Na Velikonoce 1913 startuje z Labské boudy mistrovský lyžecký závod o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království Českém. Přesně  v 7:10 hodin vyráží šest sportovců a za nimi devět turistů, aby zdolali padesát kilometrů. V nenadálé sněhové bouři mizí lyžař Hanč a divák Vrbata. 

Když Hanč nedorazí na Labskou boudu, kde sídlí štáb závodu a kam se stáhli všichni zbylí závodníci, rozhodčí i pořadatelé, vychází ho hledat několik lyžařů do větru a bílé tmy.

Svého soupeře nachází Emerich Rath. Vyčerpaný Hanč ve Vrbatově kabátě a čepici leží na zemi a nesrozumitelně mumlá. Rath ho nejdříve vleče sněhem, poté táhne na zádech, ale po půl kilometru je vyčerpaný. Opře Hanče o orientační tyč. Vrací se pro své lyže, a když jede okolo Hanče pro pomoc, vidí, jak se po čtyřech plazí nazpátek.

Rath se vrací do Labské boudy a oznamuje Hančovu polohu. Poté omdlí. Záchranná výprava přiváží Hanče na saních. Je podchlazený a oživovací pokusy marné. Lékař konstatuje smrt v 15:10 h. Vrbatu nachází traťový rozhodčí Fischer už mrtvého.

Druhý den postaví nad vodopádem Pančavy, kde Hanče zanechal, lyžařský kříž. Dnes se zde turisté zastavují u kamenného pomníčku a skialpinisté odtud sjíždějí strmý Hančův žlab do Labského dolu.

Na co ve sportu sáhl, to mu šlo

Emerich Rath (1883–1962) závodil na lyžích, v plavání, atletice, boxoval, hrál fotbal, ragby, pozemní i lední hokej, pádloval na kánoi i kajaku, vesloval na skifu, věnoval se rychlobruslení a zápasu. Ve všem, na co jako sportovec sáhl, by úspěšný. Díky tomu ho znala celá Evropa.

Zajímal nejen závodníky a fanoušky, ale také generály. Jeho největší úspěchy totiž vzdáleně připomínají biatlon v zimní i letní verzi. Chodil dlouhé štreky se zátěží. Tehdejší pravidla určovala, že povinný batoh odpovídal vojenské plné polní. 

Od roku 1905 do 1909 vyhrál v Německu jedenáct chodeckých závodů na padesát kilometrů s třiceti kilogramy vojenské výstroje a vytvořil rekordní čas 6:13 hodin. Říšské ministerstvo války díky tomu uvažovalo o zavedení bezmasé stravy pro vojsko.

Emerich Rath je v českých zemích připomínán především jako sportovec, ale v německy mluvících oblastech je oceňovaný více jako zakladatel vegetariánského hnutí. Kromě toho byl abstinentem a nekuřákem. Do jeho zdravého životního stylu patřilo také otužilecké plavání.

Díky dokonalé postavě se stal modelem pro fotografie do knihy o posilování. V Berlíně získal šesté místo v soutěži mužské krásy mezi 150 účastníky. 

Emerich se narodil roku 1883 do rodiny chudého ševce, která žila v Praze, ale kvůli výdělku se odstěhovala roku 1887 do Broumova pod Sovími horami. On by spíše řekl, že odjel z Prag do Braunau pod Eulengebirge. Jednak byl rodilý Němec, jednak tento kraj na hranicích Čech a Kladska (tehdy Rakousko-Uhersko, poté Německo a dnes Polsko) byl německojazyčný.

Již roku 1896, tedy pouhé čtyři roky poté, co hrabě Harrach nechal dovézt první lyže pro své lesníky ze Skandinávie do Krkonoš, a devět let poté, co bratři Rösslerové poprvé stoupli na lyže v Praze a sjeli zasněžené Václavské náměstí, lyžoval třináctiletý chlapec Emerich na Broumovsku.

O rok později se vrátil do Prahy a ve slavném železářství U Rotta se vyučil obchodním příručím. Při tom pilně sportoval. Podívejte se na výběr z jeho skvělých výkonů:

• Spolu se svým šéfem a jeho paní lezou po skalách v Divoké Šárce, čímž se stávají prvními sportovními horolezci v Čechách.
• Fotbal hraje za německý klub DFC Prag a hokej za DEHG Prag.
• Roku 1904 běží silniční závod Běchovice – Praha (10 km za 40:52 min).
• Roku 1905 vyhrává chodecký závod Liberec – Ústí n. L. (108 km za 12:30 h).
• Každoročně plave závod Napříč Prahou.
• Roku 1907 získává v běhu na lyžařském mistrovství Království českého zlato na 5 km, stříbro na 10 km a 50 km.
• V závodě Štít dr. Dieskaua poráží Bohumila Hanče a vítězí.
• Na lyžařském můstku v Praze na Vítkově závodí s pozdějším mistrem světa Norem Ruudem.
• Roku 1908 na olympiádě v Londýně dobíhá maraton na 25. místě (3:50:30 h).
• Od roku 1911 nastupuje za profesionální hokejový klub DEHC Berlin.
• Roku 1912 se stává německým šampiónem těžké váhy v boxu.
• Roku 1912 na olympiádě ve Stockholmu skončí v maratonu na 33. místě (3:37 h).
• Roku 1914 nastupuje za český reprezentační hokejový tým v Berlíně a vyhrává s ním mistrovství Evropy.
• Během 1. světové války je nasazen v rakousko-uherské armádě jako lyžařský instruktor v Krakově a v Alpách.
• Po válce zůstává v Bolzanu, kde se věnuje horolezectví, lyžování a vodním sportům.
• Z Bolzana sjíždí na kajaku po řekách Adidge a Pád do Benátek a pokračuje po Tibeře do Říma, kde ho vítají nadšené davy.
• Asi roku 1925 spluje na kajaku za 24 hodin Dunaj z Pasova do Vídně.
• Následuje zisk několika českých mistrovských titulů na kajaku.
• Roku 1954 naposledy běží Běchovice v 71 letech (10 km za 59:47 min).

Začal u Rotta a vypracoval se na živnostníka

Emerich Rath se vrátil do Prahy roku 1923 a znovu začal prodávat u Rotta. Vedl nově zřízené oddělení sportovního zboží.

Po několika letech se osamostatnil a otevřel si vlastní sportovní obchod v pasáži mezi Ovocným trhem a ulicí Na Příkopě. Dlouho byla známá jako Rathova pasáž, až teprve nedávno byla přejmenována z komerčních důvodů na Pánskou pasáž. Lyže, hole, vosky, hokejky, míče, tenisové rakety, pádla, brusle, veškeré vybavení pro outdoorové sporty a také tramping. Všechno tu bylo k mání.

K tomu přikoupil a z gruntu přestavěl sruby v trampských osadách Delaware a Ajax na Sázavě. Dostal trampskou přezdívku Šedý vlk, oblékal se do indiánského oděvu a ctil indiánské zákony.

Za 2. světové války ukrýval spolu s českou manželkou Františkou ve skladu svého obchodu německé Židy. Poslední muž, kterého zachránili, Boris Efenberg, se u nich dočkal konce války a poté mu ještě pomohli do Švédska.

Skauti, trampové, indiáni a ostatní nežádoucí lidé

Dům služby sportu Emerich Rath byl ze dne na den uzavřen po nástupu komunistů k moci. Záminkou bylo, že ve výkladech bylo zboží vyzývající k amerikanismu – výstroj pro trampy a skauty, indiánské čelenky, americká vlajka a obrázky Pepka námořníka. Za to byl Emerich na rok zavřený do kriminálu. Možná měl štěstí, že to přišlo takhle brzy, neboť sovětští poradci tehdy ještě nestačili rozjet velké politické procesy, při kterých padaly tresty smrti, doživotí a mnohaletých nucených prací v uranových dolech.

Po propuštění z vězení mu zemřela žena. Jako živnostník pobíral velmi nízký důchod. Nechal se tedy zaměstnat jako zednický přidavač a později metař v pražských ulicích. Mnozí jeho zákazníci a také sportovní soupeři, kteří přežili válku a uvázli v socialistickém Československu, ho poznávali a zdravili.

Před olympiádou v Římě 1960 přišel s úžasným plánem. Dostal od Mezinárodního olympijského výboru osobní pozvání a chtěl tam dojet na kole. Na zpáteční cestu naplánoval přednášky ve Švýcarsku, Rakousku a Francii. Mluvil česky, německy, italsky, francouzsky, polsky a rusky.

Bohužel jeho představy znovu zhatili českoslovenští komunisté. Nevydali mu povolení k vycestování z republiky. Navíc ho poslali do domova důchodců v Benešově. Mezi pasivními starci a stařenami se mu vůbec nelíbilo. S povděkem proto přijal pozvání k bydlení od svého bratrance v Broumově.

Bohužel se s ním záhy nepohodl a stal se broumovským bezdomovcem. V létě spal, kde se dalo, někdy i na lavičce v městském parku, myl se v kašně na náměstí. Nakonec ho zadržela policie a eskortovala do dalšího domova důchodců v blízkém Starkově.

V přijímacím protokolu do domova důchodců stojí:

Hotovost: žádná
Závěť: nic nemá, odpadá
Záliby: chce sportovat a pracovat

Po několika měsících zdejšího pobytu zemřel na srdeční infarkt v 79 letech.

V roce 2004 udělil Klub pro fair play při Českém olympijském výboru Emerichu Rathovi zvláštní cenu In memoriam. V Broumově v Soukenické ulici, kde prožil dětství, připomíná Emericha Ratha pamětní deska s jeho jménem, datem narození a úmrtí a prostými slovy: Olympionik, všestranný sportovec, Evropan. Je po něm pojmenovaný sportovní areál a také každoroční běžecký závod. Jeho jméno nese expozice zimních sportů v muzeu v Polici nad Metují.

Synové hor

K filmu z roku 1956 o krkonošské lyžařské tragédii byl Emerich Rath přizván jako poradce režiséra Čeňka Duby a zároveň jako očitý svědek. Bohumila Hanče hrál Josef Bek a Václava Vrbatu Jiří Vala st. Emericha Ratha ztělesnil Otakar Brousek st., který později vzpomínal: „Znal jsem pana Ratha z jeho pražského obchodu se sportovními potřebami. U natáčení nám jako poradce vyprávěl, co se tehdy v náhlé vichřici odehrálo. Pro filmování mi půjčil svou starou lyžařskou bundu. Vyčítal si, že u Hanče nezůstal a nezahříval ho. Snad by je prý někdo našel a oba by přežili.“

Samotný Rath dostal roličku hajného. Filmaři mu nalepili plnovous, aby nebyl k poznání. Škraloup z vězení za politický delikt totiž komunističtí cenzoři neodpouštěli. Po premiéře filmu řekl se slzami v očích: „Tak to vůbec nebylo.“

Slzy ošlehaných mužů

Pražské divadlo Vosto5 hraje už osmým rokem autorské představení herců a loutek popisující tragický závod. Klíčová věta divadelní hry zní: „Ještě bojoval, ale smrt tiskla svůj ledový ukazováček neodbytně na jeho srdce.“

Emerichu Rathovi a dalším závodníkům je jako by mimochodem věnována velmi silná scéna: „Když spolu ošlehaní účastníci zrušeného závodu Češi, Němci a Norové, muži jedné krve, stáli nad tělem Bohumila Hanče, plakali všichni. Jak uvěřit, že ten nejdokonalejší z nich, nejlepší, nejstatečnější a vždy ochotný pomáhat druhým leží tu náhle mrtev a nic ho už nevrátí životu.“

Poslední závod

Režisér a scenárista Tomáš Hodan slibuje, že divákům ukáže, co se tehdy opravdu stalo, bez dobových nánosů a polopravd. Do příběhu vrací důležitou postavu Emericha Ratha.

Krkonoše před 1. světovou válkou byly chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Hory se ovšem začaly dynamicky proměňovat, zejména díky novince v českých zemích – lyžím. Hanč byl nejslavnější český lyžař, který vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Rath se jako jediný Němec pravidelně zúčastňoval českých závodů, ostatní je z nacionálních důvodů bojkotovali. Rath s Hančem se dobře znali, setkali se i na startu osudného závodu na Labské boudě.

Po mnichovské dohodě, druhé světové válce a komunistickém puči se příběh Němce, který riskoval život, aby pomohl českému kamarádovi, nehodil. Rath byl ze všeobecně známého příběhu takřka vymazán. Hanč zemřel a stal se legendou. Rath přežil a zemřel v zapomnění jako bezdomovec.

Filmový materiál je natočen, sestříhán a probíhají dokončovací práce. Ve snímku Poslední závod hraje Hanče Kryštof Hádek a Ratha Marek Adamczyk.

Emerich nebo Emmerich

V Čechách je Rath známý s počeštělým jménem Emerich. V německém prostředí se používá spisovná forma Emmerich. Toto staroněmecké křestní jméno odkazuje na bohatého a mocného vládce, česky by to byl Vladimír. Moderní maďarština má v oblibě verzi Imre, moderní němčina Heinrich, čeština Jindřich nebo Hynek, italština Amerigo.

Kudy běžel Hanč, Rath, Jarolímek a další?

Mistrovský lyžecký závod na 50 kilometrů o věčně putovní cenu Českého zemského svazu si může vyzkoušet každý běžkař i dnes. Jen Neue Schlesische Baude se dnes jmenuje Hala Szrenicka, Vrbatova bouda tehdy ještě nestála a tradiční Labská bouda byla přestavěna na betonové monstrum.

I. a II. kolo: Labská bouda (1310 m) – Martinova bouda (1255) – Smielec (1410) – Sněžné jámy (1490) – Violík (1471) – Tvarožník (1322) – Nová Slezská bouda (1195) – Vosecká bouda (1250) – Violík (1471) – Harrachovy kameny (1419) – Vrbatova bouda (1390) – Labská bouda (1310)

I. kolo: Na Violíku se mělo odbočit rovnou na Harrachovy kameny a přes Vrbatovu boudu sjet hřebenem Krkonoše na Mísečnou boudu (1035).

Kdo se účastnil posledního závodu

• Oswald Bartel (Ski Klub Windsbraut Polaun) – favorit závodu z dnešního Polubného
• Bohumil Hanč (Český krkonošský spolek Ski Jilemnice) – mistr Království českého
• Emerich Rath (Berliner Sport-Club) – pražský Němec, později majitel sportovního obchodu na Příkopě, za socialismu metař v Praze
• Josef Scheiner (Český Ski Klub Praha) – později předseda Svazu lyžařů Republiky československé a člen předsednictva Mezinárodní lyžařské federace FIS
• Karel Jarolímek (Český spolek pro zimní sporty Praha) – projektant skokanských můstků a později vedoucí družstev na pěti zimních olympiádách
• Josef Feistauer (Český krkonošský spolek Ski Jilemnice) – později mistr republiky a účastník mistrovství světa

Autor: Jakub Turek

Foto: Jakub Turek