Velký majetek přináší nejen možnosti, ale i odpovědnost – vůči sobě i dalším generacím. „Investování samo o sobě není složité. Složité je udělat základní rozhodnutí: budu se o majetek starat sám, svěřím ho profesionálům, nebo si vytvořím vlastní tým, který budu řídit a platit,“ říkají JIŘÍ ZELINKA, ředitel privátního bankovnictví Raiffeisenbank, a JAROMÍR SLADKOVSKÝ, ředitel investiční společnosti Raiffeisenbank.
Text: Štěpán Vorlíček
Foto: Ondřej Pýcha
Vašim společným cílem je, abyste kvalitní správou majetku dávali klientům svobodu. Co ve vašem světě taková svoboda znamená?
Jaromír Sladkovský: Všichni chceme mít peníze proto, abychom získali určitou nezávislost. Na začátku jde o splnění snů – něco si koupíte, pak zjistíte, že hmotné věci vás dlouhodobě nenaplní, tak přejdete k zážitkům. Jenže i ty časem zevšední. A pak začnete kupovat majetky. A právě ty vám často začnou svobodu brát, protože se o ně musíte starat. Vidíme klienty, kteří chtěli mít hodně peněz, aby byli svobodní, a nakonec mají tolik majetku, že se stali jeho zaměstnanci. Jde o hledání rovnováhy a o to, co vlastně člověk od života chce.
Jiří Zelinka: Mnoho našich klientů má vlastní byznys, který jim generuje velmi zajímavé prostředky. Ty si odkládají stranou, ale starost o velký majetek je v určité fázi úplně stejná jako starost o firmu. A to, co my v privátním bankovnictví nabízíme, je možnost tuhle tzv. část firmy svěřit do naší péče.
Jaký je rozdíl – a výhody či nevýhody – mezi tím, když se extrémně bohatý člověk svěří instituci, a tím, když si vybuduje vlastní interní tým nebo family office?
JZ: Neodděloval bych to tak ostře. Investování samo o sobě není složité. Složité je udělat základní rozhodnutí: budu se o majetek starat sám, svěřím ho profesionálům, nebo si vytvořím vlastní tým, který budu řídit a platit? Každá varianta má své plusy a minusy a záleží na tom, v jaké fázi života člověk je a co od peněz očekává. Pokud už chcete hlavně udržet reálnou hodnotu majetku, zajistit ho pro další generace a žít z něj, dává smysl svěřit správu někomu jinému. Vlastní family office totiž znamená, že jste si vytvořil další práci – jste šéf lidí a musíte je řídit.
Přicházejí za vámi klienti spíš ve chvíli, kdy už jim správa majetku přerůstá přes hlavu?
JZ: Máme celé spektrum klientů. Od těch, kteří velmi aktivně obchodují sami, a ještě si na to berou úvěrovou páku, až po klienty, kteří říkají: tenhle majetek už v životě nemohu utratit a chci ho strukturovat pro budoucí generace.
JS: Pro nás je klíčový dlouhodobý vztah. Na začátku se musíme vzájemně poznat a říct si, co klient skutečně chce. Někdy je důležité umět klientovi říct i to, že něco nebude fungovat. Třeba když chce plně delegovat správu, ale zároveň každý týden volá s konkrétními tipy, co koupit. Naší silnou stránkou je spojení značky Raiffeisenbank, schopnosti vytvářet individuální fondy a zkušenosti s privátními trhy – tedy s investicemi mimo veřejně obchodované trhy, ke kterým se běžně nedostanete.
V čem jsou pro nejbohatší klienty tak zajímavé?
JS: Mimo veřejně obchodované trhy stojí firmy, které na burze nejsou, často rodinné podniky, které hledají kapitál pro další rozvoj. My spolupracujeme s private equity a private debt manažery, kteří mají k těmto firmám přístup, a našim klientům umožňujeme na těchto investicích participovat. To není know-how, které se naučíte za pár měsíců. Děláme to řadu let a právě pro velmi bohaté klienty je to atraktivní způsob, jak část majetku dlouhodobě alokovat.
JZ: Krásné na tom je, že se bavíme o horizontu deseti let. Jednou nebo dvakrát ročně dostanete report, vidíte, jak se firmám daří, které se připravují na vstup na burzu a co to znamená pro valuaci. V porovnání s likvidními trhy, kde se každý den něco děje a kde ceny neustále kolísají, je to jiný typ investování. Proto v tom ti nejbohatší často mají i polovinu majetku – jde o zachování reálné hodnoty a posílení majetku pro další generace.
Velké majetky se často v dalších generacích rozpadají. Jak pracujete s tím, aby majetek rodiny spíš spojoval, než rozděloval?
JS: Těch cest není mnoho. Existují rodinné holdingy, svěřenské fondy, nadace. My do toho vstupujeme individuálními fondy, které jsou plně likvidní, takže budoucí generace nejsou uvězněné v jedné struktuře. Naší ambicí je vytvořit dobře spravovaný rodinný fond s viditelnými výsledky. Pokud je rodina dostatečně osvícená a část majetku – řekněme dvacet procent a více – alokuje do dlouhodobých investic typu private equity, a zároveň se do správy zapojují i další generace, výrazně se zvyšuje šance, že v tom budou pokračovat i potomci. Klíčová je instituce jako partner. Ta má kontinuitu, zatímco jednotlivci přicházejí a odcházejí.
JZ: U nás jsme pořád spíš v první nebo druhé generaci velkých majetků. Nemáme tu zatím zkušenost čtvrté generace, ale víme, jak to funguje v zahraničí. Základní pravidla jsou přitom pořád stejná: diverzifikace napříč třídami aktiv – podnikání, rezervy, nemovitosti, investice – a snaha snížit volatilitu při zachování dlouhodobého růstu.
Jakou roli v tom hraje vaše znalost rodinných vztahů a osobních zájmů klientů?
JS: Diskrétnost je naprostý základ. Potřebujeme rozumět vztahům v rodině, vědět, jaké jsou preference klienta, kam se kdo může zapojit a kde je lepší držet odstup. Zároveň musíme být schopni vést konverzaci i o jiných věcech než o penězích – o umění, víně, cestování. Peníze jsou často jen výsledek. Kdyby je lidé nemuseli řešit, byli by nejšťastnější.
Jaká je nejčastější – často i emocionální – chyba, kterou bohatí lidé ve vztahu ke svému majetku dělají?
JS: Velkou roli hrají minulé zkušenosti. První generace často zažila dluhopisové éry, fondové krize i globální finanční krizi. Pro řadu lidí to byla tak silná zkušenost, že se dodnes drží jen termínovaných vkladů, i když mají majetek, který nikdy nemohou spotřebovat. Přitom u největších klientů dnes vidíme míru zainvestovanosti kolem šedesáti procent, zatímco v běžné populaci je to zhruba dvanáct až patnáct procent. Druhá generace je otevřenější, ale tam je zase riziko finfluencerství a honby za trendy. Naší rolí je vysvětlovat, že dlouhodobě funguje široká diverzifikace.
Jak velkou úsporu času a stresu klientům přináší to, že správu majetku převezmete vy?
JZ: Obrovskou. U největších klientů vytvoříme rodinný fond, který každý rok projde auditem, zajistíme daňové přiznání a klient nemá prakticky žádné starosti. Na druhém extrému jsou investoři, kteří udělají tisíce transakcí ročně a pak musí najmout celý tým, aby dali dohromady daňovou agendu. Rozdíl ve stresu je zásadní.
Jaké otázky by klienti měli svým privátním bankéřům klást častěji, ale většinou to nedělají?
JS: Málo se ptají na rizika. Nejen našich produktů, ale i těch, které koupili jinde. Často vidíme investice, které by podle nás měly tvořit maximálně jednotky procent portfolia, a přesto v nich mají klienti desítky milionů. Přitom právě otázky na riziko a časový horizont jsou klíčové.
JZ: A velmi málo se ptají: proč bych měl svěřit peníze právě vám – jako instituci a vám jako člověku. Přitom je to fundamentální otázka. Bankovnictví a investování jsou o důvěře. Když ji ztratíte, nemáte co prodávat. A instituce má jednu zásadní výhodu: kontinuitu. My tu jednou nebudeme, ale jméno a důvěra instituce zůstávají. A to je pro správu majetku po generace naprosto klíčové.
NEJLEPŠÍ PRIVÁTNÍ BANKA
Privátní bankovnictví Raiffeisenbank získalo letos prestižní ocenění Euromoney Private Banking Awards 2026 v kategorii Czech Republic’s Best International Private Bank. Porota soutěže ocenila zejména individuální přístup ke klientům, kvalitu investičního poradenství a schopnost reagovat na aktuální vývoj na finančních trzích. Důležitým faktorem byla také kombinace lokální expertizy s mezinárodním zázemím skupiny Raiffeisen, která klientům umožňuje využívat příležitosti napříč globálními trhy.
