Sportovní ředitel fotbalového klubu v říjnu 2024 přebíral tým ve velmi složité situaci, ale rychle ho dokázal přivézt zpět do první ligy, kam bezesporu patří. Jak se Zbrojovka pod jeho vedením proměnila, co klubu ještě chybí a kde by ho rád viděl za nějakých pět let?
Text: Roman Zvarič
Foto: Archiv Zbrojovky Brno
Kdybyste měl porovnat Zbrojovku z podzimu 2024 s tou dnešní, v čem je největší rozdíl?
Samozřejmě především v soutěži, kterou hrajeme. Tenkrát jsme vlastně byli na pokraji sestupu do třetí ligy. Teď jsme prvoligoví a před pár týdny jsme nastoupili do další sezony, takže jsme opět na začátku. Velký posun vidím v tom, jak nás podporují a jak nám věří fanoušci, kteří před dvěma roky na zápasy moc nechodili. A zásadní rozdíl představuje také obměna kádru.
Která ze změn, které jste za dobu svého působení prosadil, podle vás měla na fungování Zbrojovky největší vliv?
Za mě to je jednoznačně výběr Martina Svědíka na pozici trenéra. Je velmi zkušený, náročný, ale zároveň také lidský.
Co stále chybí k tomu, aby ve Zbrojovce panovaly stejné podmínky jako ve vyspělých evropských klubech?
Zcela zásadní je tréninkové centrum. Tahle věc je, myslím, v celém českém fotbale trošku podceňovaná a řada týmů stále nemá centra s vyhřívanými trávníky, kde by se dalo trénovat i v zimě. Naše liga začíná brzy a trvá dlouho, a tak bylo by skvělé, kdybychom se mohli připravovat na přírodní trávě. Trénovat na umělkách a potom hrát mistráky na přírodním povrchu totiž není ideální. V tomhle jsme zatím oproti evropským klubům hodně pozadu.
Minulou sezonu jste druhou ligu ovládli přesvědčivě. Co bylo hlavním důvodem takové dominance – kvalita kádru, práce trenéra Martina Svědíka, mentální nastavení mužstva, nebo celková změna fungování klubu?
Já bych asi nejvíc ze všeho vyzdvihl týmovost. Fungovali jsme jako jedna parta, všichni na jedné lodi a všichni táhli za jeden provaz, to je velice důležité. Dalším zásadním faktorem úspěchu byla skvělá práce Martina Svědíka. Velkou roli hrál široký a kvalitní kádr, takže i když třeba někdo vypadl ze zdravotních důvodů nebo jsme potřebovali rotovat, stále jsme měli k dispozici dobré hráče. A samozřejmě musím zmínit také fanoušky, kteří nás podporovali fantasticky, ať jsme hráli doma, nebo venku.
Na jaké pozici by Zbrojovka v této sezoně musela skončit, abyste ji označil za úspěšnou?
Určitě se chceme vyhnout bojům o přímý sestup. To je jasné. A když skončíme někde v polovině tabulky, tak si myslím, že budeme všichni spokojení. Je to přece jen po nějaké pauze naše první sezona v první lize. Já vždycky říkám: berme to s pokorou, ale nikdo se nebrání, kdybychom dosáhli výš. V každém případě budeme spokojeni už s tím, když se vyhneme bojům o sestup.
Je dnes složité přesvědčit špičkového fotbalistu, aby šel hrát právě do Brna?
Zbrojovka je ve fotbalovém světě stále dobrá značka, což nám v téhle věci pomáhá. Všichni vnímají, že máme kvalitního trenéra a že se u nás formuje nový projekt. Některé věci sice ještě nejsou úplně dotažené, tím myslím hlavně nový stadion, a k tomu se ještě dostaneme. Také jsme právě postoupili a všichni očekávají, jak se v první lize etablujeme. Takže některá jednání a transfery jsou jednodušší, jiná složitější. Ale celkově bych řekl, že určitě převládá pozitivní vnímání klubu.
Jaký by podle vás měl být v týmu poměr mezi zkušenými a mladými hráči, kteří mají potenciál dalšího růstu?
To je strašně složitá otázka. Samozřejmě vždycky záleží na aktuálních cílech. Když se vrátím ještě k druhé lize, tam bylo jasné, že cílem je postup a k tomu jsou potřeba spíše zkušenější hráči. V první lize zase chceme, aby byla zkušená osa týmu, řekněme čtyři pět kluků a ten zbytek už můžou tvořit střední ročníky doplněné mladšími hráči.
Zbrojovka byla historicky známá tím, že dokázala vychovávat kvalitní fotbalisty. Jak důležitá je v dlouhodobém projektu, který dnes budujete, mládežnická akademie?
Akademie je klíčem k budoucnosti Zbrojovky. Kdybych byl otec malého talentovaného hráče, žil v Brně nebo v okolí a viděl, že Zbrojovka má skvělou mládežnickou akademii se spoustou hřišť a kvalitními trenéry, tak se nebudu snažit zařizovat přestup někam jinam, třeba do Prahy. Vliv nebo tlak velkých klubů se samozřejmě projevuje, protože výběr týmu záleží na konkrétním klukovi, respektive jeho rodičích. Ale když nabídneme moderní zázemí, když šikovní mladí hráči budou mít nalajnovanou cestu s možností dostat se do A týmu a když Zbrojovka, jak věřím, v budoucnu bude hrát o přední příčky první ligy, pak myslím není důvod, aby mladí kluci odcházeli pryč. Naším cílem je, aby se v budoucnu kostra našeho prvního mužstva skládala z hráčů, kteří akademií prošli.
Co dnes brněnské akademii ještě chybí, aby se mohla měřit s nejlepší tuzemskou konkurencí?
Především více kvalitních hřišť, v ideálním případě by jich mělo být tak patnáct – tím mám na mysli celkový počet hřišť pro celý klub. Dále více zkušených trenérů a lepší zázemí.
Prohlásil jste, že „Brno znovu žije fotbalem“. Co musí Zbrojovka udělat, aby tento zájem nebyl jen dočasnou euforií způsobenou postupem, ale vydržel dlouhodobě?
Záleží na tom, jakým způsobem se klub bude prezentovat, ať už v médiích, marketingově a samozřejmě výsledkově. Co já vnímám jako největší kámen úrazu, je již zmiňovaný stadion. Srbská není zdaleka ideální – pro hráče ani pro fanoušky. Nový stadion Zbrojovka řeší dlouhodobě. Plánovaný nový komplex za Lužánkami aktuálně naráží na odpor památkářů, kteří kritizují výšku 37 metrů.Uvidíme, jak to dopadne. Pokud má klub komplet zázemí, tréninkové centrum a moderní stadion, tak má podmínky k tomu, aby bojoval o nejvyšší cíle, což jsou poháry a případně titul. V každém případě když tým bude hrát na takové úrovni, aby na tyto cíle měl šanci, je jasné, že si fanoušky udrží.
Co podle vás FC Zbrojovka znamená pro samotné Brno?
Jednoznačně patří mezi instituce, které spoluvytvářejí identitu města. Má dlouhou historii, v Brně je obrovským pojmem a teď se nám krok za krokem daří vracet jí tam, kam patří. Samozřejmě ještě zbývá dlouhá cesta, ale všichni určitě vnímají, že jsme vykročili správným směrem.
Blíží se podle vás doba, kdy budou domácí zápasy Zbrojovky opět jednou z hlavních společenských událostí víkendu v Brně?
Podle mě se to už pomalu děje. Ale musím zopakovat, že opravdu není jednoduché nalákat fanoušky na Srbskou, kde se sedí poměrně daleko od hrací plochy. Na tribunách jsou místa, ze kterých si po zápase odnesete domů poloviční zážitek v porovnání s moderním stadionem. Srbská má zastaralé zázemí a chybí jí střecha, takže návštěvnost nevyhnutelně závisí na počasí. Ale navzdory tomu již v průběhu minulé postupové sezony začalo chodit víc lidí. Nyní v první lize tento trend pokračuje a věřím, že návštěvnost bude stále vyšší a vyšší.
Existuje nějaký český klub, jehož vývoj v posledních letech považujete za inspirativní model pro Zbrojovku?
Nejspíš Liberec. Ano, tým, do kterého vstoupil jako většinový majitel podnikatel Ondřej Kania, to rozjel ve velkém. Mají skvělý marketing a perfektně se jim daří získávat šikovné hráče, které potom dále zhodnocují. A teď už přicházejí i výsledky.
Kde byste chtěl vidět Zbrojovku za dva roky? A kde za pět let?
V ideálním případě by za dva roky měla být už pevně stabilizovaná v první lize. Představuji si tým, který se bude pohybovat minimálně kolem, řekněme, desátého místa a výše. A za pět let už bude bojovat o poháry. Ale samozřejmě je to sport a může se přihodit spousta věcí, které tyhle vize překazí.
Jak je složité najít rovnováhu mezi obrovskými očekáváními fanoušků a skutečností, že vybudovat stabilní špičkový klub je během na dlouhou trať?
Podle mě fanoušci vnímají, že všechno, co se aktuálně děje okolo Zbrojovky, jde správným směrem. A snad také chápou, že každou sezonu musíme na té dlouhé trati udělat další krok. Fotbal nefunguje tak, že dneska nakoupíte patnáct hráčů za miliardu a zítra budete mít výsledky. Takhle snadno to opravdu nejde. Jedná se o dlouhodobý projekt a všechny jeho součásti se musí postupně vybudovat tak, aby stály na pevných základech. Věřím, že fanoušci vidí, co všechno děláme, jaké kroky podnikáme a že jsou spokojení a zachovají nám přízeň.
Jako hráč jste působil v Itálii, Rusku i Anglii a zažil jste prostředí velkých klubů. Co z toho, co jste viděl v zahraničí, chcete přenést do Zbrojovky?
Opět se už poněkolikáté vrátím k tomu samému – k modernímu stadionu, kvalitnímu zázemí, dobrým podmínkám na přípravu a špičkové péči o hráče. To vše již zahraniční týmy, kde jsem hrál, měly vybudované. A od toho se odvíjí všechno ostatní. Když se vytvoří odpovídající podmínky, pak přicházejí výsledky. Velkou roli hraje počet lidí na zajištění servisu pro hráče, kteří jsou pro klub tím nejdůležitějším. To se týká fyzioterapeutů, lékařů, kondičních trenérů a celého realizačního týmu. Další lidé se třeba starají o zahraniční hráče a tak dále. Takže je to o spoustě maličkostí, které nejsou vidět zvenčí, ale umožňují hráčům soustředit se výhradně na fotbal.
Když jste nabídku Zbrojovky dostal, jak dobře jste tehdy znal Brno?
Trochu. Když jsem ještě hrál za dorost Bohemky, byli jsme tady na soustředění. A dokonce se nám podařilo dostat se na památné utkání se Slávií v říjnu 1996 na stadionu Za Lužánkami, kam přišlo fandit více než čtyřiačtyřicet tisíc diváků. Z dnešního pohledu to zní neuvěřitelně, byla to největší návštěva v historii samostatné české ligy. Později jsem také několikrát přijel na výlet, ale spíše jsem město znal z fotbalové stránky.
Co vás na Brně nejvíc baví?
Za mě splňuje všechny podmínky pro příjemné žití. A především – nejsou tu takové dopravní zácpy jako v Praze.
Brno má přes čtyři sta tisíc obyvatel, silnou ekonomiku, univerzity, velké firmy. A fotbalový klub. Až jednou vaše působení ve Zbrojovce skončí, co byste po sobě ve městě chtěl zanechat?
Samozřejmě co nejvíc sportovních úspěchů. A ideálně situaci, kdy bude Zbrojovka stabilně patřit mezi přední týmy první ligy.
