Říká se mu také Červený ostrov. To kvůli lateritu, červenému jílu sopečného původu, jenž pokrývá většinu jeho území. Trefné je i označení osmý světadíl. Přestože leží nedaleko afrických břehů, není to Afrika. Od černého kontinentu se odštěpil před sto padesáti miliony let a od té doby se vyvíjí jako unikátní samorost. A projevuje se to nejen v nezměrné bohatosti zdejší přírody, ale i v kulturních a společenských zvyklostech místních obyvatel.
Malgašané jsou jeden národ, ale etnicky pestrý, lišící se podle regionu a víry. Více než polovina ostrovanů vyznává přírodní náboženství a jejich víra v nesmrtelnost duše je neotřesitelná. Předkové je proto nikdy neopouštějí, ale stávají se součástí světa, který je obklopuje. Mohou být ukryti ve stromech, kopcích i zvířatech. Život na Madagaskaru ovlivněný animismem je protkán sítí pověr a fádí, což je výraz pro společenská tabu. Někdy je těžké rozklíčovat, která kde platí, protože některé zvyklosti se vztahují pouze k určité oblasti či komunitě.
A co může být tabu? Třeba ukazovat na posvátná místa, o nichž právě hovoříte natažený prstem. Jestliže my jsme ostražití, když nám přeběhne černá kočka přes cestu, pro Malgašany je zlé znamení, pokud doma najdou chameleona. Překvapivé v zemi chameleonů, která je vyhlášená výskytem těchto ještěrů s geniálními schopnostmi a stále vydávající nové exempláře. Minulý rok zde vědci objevili chameleona o velikosti slunečnicového semínka. Mělo by se jednat o vůbec nejmenšího zástupce říše plazů.
Velikán s kořeny na hlavě
Nedají se přehlédnout. Baobaby. Stromy působící dojmem, že je někdo obrátil vzhůru nohama, představují jeden ze symbolů Madagaskaru. Rostou i na jiných místech planety, ale šest z osmi známých druhů se vyskytuje pouze tady. Pro domorodce je baobab posvátný. Říkají mu reniala, matka lesů.
Tyto pozoruhodné stromy jsou s člověkem na Zemi dlouho, dožívají se úctyhodného věku, jednoho až dvou tisíc let. Na kmeni baobabu se letokruhů nedopočítáte, protože žádné nemá. Zato dokáže nasát obrovské množství vody, a tak slouží jako přírodní cisterna. Baobab je jediný strom, který po vydlabání části dřeviny neumírá. Mahafalové obývající jihozápadní, a tedy nejsušší část ostrova si v kmenech vytvářejí nádrže, které jim zadržují zásoby vody. Baobab toho ale umí víc. Ze semen místní lisují olej, vlákna kůry slouží k výrobě tašek a ze dřeva se dělá papír. Jako zdroj pro výrobu přírodních léčiv je i lékárnou. Jakmile nastane období sucha, baobab přijde o své listy a jeho koruna připomíná kořeny.
Jeho originální vzhled se promítl i do legend. Malgaši věří, že svět stvořil bůh Zanahary. Díval se na Zem a byl spokojený. Těšil se ze všech rostlin a zvířat. Jednoho dne si ale všiml, že jedna rostlina je velmi arogantní a namyšlená vůči ostatním. Baobab o sobě tvrdil, že je nejkrásnější a nejmocnější. Zanaharymu se to vůbec nelíbilo a řekl baobabu, že každá rostlina je důležitá a každá má na Zemi své místo. Je jedno, jestli je velká nebo malá, má málo nebo hodně květů. Baobab pro to však neměl pochopení a nadále se povyšoval nad ostatní rostliny.
Jednoho dne došla Zanaharymu trpělivost. Rozhněval se tak, že baobab vytrhl a zasadil ho korunou do země – od té doby roste strom naopak. Nedaleko města Morondava, v západní části ostrova, najdete jeden z nejfotografovanějších symbolů země – Avenue des Baobabs. Stromy vysoké až třicet metrů lemují cestu, jež byla vyhlášena za chráněnou přírodní památku. Nikde jinde neuvidíte takovou koncentraci těchto letitých velikánů. Obzvlášť magickou atmosféru má alej při západu slunce, kdy baobaby zrudnou a prach u cesty může rozvířit tradiční povoz tažený buvoly zebu.
Říše krále Jelimána
Pokud je někdo maskotem ostrova rozmanitosti, pak je to lemur. Na Madagaskaru má svůj domov sto jedna druhů těchto roztomilých poloopic. K nejznámějším patří lemur kata, kterému zajistil globální popularitu král Jelimán, kultovní postavička lemuřího krále z animovaného filmu Madagaskar. Zlé jazyky tvrdí, že někteří představitelé země se při jeho sledování příliš nebavili, neboť jim Jelimán – král všech lemurů – až moc připomínal některé z místních diktátorů. Jelimánova píseň I like to move it, move it se stala mezinárodním hitem a přitáhla k Madagaskaru světovou pozornost.
Vyrazit na ostrově za lemury je milá povinnost. Sto šedesát kilometrů od hlavního města Antananarivo se nachází přírodní poklad. Národní park Andasibe-Mantadia, k němuž náleží i rezervace Analamazaotra. Její pýchou je indri – největší druh lemura. Místní mu říkají babakoto, což znamená otec či předek. Dorozumívá se prostřednictvím zpěvu, jenž se rozléhá na kilometry daleko. V Andasibe žije jedenáct druhů lemurů včetně sifaků, kteří pro mnohé platí za vůbec nejroztomilejší lemury.
Otázka je, jak se lemuři vůbec na Madagaskar dostali. Výzkumy DNA prokázaly, že předchůdci dnešních lemurů se objevili na Madagaskaru před šedesáti miliony let. První lemuří trosečníky dostaly na ostrov silné mořské proudy. A jak tito menší tvorové mohli zvládnout strastiplnou cestu bez vody a potravy? Vědci nacházejí odpověď u některých nočních lemurů, kteří mají schopnost v případě sucha a nedostatku potravy upadnout do stavu podobnému hibernaci. A tuto dovednost patrně měli i první lemuří trosečníci.
Slow living po malgašsku
Madagaskar ale zdaleka není zemí zaslíbenou jen pro zapálené biology a botaniky. Malgašané vyznávají filozofii mora-mora. Základem je nespěchat a vychutnávat si život pomalými doušky. Mora-mora se nejlépe praktikuje pár kilometrů od pobřeží, kde se v Mosambickém průlivu koupe několik ostrůvků zosobňujících tropický ráj.
Nosy Be se přezdívá ostrov vůní a má to svůj důvod. Vzduch je tu prosycen sladkou vůní vycházející ze žlutých květů zdobících strom ylang-ylang. Bez této složky by nemohl existovat nejlegendárnější parfém všech dob, Chanel No. 5. Nosy Be je spolu s Komorskými ostrovy největším producentem esenciálního oleje ylang-ylang.
Na ostrově je mnoho destilérek, kde můžete být svědky kouzelného procesu, jak se vůně z květů proměňuje v ceněný olej. Součástí jedné z nich je Lemuria Land, nejedná se ale o běžnou zoologickou zahradu. Lemuři si tu žijí zcela volně, a pokud budete mít v dlani rozmačkaný banán, můžete si být jisti, že vám budou věnovat svou roztomilou pozornost. Jestli vás láká spíše divočejší pohled na přírodu, kde vám lemuři nebudou zobat z ruky, vyrazte do národního parku Lokobe. Motivací může být i fakt, že na Nosy Be začaly v září tohoto roku létat první charterové lety, které vás za deset hodin přenesou z Prahy přímo do tohoto ráje.
Tady ale výčet ostrovních pokladů nekončí. Z Nosy Iranja vám dost možná spadne brada. Tvoří ho dva ostrovy propojené písečnou mělčinou, která je jako z katalogu o nejlepších plážích světa. Krásný pohled na tuto dokonalost budete mít z majáku navrženého Gustavem Eiffelem. Toužíte se podívat na Madagaskar z jiné perspektivy? Milujete potápění? Ostrov Nosy Tanikely je podmořský národní park, který vám naservíruje pestrobarevný svět, kde se to jen hemží rybami, hvězdicemi a želvami. Nosy Sakatia je ideální adresa, pokud se chcete odpojit od ruchu civilizace a ve stínu letitých mangovníků jen tak nasávat klid bytí.
Sen o Miavaně
U severovýchodního pobřeží Madagaskaru najdete souostroví Levens složené z pěti ostrovů. Největším z nich je Nosy Ankao. Privátní ostrůvek, kde byste chtěli ztroskotat. Pod názvem Time + Tide Miavana se zde schovává čtrnáct luxusních vil představujících absolutní komfort na tečce v Indickém oceánu.
První hosté sem dorazili v květnu roku 2017 a od té doby si Miavana už získala prestiž. The New York Times ji zařadil mezi nejlepší světové destinace, další renomované tituly ji postavily na piedestal mezi špičkové hotelové resorty a vybraná místa, kde strávit nezapomenutelné líbánky.
Nosy Ankao, který je v mnoha ohledech ostrovem pokladů, objevil před třiceti lety francouzský dobrodruh a podnikatel Jean Christophe Peyre. V devadesátých letech tu našli zázemí i piráti moderní doby. Odlehlost ostrova jim poskytovala ideální podmínky, kde uschovat nelegální zboží.
Fúze ekologie a luxusu
Poté co zmizely tyto temné stíny, začal ostrůvek trpět nadměrným odlesňováním a rybolovem. Peyre proto založil farmu na chov mořských řas, aby domorodcům nabídl alternativu k jejich obživě. Ke spolupráci oslovil finančníka Thierryho Dalaise, který na své první setkání s Nosy Ankao vzpomíná takto: „Přiletěl jsem na ostrov, o jehož existenci jsem do té doby neměl tušení. Jeho absolutní divokost a nedotčenost mě uhranula. Nebyl jsem si jistý investicí do farmy na mořské řasy, ale věděl jsem, že s tímto místem chci něco udělat.“
V roce 1998 přišla vlna veder a byznys s mořskými řasami zkolaboval. Bylo třeba najít způsob, jak udržet jedinečný biotop ostrova a zároveň dát domorodcům možnost, jak se uživit. Tehdy se zrodila myšlenka o Miavaně. V malgaštině toto slovo vyjadřuje dát dohromady – lidi i myšlenky. Miavana je zcela unikátní resort navržený tak, aby jeho fungování mělo minimální dopad na místní ekosystém.
K projektu poháněnému primárně solární energií se přistupovalo více než odpovědně. Na ploše 360 hektarů byly odstraněny všechny invasivní rostliny a nahrazeny sto dvaceti tisíci sazenic původních druhů. Realizace trvala téměř pět let a byla plná výzev. Miavanu navrhlo renomované duo jihoafrických architektů a designérů, Silvio Rech a Lesley Cartens. Svou kreativitou a inovativními postupy se jim podařilo zhmotnit sen o luxusu a dobrodružství na odlehlém místě, které by mohlo být předobrazem ráje.
Autor: Barbora Slavíková Literová
Foto: Pixabay, Unsplash, Miavana By Time + Tide
