„Stín je odvrácenou stranou světla. A to ve faktickém i přeneseném slova smyslu. Technicky vzato jde o místo, kam světlo nedopadá. Práce Klaudie Hlavaté jsou osobní, mají své světlé i stinné, respektive temnější stránky. Podobné je to i s jejich charakterem. Vycházejí sice z reality, nejsou ovšem její dokonalou kopií, nýbrž emocemi a časovým odstupem pozměněným obrazem,“ komentuje autorčinu tvorbu kurátor Radek Wohlmuth.
Hlavatá na pro ni typických plexisklových deskách hravě kombinuje fotografie a ilustrace s kresebnými i malířskými vstupy. Stěžejní je pro ni téma lidské mysli a její vnitřní struktura. „Zobrazuji vlastní tělo, na které nahlížím zvnitřku a ilustruji jeho složitost. Díky použití mikroskopických snímků a detailů je možné pozorovat konkrétní i abstraktní krajiny, které se přelévají z jedné do druhé,“ přibližuje své dílo autorka.
Klaudie Hlavatá má za sebou několik samostatných i řadu skupinových výstav v Česku. Studium absolvovala v letech 2012–2018 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a Jana Šerýcha. V roce 2016 studovala na pražské UMPRUM intermediální konfrontace pod vedením Jiřího Davida a Milana Saláka. Po ukončení studia se stala finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu v Galerii kritiků a v roce 2021 se dostala také do finále prestižní mezinárodní ceny STRABAG.
Koláž, tedy kombinace různých vizuálních motivů, technologií, narativů a materiálových skupenství, je současný a přirozený jazyk nové generace umělkyň a umělců. Galerie Smečky chce na tuto situaci reagovat a dát tvůrcům adekvátní prostor pro jejich reprezentaci. V následujících letech by se tak na pořádaných výstavách měli potkávat zástupci nejmladší generace se zavedenými umělci, kteří jsou ve velké míře zastoupeni v největší sbírce české koláže, která patří společnosti Pražská plynárenská.
Dát druhý život starým věcem
Výtvarník Michael Stránský tvoří pomocí předmětů opuštěných a znovu nalezených své objekty, plastiky, asambláže a obrazy. Jedná se o ojedinělý umělecký fenomén, jehož dílo charakterizuje rozpětí mezi racionálním a fantazijním, mezi konstrukcí a hrou, jeho projev je svébytný a nezaměnitelný.
Pod jeho rukama ožívají staré plechy, dráty a jiné předměty, které původně už měly zůstat zapomenuty. Následuje znovuzrození v umělecká díla, která na sebe berou různé podoby, od abstraktních obrazů po roboty s lidskou tváří. S uměleckou tvorbou začal Michael Stránský už v devadesátých letech. Pražská Galerie Moderna představila téměř třicet různých objektů, které autor vytvořil v letech 2003–2022.
„Dát starým věcem nový život a vyzdvihnout dokonalost těch nejjednodušších prvků, které jsou při každodenním použití přehlíženy, zejména pro svou všednost. Právě ve věcech vyhozených či zapomenutých vidím krásu. Fascinují mě povrchy, struktury, deformace a to, jak materiál pracuje a stárne. Ve svých dílech se inspiruji skutečnými i smyšlenými osobami, zvířaty či roboty,“ říká autor, který je členem výtvarné skupiny 3:1 (Mlčoch, Rak, Rasl & Stránský).
