Česká startupová scéna za světem zatím zaostává. Místem, kde se přesto daří růstu mladých firem s globálními ambicemi, je Jihomoravské inovační centrum. To nyní svou pomocnou ruku rozšířilo o venture kapitálový fond JIC Ventures, který má připraveno 400 milionů korun na investice do dvacítky startupů. „Počítáme s tím, že minimálně dvě až tři firmy z portfolia budou skutečně úspěšné. Nechceme být při výběru zbytečně opatrní, abychom jen minimalizovali počet neúspěchů. Jde nám o to, aby ty správné firmy dostaly šanci a opravdu vyrostly,“ říkají Radim Kocourek a Miloš Sochor, managing partneři JIC Ventures.
Text: Jan Stuchlík
Foto: Archiv JIC
Působí jako managing partner fondu JIC Ventures a zároveň jako poradce Jihomoravského inovačního centra v oblasti financování a růstu. Pomáhá firmám s přípravou na investiční kola a provází je procesem vyjednávání s investory. Souběžně zastává roli managing partnera ve Y Soft Ventures – investiční divizi společnosti Y Soft Corporation, která se zaměřuje na technologické startupy s globálním potenciálem.
Miloš Sochor
Do Jihomoravského inovačního centra nastoupil v roce 2004 jako projekt manažer a konzultant startupů. Během více než dvaceti let v JIC získal hluboké zkušenosti s rozvojem a růstem čerstvě narozených firem. Rozhodoval o investicích do firem Groundcom, CasInvent, Customerscore.io. Nyní působí rovněž jako managing partner fondu JIC Ventures.
Radim Kocourek
Česko v mezinárodním srovnání zaostává ve vytváření startupů, ať už v přepočtu na obyvatele, nebo z pohledu valuací. V čem máme hlavní problém, který startupovou scénu brzdí?
Miloš Sochor: Ochota riskovat u nás ještě pořád není běžná. A to se promítá do všeho. Zaznělo to i na debatě s panem prezidentem při oficiálním spuštění našeho fondu JIC Ventures. Když někdo nechce riskovat, tak projekt vůbec nevznikne, nebo ho nedotáhne tam, kam by mohl. V USA je ochota jít do neznáma úplně přirozenou součástí kultury – tady si ji teprve budujeme. Čísla to potvrzují. Ve Spojených státech se investuje přibližně 800 dolarů rizikového kapitálu na obyvatele, v Evropě okolo 100 dolarů a v Česku zhruba 20 dolarů. To je propast, která se nedá dohnat jen lepšími podmínkami, ale změnou smýšlení.
Čím si vysvětlujete, že v Česku je poměrně nízká míra přežití startupů, jak na to upozornila loňská analýza startupového prostředí MPO?
Radim Kocourek: Popravdě řečeno, mně se to tak nejeví. Spíš mám pocit opačný, že se tady projekty udržují při životě za každou cenu. A to přímo souvisí se zmíněnou averzí k riziku. Přiznat si, že něco nemá smysl, je pro lidi těžké. Takže místo aby firma zanikla a founder začal znovu s tím, co se naučil, táhne firmu dál.
MS: Přesně. Je tady hodně startupů, které sice přežijí, ale s takovými výnosy, že to není světový úspěch. Spíš se z nich stane lifestylová firma s cílem vydělat pár milionů, zajistit se, být v klidu. Což je legitimní životní volba, ale s tím se globálně úspěšná startupová scéna nevybuduje.
V JIC máte zkušenosti s mladými firmami, které přicházejí pro pomoc s růstem a rozvojem byznysu. V čem jsou čeští zakladatelé silní a v čem naopak stále chybují?
MS: Silní jsme v technologiích. A to bez diskuze. Česko umí vybudovat světově konkurenceschopný produkt. Naopak stále sbíráme zkušenosti s tím, jak ho globálně prodat. Technický základ máme, ale schopnost vyjít ven a přesvědčit zákazníky, to je místo, kde na sobě čeští foundeři pořád pracují. Je to otázka zkušeností, kontaktů i ochoty vstoupit na trhy, kde je nikdo nezná.
Dlouho byla jedním z problémů neschopnost univerzit a akademických pracovišť komercionalizovat výsledky svého výzkumu formou spin-off firem. Už se to naučily?
RK: Úzce s univerzitami spolupracujeme a potenciál tam je. Deep tech je jedna z našich přirozených silných stránek právě díky vazbě na akademické prostředí. Ale spin-offů v Česku pořád vzniká málo, jednotky za rok. Nejde přitom jen o vůli, je to o prostředí, zkušenostech a o tom, že akademici a výzkumníci potřebují mít po ruce lidi, kteří by jim pomohli udělat ten krok z laboratoře do byznysu. To je přesně mezera, do které JIC vstupuje.
Přibývá takových spin-off firem v ekosystému JIC?
RK: Trakci vidíme a je důvod k opatrnému optimismu. Se čtyřmi brněnskými univerzitami, městem a krajem jsme přijali společný závazek pomoci ke vzniku čtyřiceti nových spin-offů do roku 2030. Není to triviální cíl, ale pracujeme na tom systematicky. Spin-offy vznikají tam, kde je silný výzkum, a brněnské univerzity ho mají napříč technickými i přírodovědnými obory. Nejde nám o to, předem definovat, odkud projekty přijdou. Důležité je, aby se zakladatel měl na koho obrátit, když z laboratoře chce udělat firmu.
Loňská analýza startupového prostředí v Česku od MPO upozornila také na další dlouhodobý problém, a to je nedostatek soukromého kapitálu ochotného financovat startupy v rané fázi. Je to tím, že české VC fondy nejsou ochotny jít do většího rizika, nebo že neumí pracovat se začínajícími firmami?
MS: Můžeme to potvrdit statistikami – v Česku a Brně je kapitálu obecně málo. Z těch zmíněných 20 dolarů na obyvatele jde 80 procent do Prahy, 19 procent do Brna a pouhé 1 procento do zbytku republiky. A kde je méně kapitálu, tam je přirozeně i slabší dealflow projektů, to jsou spojené nádoby. Tento nepoměr chceme pomoci nového fondu a pravděpodobně i dalších zvrátit.
RK: Když se na to podíváme z jiného úhlu, například v Anglii výrazně pomohlo, když zavedli daňové odpočty investic pro soukromé osoby a business angels. To roztočilo kola, protože nikdo nechce o peníze přijít, ale když vidí, že stát část rizika kryje, jdou investoři do toho. U nás zatím strukturální nastavení chybí. Přesto do toho jdeme. A navíc s vědomím, že se začínajícími firmami pracujeme už déle než dvacet let a máme výsledky.
V čem se váš nový fond JIC Ventures liší od ostatních VC fondů?
RK: JIC Ventures je v českém prostředí unikátní svou strukturou i zázemím. Většinu kapitálu tvoří soukromé zdroje – zhruba čtyřicet investorů, od velkých hráčů jako CTP nebo Česká spořitelna až po úspěšné foundery z jihomoravského ekosystému, jako je rodina Šabatkova, Jan Neuman, Milan Šimek a další. Ale fond vznikl z iniciativy veřejné inovační agentury a Jihomoravský kraj do něj vstoupil jako investor. Takové propojení je v českém i středoevropském kontextu ojedinělé. Za tímto strukturním nastavením stojí dvacet let práce se startupy – více než 1300 podpořených firem, exity klientů v hodnotě 640 milionů eur jen za posledních pět let a pozice JIC jako 50. nejlepšího startupového hubu v Evropě podle Financial Times. Firmy jako Kiwi.com, Y Soft, Flowmon, Whalebone, Threatmark nebo IDEA StatiCa jsou nejlepším důkazem toho, co tento ekosystém umí. A co chceme rozvíjet dál.
Proč jste zvolili strukturu, kde vedle veřejných peněz je ve fondu zainvestovaný i soukromý kapitál a mohou se do fondu zapojit i další investoři?
RK: Struktura fondu odráží přesvědčení, že nejlepší ekosystémové nástroje vznikají, když se spojí soukromý kapitál, institucionální zázemí a zkušenosti lidí, kteří si budováním startupu sami prošli. Velcí investoři jako CTP nebo Česká spořitelna přinášejí stabilitu a věrohodnost. Foundeři jako Juraj Šabatka z IDEA StatiCa nebo Jan Neuman z NenoVision dodávají zkušenost, kontakty a přirozenou motivaci vracet zpět to, co ekosystém dal jim. Jihomoravský kraj jako investor dává celé struktuře regionální zakořenění a politický závazek. Fond ještě není finálně uzavřen – prostor pro další kvalifikované investory stále existuje.
Jak bude fond fungovat a do jakých firem
MS: Fond o celkovém objemu 400 milionů korun se zaměřuje na technologické startupy v pre-seed a seed fázi ze střední a východní Evropy, s přirozenou prioritou Česka a Slovenska. Do každé firmy investujeme ticket až do výše jednoho milionu eur a plánujeme zainvestovat přibližně dvacet firem v průběhu čtyř let. Budeme používat standardní způsoby investic – ekvitu, tedy přímý podíl, nebo konvertibilní půjčku. Konkrétní forma závisí na situaci firmy a fázi investičního kola.
Určili jste si konkrétní odvětví, ze kterých si budete firmy vybírat?
MS: Sektorově není fond vyhraněný, ale soustředíme se na deep tech, software as a service a další vyspělé technologie. Konkrétně máme silné zázemí v kyberbezpečnosti, softwarových a hardwarových platformách, nanotechnologiích a precizních přístrojích, kosmických technologiích a technologiích dvojího užití či v polovodičích. To jsou oblasti, kde stojíme za úspěšnými firmami a kde máme k dispozici foundery i experty s reálnou oborovou zkušeností.
Na jaký výnos z vloženého kapitálu investorů cílíte?
RK: Průměrný výnos VC fondů v Evropě se pohybuje okolo 2- až 2,5násobku vloženého kapitálu. Naším cílem je být lepší. Naše sebevědomí vychází z kvality dealflow, ze zázemí JIC a z toho, že do firem vstupujeme s výrazně větší znalostí, než je u jiných fondů obvyklé.
Je fond postavený jako jednorázový, kdy zainvestuje investorský kapitál a po exitu z investic fond vypořádáte, nebo jako trvalý, kdy bude výnosy z exitů dál investovat do dalších startupů?
MS: Fond je postavený jako jednorázový – je to klasická struktura s investičním obdobím a následným exitem z portfolia.
RK: V případě JIC, který do fondu také vkládá prostředky, pracujeme s tím, že bude chtít výnosy recyklovat a investovat dál. A do budoucna plánujeme navázat dalším fondem – větším, s širším záběrem, aby třetí fond JIC Ventures dokázal dosáhnout i na sektory, na které s nynějším objemem nedosáhneme. Myslím třeba na life sciences nebo oblasti, kde je potřeba delší investiční horizont a větší tickety.
Jak dlouhý máte investiční horizont pro jednu investici?
MS: Fond je desetiletý. U deep tech projektů je to horizont standardní, v některých případech může být hraniční. Hardwarově a vědecky náročné projekty prostě potřebují čas na první prototypy, validaci na trzích, škálování. Kdo do tohoto prostoru jde s kratším horizontem, nastavuje si sám past. My to víme a jsme na to připraveni.
Riziko, že startup v rané fázi skončí, je vysoké. S jakou úmrtností v portfoliu počítáte?
RK: Naopak, počítáme s tím, že minimálně dvě až tři firmy z portfolia budou skutečně úspěšné. Ve venture kapitálu platí, že pár silných výsledků pokryje celé portfolio. Nejde nám o to, minimalizovat počet neúspěchů za každou cenu, to by nás vedlo k příliš opatrnému výběru. Jde nám o to, aby ty správné firmy dostaly šanci a opravdu vyrostly.
Běžný argument VC fondů, proč neinvestují více do startupů, je, že tady nevzniká dostatek kvalitních firem. Nebojíte se, že budete mít problém najít dost životaschopných firem s potenciálem rychlého růstu?
MS: Méně jich v Česku obecně sice je, ale právě s pomocí JIC jsme schopní firmy podpořit až do fáze, kdy jsou investovatelné. To je přesně ten způsob, jakým JIC pracuje, a proto jsme v tak silné pozici. Nejsme fond, který čeká, až firma přijde hotová. Máme nástroje, jak ji k té připravenosti dovést.
RK: Ekosystém JIC je přirozený první zdroj – firmy, které jsme sledovali v inkubaci nebo akceleraci, jsou pro nás partneři, které dobře známe. Každý měsíc se do služeb JIC dostává pět až deset nových startupů, tedy více než stovka ročně. Ale aktivně hledáme i mimo něj – na univerzitách, v celém Česku, na Slovensku, Polsku, Rakousku i dalších zemí střední a východní Evropy.
Může investice do firem z jiných zemí pomoci v rozvoji konkurenceschopnosti české ekonomiky?
MS: Zahraniční startup, do kterého investujeme, přirozeně přichází do kontaktu s českým trhem, využívá zdroje brněnského ekosystému, spolupracuje s místními experty.
RK: Mentálně rozsekat Evropu na národní státy v globálním kontextu příliš nefunguje. Proto chceme fungovat jako součást většího celku. Naší motivací není jen česká ekonomika, ale přispíváme tak k posilování konkurenceschopnosti celé Evropy – technologicky i ekonomicky.
Jak budete startupy pro investice fondu vybírat?
RK: Hlavní odpovědnost nesou managing partneři, tedy já a Miloš. Máme k ruce ale také advisory fondu, odborníky z oblastí, do kterých investujeme, s reálnými zkušenostmi z firem a oborů. Jejich pohled na konkrétní projekty je pro nás důležitý. A v sektorech, jako je kyberbezpečnost, vesmírné technologie nebo software a hardware, to znamená, že dokážeme projekt posoudit hloubkou, kterou běžný generalistický fond nemá.
Co všechno bude moci zainvestovaný startup využít z ekosystému JIC?
RK: Investice od JIC Ventures není jen kapitál. Firma získává přístup k celé infrastruktuře inovační agentury: expertní síti stovek zkušených founderů a specialistů, mentoring, programy JIC zaměřené na růst a expanzi, propojení s univerzitami i průmyslovými partnery. To jsou lidé, kteří dokážou otevřít dveře tam, kde by founder sám dlouho klepal.
Mezi investory fondu jsou i zakladatelé úspěšných startupů, kteří prošli JIC. Zapojí se nějak více do práce se zainvestovanými startupy, např. formou mentoringu, konzultací nebo business developmentu?
MS: To je jedna z nejvýraznějších přidaných hodnot fondu. Foundeři jako Juraj Šabatka z IDEA StatiCa, Jan Neuman z NenoVision, Milan Šimek z firmy Sewio, Marek Polčák z Vrgineers a jiní jsou ve fondu nejen jako finanční investoři, ale přinášejí zkušenost z budování globálních firem z Brna, kontakty na zákazníky a partnery v zahraničí a ochotu zkušenosti sdílet. Včetně toho, co nefungovalo. To je pro startupy velmi cenné.
Vy sami máte vlastní zkušenosti s budováním startupů. Co bývá nejsložitější, aby firma překonala tzv. údolí smrti?
MS: Takzvané údolí smrti může přijít v různou dobu u různých firem. Někdy to je nedostatek cash flow ještě před tím, než firma uzavře investici. Jindy firma roste příliš rychle a management tempo nestíhá nebo CEO nestíhá sám sebe. Klíčová je vždy schopnost foundera předvídat, co přijde, a precizně exekuovat. A v tom jsme schopni reálně pomoci – sdílením zkušeností lidí, kteří si tím prošli. V ekosystému JIC je k dispozici milion chyb, které tady někdo udělal před nimi. Nemusejí je opakovat.
Podle čeho poznáte, že má startup potenciál uspět?
RK: Díváme se vždy na tým, to je na prvním místě. Pak na schopnost exekuovat, nejen mít nápad, ale umět ho převést do reality krok za krokem. Dál na potenciál rozvoje na zahraničních trzích – globální ambice musí být v DNA firmy od začátku. A samozřejmě na technologii a trh, na který firma míří. Tyhle věci se dají posoudit o dost lépe, když firmu znáte z inkubace nebo akcelerace, proto je to naše výhoda.
Dá se vůbec z Česka vybudovat globálně úspěšná firma, nebo prostě v určité fázi musí odejít z Česka do zahraničí, což také řada startupů dělá kvůli komplikovanému podnikatelskému prostředí v ČR?
RK: Track record JIC ukazuje, že globálně úspěšná firma se z Česka vybudovat dá. A ani její cesta po exitu nemusí automaticky vést za hranice. Firmy jako Sewio nebo Phonexia mají centrálu v Česku, v Brně, a jsou přitom globálními hráči ve svém oboru.MS: Proč firmy nejčastěji odcházejí? Většinou proto, že zahraniční fond, který do nich investuje, chce mít firmu geograficky blízko. A to dává smysl, protože aktivní správa investice na dálku je složitá. Zároveň výnosy pochází ze zahraničních trhů a v určité fázi je to k sobě přitahuje. To je něco, co si musí founder uvědomit už na začátku – jestli je připraven změnit životní styl, přestěhovat rodinu, přizpůsobit se. Proto s každým founderem děláme audit nejen byznysu, ale i jeho samotného – jeho hodnot, priorit a toho, co vlastně chce. Protože pokud má firma růst globálně, musí founder na tuto hru přistoupit vědomě.
