Oblíbený podcast časopisu ARCHITECT+ opustil území České republiky a vydal se na první zahraniční výpravu. Polská Gdyně letos oslavuje sto let od svého založení a toto modernismem prodchnuté město rozhodně stojí za návštěvu každého milovníka architektury 20. století.

Na evropské mapě modernistické architektury existuje jen málo měst, jejichž identita je s architekturou propojena tak těsně jako v případě polské Gdyně. Zatímco většina významných modernistických center vznikala postupnou transformací starších městských struktur, Gdyně představuje mimořádný případ města, které bylo ve velké míře vybudováno během jediné generace. V průběhu dvacátých a třicátých let 20. století se z nevelké rybářské vesnice proměnila v moderní přístav a symbol nově obnoveného polského státu. Architektura zde nebyla pouze estetickou disciplínou, ale stala se nástrojem národní reprezentace, hospodářského rozvoje a společenské modernizace.

Dnes je Gdyně považována za jeden z nejvýznamnějších souborů meziválečné modernistické architektury v Evropě. Její urbanistická struktura, veřejné budovy, obytné domy i přístavní infrastruktura vytvářejí jedinečný celek, který nemá ve střední Evropě obdoby. I proto usiluje o zapsání do rejstříku kulturního dědictví UNESCO – a rozhodnutí má přijít právě toto léto.

Od kašubské vesnice k národnímu projektu

Po první světové válce získalo obnovené Polsko přístup k Baltskému moři. Situace však byla komplikovaná. Historický Gdaňsk se stal Svobodným městem pod ochranou Společnosti národů a polský stát neměl plnou kontrolu nad nejvýznamnějším přístavem regionu. Proto padlo strategické rozhodnutí vybudovat vlastní námořní přístav.

Volba padla na malou obec Gdynia, která měla v roce 1921 jen něco přes tisíc obyvatel. Díky výhodné poloze na pobřeží Gdaňského zálivu zde začala výstavba nového přístavu podle projektu inženýra Tadeusze Wendy. V roce 1926 získala Gdyně městská práva a následný rozvoj patřil k nejdynamičtějším urbanistickým procesům meziválečné Evropy.

Počet obyvatel vzrostl během necelých dvou desetiletí z několika tisíc na více než sto tisíc. Současně vznikalo nové městské centrum, administrativní budovy, školy, obytné čtvrti, hotely i reprezentativní veřejné prostory. Gdyně se stala symbolem moderního Polska orientovaného na budoucnost, technologický pokrok a mezinárodní obchod.

Urbanismus nového města

Jedním z nejzajímavějších aspektů Gdyně je skutečnost, že město vznikalo téměř „na zelené louce“. Urbanisté tak nebyli svázáni historickou parcelací ani středověkou strukturou ulic. Vznikl pravidelný uliční rastr, který reagoval na topografii pobřežních svahů a současně umožňoval efektivní rozvoj města.

Centrální osa byla vedena směrem k přístavu, jenž představoval hlavní ekonomický motor celého organismu. Městská struktura byla organizována podle moderních principů funkčního města. Jednotlivé části získaly jasně definované role – administrativní, obytné, obchodní či rekreační.

Na rozdíl od některých radikálních modernistických experimentů však Gdyně nezavrhla tradiční městskou ulici. Bloková zástavba vytvářela živý veřejný prostor a navazovala na evropskou tradici města, byť v soudobém architektonickém jazyce.

Architektura inspirovaná oceánskými parníky

Nejcharakterističtějším rysem gdyňského modernismu je jeho úzké propojení s námořním prostředím. Architekti čerpali inspiraci z tehdejších transatlantických lodí, které představovaly vrchol technického pokroku a elegance.

Vznikl tak specifický proud označovaný někdy jako „námořní modernismus“ nebo „styl oceánského parníku“. Budovy získávaly zaoblená nároží připomínající lodní příď, pásová okna evokovala palubní nástavby a balkony byly často řešeny jako lodní můstky. Bílá omítka, horizontální členění fasád a důraz na aerodynamické linie podtrhovaly dojem pohybu a technické modernity.

Přestože inspirace lodní estetikou byla výrazná, gdyňský modernismus nebyl pouhou kopií funkcionalistických vzorů. Místní architekti dokázali propojit mezinárodní avantgardní tendence s regionálním kontextem a reprezentativními požadavky mladého státu.

Významní architekti Gdyně

Rozvoj města přilákal řadu předních polských architektů meziválečné generace. Mezi nejvýznamnější osobnosti patřil Roman Piotrowski, který se podílel na řadě obytných i veřejných staveb a později sehrál významnou roli v poválečné polské architektuře.

Důležitou stopu zanechal také Stanisław Ziołowski, autor několika reprezentativních objektů v centru města. Významnou osobností byl rovněž Jan Bochnak, který se podílel na formování charakteristického architektonického výrazu nově vznikajícího přístavního města.

K dalším významným architektům patřili Tadeusz Jędrzejewski, Zbigniew Kupiec, Lucjan Wolanowski, Witold Czerny či Wacław Tomaszewski. Přestože jednotliví autoři vycházeli z různých inspiračních zdrojů, společně vytvořili překvapivě homogenní architektonický celek. Na podobě města se podílela také řada inženýrů a urbanistů.

Skutečné bohatství gdyňského modernismu však nespočívá pouze v jednotlivých ikonických stavbách. Mimořádnou hodnotu představují stovky obytných domů v centru města. Jejich architektura pracuje s elegantními proporcemi, zaoblenými rohy, lodžiemi a pásovými okny. Dohromady vytvářejí mimořádně soudržné městské prostředí, které se zachovalo v nebývalém rozsahu.

Pokud se vydáte na výpravu v tomto pozoruhodném polském městě, rozhodně byste neměli vynechat budovy z našeho seznamu!

Budova ZUS

Jednou z ikon gdyňského modernismu je budova sociální pojišťovny ZUS (Zakład Ubezpieczeń Społecznych), dokončená v druhé polovině třicátých let. Monumentální objekt kombinuje funkcionalistickou racionalitu s reprezentativním výrazem. Charakteristická horizontální kompozice a zaoblené nároží odkazují na estetiku zaoceánských lodí. Budova byla postavena v letech 1935–1936 podle návrhu architekta Romana Piotrowskiego. Stavba vyniká zaobleným nárožím, kontrastem černého granitu a světlého pískovce a velkými okny, které z ní činí ikonu meziválečné architektury. Dnes v ní sídlí informační centrum, aktuálně se zajímavou výstavou věnovanou právě gdyňskému modernismu.

Dům Polského námořnictva

Polský „námořnický dům“ patří k nejvýraznějším symbolům města. Budova sloužila jako reprezentativní centrum námořních organizací a současně jako hotelové a společenské zařízení. Architektura zdůrazňuje národní význam polského přístavu a zároveň představuje jeden z nejčistších příkladů námořního modernismu. Autory domu jsou Bohdan Damięcki a Tadeusz Sieczkowski, dům byl dokončen v roce 1937.

Městská tržnice

Městská tržnice postavená v letech 1935-37 podle návrhu Jerzyho Müllera a Stefana Reychmana je pozoruhodným příkladem spojení moderní konstrukce a veřejné funkce. Rozsáhlý objekt představoval důležitou součást každodenního života rychle rostoucího města. Velkorysé vnitřní prostory a moderní technické vybavení odpovídaly tehdejším představám o hygienickém a efektivním městském provozu. Tržnice dnes trpí nánosy podivuhodných adaptací pro současné využití, nicméně její potenciál modernistické ikony je mimořádný.

Bankowiec

Pokud hledáte esenci gdyňského modernismu, nesmíte minout právě tuto stavbu. Budovu navrhl architekt Stanisław Ziołowski a investorem byl Penzijní fond zaměstnanců Banky Gospodarstwa Krajowego. Jedná se o největší obytnou budovu meziválečné Gdyně. Byla postavena ve třech samostatných etapách v letech 1935–1939 a v podstatě se jedná o tři samostatné budovy s nezávislou konstrukcí, které jsou zvenčí propojeny. Budova má moderní železobetonovou konstrukci s cihlovým vyplněním s výraznou půlkruhovou věžičkou. „Námořnický styl“ patří k pozdnímu funkcionalismu, který zavedl módní trend světlých fasád s výraznou strukturou, expresivních plochých hmot bez balkonů, velkých horizontálních prosklených ploch a sloupové konstrukce spojené s podloubím a „antiportálem“, tedy ustoupeným vchodem do budovy. Budova patří k nejzajímavějším, největším a nejmodernějším bytovým domům v Polsku v meziválečném období.

V suterénu „Bankowca“, v prostorách původního protileteckého krytu (a v sousedství dobových podzemních garáží, dalšího gdyňského unikátu) se nachází Mini Muzeum, které založili obyvatelé budovy (jeho kurátorkou a dobrým duchem je Maria Piradoff-Link).

Nádraží

Budova námořního nádraží představovala vstupní bránu do Polska pro tisíce cestujících připlouvajících přes Atlantik. Elegantní modernistická architektura kombinovala reprezentativnost s provozní efektivitou. Objekt symbolizoval otevřenost země světu a význam námořní dopravy pro polskou ekonomiku. Po zničení původní nádražní budovy za druhé světové války byla postavena v padesátých letech nová, kterou navrhl Wacław Tomaszewski. Tato stavba je jedinečnou kombinací socialistického realismu a modernistické architektury. V nádražní budově jsou dochovány mozaiky z roku 1957.

Budova okresního soudu

Stavba navržena Zbigniewem Karpińskim, Tadeuszem Sieczkowským a Romanem Sołtyńskim, dokončená v roce 1936. Moderní budova s dynamickou hmotou, skládající se z hlavního kvádru, v němž se nacházejí vchody a vysoká hlavní hala, a ze dvou symetrických, obloukovitě se táhnoucích křídel a jednoduchého křídla od strany ulice Jana z Kolna. Avantgardní forma budovy byla již před válkou jedním ze symbolů modernity Gdyně. V budově se dochovaly prvky původního vybavení, mj. dřevěné lavice v halách a u soudních síní, a také dveřní truhlářské prvky uvnitř objektu.

Muzeum emigrace

Budova bývalého Dworca Morskiego od svého otevření v roce 1933 až do začátku druhé světové války sloužila pro obsluhu zámořských lodních linek a také jako mateřská základna pro zámořskou lodní flotilu GAL (Gdynia–Ameryka Linie Żeglugowe), která obsluhovala lodní linky z Gdyně do New Yorku a Jižní Ameriky. V roce 1932 vypracovala projekt nádraží renomovaná firma Dyckerhoff & Widmann S. A. (pobočka v Katovicích).

Stavba probíhala velmi rychlým tempem, protože již 8. prosince 1933 se konalo slavnostní uvedení do provozu a vysvěcení nové budovy. Z architektonického a konstrukčního hlediska se nádraží skládalo ze dvou částí: cestovní haly a tranzitního skladu (navrženého Wacławem Tomaszewským). Obsluha cestujících probíhala v třípodlažní hale (o rozloze 2,5 tis. m²) s prostornou otevřenou halou, zakrytou čtyřúhelníkovou tenkostěnnou železobetonovou kopulí „Zeiss-Dywidag“ a prosvětlenou pyramidovým světlíkem. Fasáda nádraží má výrazné rysy modernistické architektury s odkazem na proud tzv. polského Art Deco, mimo jiné díky použitým dekoracím v podobě dvou reliéfů polských orlů a dvou vlajkových stožárů, které výrazně vyčnívají nad střechu budovy. Dnes je v budově pozoruhodné Muzeum emigrace.

Válka a poválečné proměny

Druhá světová válka znamenala pro Gdyni zásadní zlom. Město bylo obsazeno nacistickým Německem a přejmenováno na Gotenhafen. Část obyvatel byla vysídlena a přístav sloužil vojenským účelům. Přesto měla Gdyně ve srovnání s mnoha jinými polskými městy určitou výhodu – neutrpěla tak rozsáhlé destrukce jako například Varšava. Díky tomu se značná část meziválečné zástavby zachovala. Po roce 1945 pokračoval rozvoj přístavu i lodního průmyslu. Socialistické období přineslo nové obytné komplexy a průmyslové stavby, avšak historické jádro modernistické Gdyně zůstalo převážně zachováno. To je jeden z hlavních důvodů, proč lze dnes město vnímat jako mimořádně autentickou laboratoř meziválečného urbanismu.

Gdyně jako evropské centrum modernistického dědictví

Od konce 20. století roste zájem o ochranu gdyňského modernismu. Architektoničtí historici si stále více uvědomují, že nejde pouze o soubor jednotlivých staveb, ale o výjimečně dochovaný městský organismus vzniklý v krátkém časovém období. Probíhají rozsáhlé restaurátorské práce, jejichž cílem je navrátit budovám původní vzhled. Současně vznikají odborné publikace, výstavy a tematické prohlídky zaměřené na modernistické dědictví města. Gdyně pořádá mezinárodní konference s leitmotivem architektonického modernismu.

Živá laboratoř

Pro architekty představuje město mimořádně cenný studijní materiál. Na relativně malém území lze sledovat vývoj modernismu od raných funkcionalistických experimentů až po reprezentativní pozdní meziválečné realizace. Důležitá je přitom nejen kvalita jednotlivých objektů, ale především jejich urbanistické souvislosti.

Gdyně je jedním z nejpozoruhodnějších evropských architektonických příběhů 20. století. Vznikla jako ambiciózní státní projekt, který měl zajistit Polsku nezávislý přístup k moři, a během několika desetiletí se proměnila v prosperující přístavní metropoli. Modernistická architektura zde nebyla pouhým stylem, ale vizuálním vyjádřením víry v pokrok, technologii a budoucnost.

Zatímco mnohá evropská modernistická centra byla později zásadně přestavěna nebo poškozena válkou, Gdyně si uchovala mimořádně ucelený charakter. Díky tomu dnes nabízí jedinečnou možnost studovat modernismus nikoli jako izolovanou sbírku architektonických ikon, ale jako komplexní městský organismus. Právě v této integritě spočívá její největší hodnota a důvod, proč patří mezi nejvýznamnější destinace pro každého, kdo se zajímá o architekturu, urbanismus a dějiny moderního města.