých architektů a designérů.
Text: Roman Zvarič
Foto: Roman Zvarič, archiv
Bauhaus se zrodil v durinském Výmaru v době optimismu po skončení první světové války, kdy panovalo přesvědčení o tom, že poučené lidstvo čeká skvělá budoucnost ve spojení s nezadržitelným technickým pokrokem. Nová škola přitáhla přední osobnosti z oblasti umění, designu, architektury, vzdělávání i avantgardy, jako byli např. Oskar Schlemmer, Paul Klee nebo Ludwig Mies van der Rohe. Nadchla je myšlenka na založení vzdělávací instituce sjednocující řemesla, umění a technologie.
Ve Výmaru se tak sešla pestrá skupina lidí se svěžími nápady a chutí k implementaci technických inovací i revolučním experimentům. Bauhaus se rychle stal jakousi laboratoří, kde se nový design sloučil s několika disciplínami, řemesly a uměním. Vzdělávací osnovy kombinovaly vyučování s praxí a výzkumem a prakticky stíraly rozdíl mezi uměním a průmyslovou výrobou. Ve školních dílnách vznikaly progresivní návrhy na běžné předměty každodenní potřeby ze skla, kovu, keramiky, textilu či dřeva s perfektním produktovým designem a projekty budov využívající převážně beton, sklo a železo.
Stoleté výročí
Gropius a jeho kolegové věřili, že nové technologie umožní rychlou a levnou výstavbu bytů i pro nejchudší vrstvy a přinesou konec nuzného bydlení. Jenže kvůli tlakům ultrapravicové durynské vlády museli již po několika letech školu zavřít a hledat útočiště jinde. Našli ho v industriálním městečku Dessau, kde působila řada moderních podniků, s nimiž mohli navázat spolupráci – například s Junkers, původně výrobcem kotlů, později významným hráčem v leteckém průmyslu.
A tak se v roce 1925 Bauhaus stěhoval do Dessau, kde osvícený starosta nabídl bezplatně pozemky pro vybudování školního komplexu. Kromě samotné školy, kde se zrodila řada ikonických produktů, třeba židle Marcel Breuer nebo lampa Marianne Brandt, zde během následujících let vyrostlo více bauhausích budov než kdekoli jinde. V prosinci se v Dessau slaví 100. výročí působení Bauhausu.
Forma následuje funkci
Dessau leží ve státě Sasko-Anhaltsko, vzdušnou čarou asi 150 km od Drážďan a zhruba na půl cesty mezi Lipskem a Magdeburgem. Hlavní zdejší atrakcí je ikonický školní komplex, na jehož prosklené fasádě září nápis Bauhaus vyvedený proslulým zakulaceným fontem. Dnes nepůsobí nijak výjimečně, ale v době svého vzniku, kdy se používal těžkopádný švabach, byl převratný. Komplex, kde tzv. bauhausleři vyučovali, učili se, žili a také pořádali večírky, dnes spravuje nadace Bauhaus Dessau Foundation a některé části jsou zpřístupněny pro komentované prohlídky.
Školu tvoří pět propojených částí: dílny, technická univerzita, administrativní oddělení, ubytovací křídlo a společenská sekce s divadelním sálem. Vše je podřízeno funkcionalistické poučce forma následuje funkci. Dominantní jsou transparentní dílny, kde Gropius nechal konstrukci včetně nosných sloupů a stropů umístit do interiéru, což umožnilo uzavřít celou budovu do skleněného pláště. Namísto instalace skleněných panelů po poschodích návrh využívá systém mřížek zavěšených ze střechy jako závěs, tzv. glass curtain wall. Navíc má stavba kolem dokola zapuštěnou přízemní část, takže při pohledu shora působí, jako by levitovala.
Schodiště Oskara Schlemmera
Uvnitř budovy je jasně viditelná nosná konstrukce, která spojuje funkčnost a estetickou hodnotu v jeden architektonický celek. Od hlavního vchodu vede široké schodiště, které figuruje na slavném obraze Bauhaustreppe od Oskara Schlemmera, studenta Bauhausu. Plátno dnes visí v newyorském Muzeu moderního umění. Interiér a exteriér jsou maximálně propojeny, velkoformátová okna na podestách byla ve 20. letech něčím nevídaným.
Unikátní je také systém orientace – žádné šipky a nápisy, ale železné trubky na stropě. Každý detail je efektivní, levný a funkční s vynaložením minimálního úsilí – např. všech dvanáct oken divadelního sálu otevírá jedna páčka. Veškeré zařízení Gropiovy kanceláře působí nadčasově a cool, od křesel přes stůl s pořadači až po svítidla. Jediná vyloženě retro položka připomínající, že od výroby vybavení místnosti uběhlo celé století, je telefon.
Bez televize a minibaru
Pokud si chcete Bauhaus užít se vším všudy, můžete zde strávit noc. Původní pokoje v ubytovacím křídle Prellerhaus působí spartánským dojmem, bez klimatizace, televize a minibaru, ale prostorně a vzdušně. Veškerý nábytek a vybavení jsou jednoduché, ovšem zároveň elegantní, praktické a nadčasové – od židlí z ohýbané oceli přes vypínače až po stůl se šikovnými zásuvkami.
Malý balkon evokuje pocit, že se vstupuje do prázdna. Počítejte se společným sociálním zařízením na chodbě a absencí výtahu, ale za pocit, že uléháte do stejné postele jako před sto lety některý ze studentů Bauhausu, tento diskomfort stojí.
Masters‘ Houses
Profesoři bydleli o poznání pohodlněji, jak se můžete přesvědčit na prohlídce jejich domů, tzv. Masters‘ Houses. Stojí na okraji borovicového lesíka asi deset minut chůze od komplexu Bauhausu. Forma domů tvořená bílými krychlemi, které jsou jako by poskládané vedle sebe, na sebe a navzájem se prolínají, i hladké přechody z interiéru do exteriéru trvale ovlivnily moderní architekturu. Součástí domů s obytnou plochou asi 230 m2 jsou ateliéry, kde tvořili mimo jiné Lyonel Feininger, Paul Klee nebo Vasilij Kandinskij.
Cestou k Masters‘ Houses na začátku lesíka si všimněte unikátního betonové kiosku – postavil ho Ludwig Mies van der Rohe, autor vily Tugendhat. V protějším parku stojí neoklasicistní zámek s Anhaltskou obrazovou galerií staroněmeckých a nizozemských mistrů. Na stylovou večeři v bauhausovských kulisách doporučujeme restauraci Kornhaus připomínající tvarem parníky, které plují po hladině jen pár desítek metrů vzdáleného Labe.
Pouhých čtrnáct let
Za prohlídku stojí také Bauhaus Museum Dessau, kde je k vidění přes padesát tisíc exemplářů včetně zmíněné židle Wassily Chair od Marcela Breuera nebo lampy Kandem od Marianne Brandt. Nejrozsáhlejším bauhausovským počinem je experimentální sídliště Törten – 314 dvoupodlažních rodinných domků se zahradami. A nejoriginálnější je budova úřadu práce, kterou Gropius pojal ve tvaru mušle.
Když vezmeme v úvahu, že Bauhaus mohl v Německu fungovat pouhých čtrnáct let (v Dessau v období 1925 – 1932), než ho nacisté zakázali, je úžasné, co všechno stihli jeho představitelé vytvořit. Myšlenky Bauhausu se naštěstí díky studentům z mnoha zemí rozšířily po celém světě a v průběhu uplynulých sta let inspirovaly bezpočet následovníků. A nadčasové výrobky, které spatřily světlo světa v Dessau, jsou znovu a znovu reprodukovány, napodobovány a dále rozvíjeny.
