Demolice bývá posledním a nejtvrdším řešením pro nepovolené stavby, které může stavební úřad nařídit. Novela stavebního zákona, kterou nedávno schválila Sněmovna, ale počítá s tím, že ve výjimečných případech nemusí být jedinou možností. Právě tahle změna dnes vyvolává největší debatu o tom, kde končí spravedlnost a začíná tolerance vůči porušování pravidel.

Text: Andrea Míčková

Když letos na jaře najely do Dobšic na Znojemsku bagry, uzavřel se více než desetiletý spor o jednu z nejznámějších černých staveb v Česku. Manželé Sklenářovi si místo dvou zahradních chatek postavili rodinnou vilu, přestože pro ni neměli potřebná povolení. Jejich argumenty o tom, že zapomněli včas podat žádost o dodatečné povolení stavby, a ta je tím pádem jen v rozporu s povolením, nikoli stavbou černou, soudy různé instance neuznaly a dům musel nakonec k zemi.

Jen o několik týdnů dříve se ve stejném duchu „proslavila“ jihočeská krajská radní Lucie Kozlová, která schytala kritiku za to, že svůj rekreační dům u rybníka Dehtář nechala namísto někdejší chaty vyrůst do obřích rozměrů. Po zveřejnění případu slíbila odstranit první patro, aby stavbu uvedla do souladu s požadavky úřadů.

Nejde přitom o ojedinělé případy. Přesné počty nepovolených staveb dnes sice nikdo nezná, podle dat Ministerstva pro místní rozvoj ČR z roku 2018 jich ale bylo zhruba sedm tisíc. Praxe stavebních úřadů navíc ukazuje, že pod označením černá stavba se skrývá velmi pestrá škála případů. Nejde jen o domy postavené bez povolení, ale ve většině případů také o přístavby, nástavby nebo změny provedené během výstavby bez souhlasu úřadu.

Ani důvody, proč stavby vznikají bez povolení, nejsou stejné. Podle Hany Landové, vládní zmocněnkyně pro stavební zákon, řada lidí ani neví, že má černou stavbu. „Může jít o byt zděděný po babičce s nepovolenou změnou vnitřního uspořádání, třeba spojení koupelny a WC při rekonstrukci,“ říká.

Jiří Kozelský, vedoucí odboru stavebního řádu a přestupků Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, jako obvyklé zmiňuje situace, kdy se drobný stavebník spoléhá na informace podané například sousedy, že není třeba povolení stavebního úřadu. Přesto si podle něj jsou stavebníci ve většině případů vědomi, že stavební zákon porušují, jen věří, že na to nikdo nepřijde nebo se jim podaří stavbu dodatečně povolit.

Na podobné případy ale novela stavebního zákona, která mění pravidla pro posuzování nepovolených staveb, mířit nechce. Podle svých autorů nemá chránit stavebníky, kteří zákon vědomě obcházejí, ale řešit výjimečné situace, kdy by nařízení demolice představovalo zjevně nepřiměřený zásah nebo dopadlo na lidi, kteří jednali v dobré víře.

Meze přiměřenosti

„Novela rozhodně neznamená legalizaci černých staveb. Odstranění stavby zůstává krajním řešením. Chceme pouze umožnit, aby stavební úřady mohly v odůvodněných případech zohlednit princip proporcionality a zabránit nepřiměřeně tvrdým dopadům, například na osoby jednající v dobré víře. Protože trestat dnešního vlastníka demolicí za pochybení, které nezpůsobil, není spravedlnost, ale formalismus,“ říká Hana Landová.

Typickým příkladem může být situace, kdy stavebník postaví dům na základě pravomocného povolení, které je až po letech zrušeno soudem z procesních důvodů. Třeba proto, že stavební úřad opomněl obeslat některého z účastníků řízení nebo nebyly dostatečně vypořádány jeho námitky. Vlastník přitom mohl žít celou dobu v přesvědčení, že staví legálně. Dosud ho za to úřady mohly ztrestat rozhodnutím o odstranění stavby. Novela jim ale dává možnost posoudit, zda by takový zásah nebyl nepřiměřený.

Kolem principu proporcionality se ovšem vede živá debata. Například proto, že novela podle advokáta Kamila Jelínka pracuje s neurčitými pojmy, jako je „zcela zjevně nepřiměřený zásah“, jejichž výklad bude teprve vznikat v rozhodovací praxi stavebních úřadů a soudů.

„Za stěžejní považuji nově vložené ustanovení, podle kterého stavební úřad nenařídí odstranění stavby a dodatečně ji povolí i tehdy, pokud nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro její povolení, jestliže by demolice představovala zcela zjevně nepřiměřený zásah a současně ponecháním stavby nedojde k dotčení práv třetích osob ani veřejných zájmů,“ upozorňuje expert, který se zaměřuje na stavební právo. Podle něj se tak může stát, že bude dodatečně povolena i stavba, která by při běžném povolovacím řízení některou ze zákonných podmínek nesplnila. 

Neurčitost nového ustanovení podle něj přinese úřadům větší prostor pro rozdílný výklad. „Stavebníci budou usilovat o aplikaci tohoto ustanovení a budou se dovolávat možnosti dodatečného povolení i přes nesplnění zákonných požadavků. Výklad nakonec přinese až judikatura správních soudů,“ dodává Jelínek. 

Systém pod tlakem

Princip přiměřenosti ale není jedinou změnou, kterou novela přináší. Ta totiž podle svých autorů řeší důsledek mnohem hlubšího problému, kterým je dlouhodobě nefunkční systém povolování staveb. „Bytový dům se dnes povoluje běžně sedm až deset let. Jediná funkční odpověď je zjednodušit a zrychlit povolování. U nepovolených staveb zároveň vracíme do zákona princip přiměřenosti, který předchozí úprava vytěsnila,“ říká Hana Landová.

Dlouhodobé problémy stavebního řízení připouštějí i odborníci z řad ČKAIT, kteří jsou k novele jinak kritičtí. Podle Jaroslava Urbana, referenta oddělení státního stavebního dozoru odboru Stavební úřad Statutární město Liberec, není počet černých staveb přímo úměrný počtu nepoctivých stavebníků. „Přímější korelace bude s dlouhodobými disfunkcemi stavebních úřadů, které jsou podhoubím, na němž se nekvalitní projekty přemnožily a jako dřevomorka prostoupily a paralyzovaly celý systém,“ říká s tím, že stavebník se pak často dostává do situace, kdy musí řešit problémy, které sám nezavinil a kterým jako laik ani nerozumí.

Riziko se nevyplatí

Názory na to, jak bude novela motivovat stavebníky, se však napříč sektorem různí. Podle Jiřího Kozelského je například může povzbudit k většímu riskování. „Ve většině případů bude důvodem ke změně chování stavebníků de facto zajištěné dodatečné povolení staveb. Dá se tedy předpokládat rozvolnění stavební kázně,“ míní. 

Ministerstvo však podobné obavy odmítá s tím, že novela může počet černých staveb dlouhodobě naopak snížit, protože ke stavění bez povolení dnes motivuje především pomalé a nepředvídatelné povolovací řízení. „Když legální cesta trvá roky, svádí to k jejímu obcházení. Povolení bude rychlejší a předvídatelnější, takže se riskovat přestane vyplácet,“ říká Hana Landová a zdůrazňuje, že nová úprava dopadne jen na výjimečné případy. Řádově podle ní platí, že úřady nařizovaly odstranění ve stovkách případů ročně a kritizovaná novinka dopadne jen na zlomek z nich.