Ján Antal vystudoval architekturu, ale s růstem jeho studia Perspektiv a vytvořením holdingu FRMWRK se z něj stal čistokrevný byznysmen. A od letoška také kodér, který s pomocí AI digitalizuje své firmy, aby dokázaly rychleji růst. „Pro Perspektiv jsem vytvořil aplikaci, která integruje veškerá data o našich projektech. Dokážeme je tak mnohem lépe řídit. V truhlárně AM Interior už ladíme další systém, který zrychlí kalkulaci zakázek ze dnů na minuty. Díky tomu si budeme vybírat jen ty, které nám dávají největší smysl,“ popisuje Ján Antal přerod svůj i celého holdingu.
Text: Jan Stuchlík
Foto: Ondřej Pýcha
Ján Antal
Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. V roce 2015 během studií spoluzaložil studio Perspektiv, které se původně věnovalo navrhování interiérů, dnes je architektonickým a projekčním studiem se zaměřením na velké architektonické projekty. V roce 2021 založil design & build studio Arkhe, které se věnuje komerčním a rezidenčním interiérům, a byl také vybrán do prestižního žebříčku 30 pod 30 magazínu Forbes Slovensko. V roce 2025 se stal jediným vlastníkem studia Perspektiv a začlenil ho do své skupiny FRMWRK, do které patří i studio Arkhe a zlínská truhlárna AM Interior.
Začínal jste jako architekt interiérů, teď je z vás architekt holdingu se třemi firmami. Je nějaká paralela mezi navrhováním staveb a budováním společnosti s tržbami půl miliardy korun?
Paralela je v tom, že v architektuře i v byznysu vymýšlíte koncept, jak mají věci fungovat. Navíc architekt má jednu dobrou vlastnost – umí budovat, což se v byznysu snažím využívat.
Na které části nyní skupina FRMWRK stojí především?
Letos jsme hodně šlápli do rozvoje naší truhlárny AM Interior. Vymysleli jsme novou organizační strukturu, firmu digitalizujeme. Vedle toho pořád rozvíjíme studio Perspektiv díky novým zakázkám, soutěžím a větším projektům. Posilujeme také jeho projekční část. Na tuto trajektorii jsme naskočili už před dvěma lety a teď začíná nést ovoce.
Abyste nedělali jen architektonický návrh, ale projekt dotáhli až po dokumentaci k realizaci?
Kumulujeme architekturu a projekci dohromady, což mnoho studií v Česku nedělá. Je to velká škoda, protože tak můžete mnohem lépe ovlivnit kvalitu díla. Větší projekty si také udržíte déle. Typicky projekt trvá tři až pět let. Než se od počáteční studie dostaneme k projektování, nějakou dobu to trvá. Teď jsme se už dostali do bodu, kdy pracujeme u různých projektů na jednotlivých fázích najednou, na studii, dokumentaci pro povolení, prováděcí dokumentaci, realizaci. Máme v každé fázi dostatečný objem práce, aby to dávalo ekonomicky smysl.
Asi vám v tom pomáhá i stav trhu, kdy se připravuje hodně staveb a developerských projektů.
Aktuálně je trh extrémně nakloněný projekční činnosti. Cyklicky jsme na této vlně hodně vysoko, ale ta bude trvat ještě tak dva roky, než se objemy práce začnou propadat.
Protože se vše bude muset postavit?
A když se hodně staví, tak se málo projektuje. Ale výhoda FRMWRK je v tom, že kromě architektury a projekce máme části, které se věnují realizacím. Tím vyvažujeme cyklicitu trhu. Když je teď spousta projektů v přípravě, tak za dva roky vstoupí do realizace. V tom okamžiku naše truhlárna nebo Arkhe, které dělá interiéry formou design & build, budou na rostoucí křivce tak, jako je teď studio Perspektiv.
Hodně se věnujete architektonickým soutěžím. Právě kvůli nim jste před časem překopali způsob práce, aby vám na přípravu soutěžního návrhu stačilo třicet dnů. To pořád držíte?
Soutěž je moment s vysokou intenzitou. Za krátkou dobu musíte získat skvělý výsledek. Abyste to mohli dělat dlouhodobě a systematicky, musíte na to vymyslet proces. Nemůže jít o dílo náhody, protože pak jste závislí na talentu jednotlivců, které jste schopni do týmu dostat. Jako větší firma s téměř sto architekty a projektanty ale potřebujeme dosahovat opakovaně konstantní kvality. Vymysleli jsme si proto metodiku, která se osvědčila a kterou dál rozvíjíme.
Co jste museli udělat, abyste dokázali za měsíc přihlásit a vyhrát soutěž třeba na stavbu komplexu deseti bytových domů pro JRD v Malešicích?
Definujeme, která data potřebujeme, abychom se mohli do projektu pustit. Musíte zanalyzovat lokalitu, požadavky klienta, investora a další aspekty. Když to neuděláte dobře, nebudete schopni dotáhnout projekt do konce, aby fungoval. Máme proto přesný seznam všech věcí, které na začátku potřebujeme znát, abychom pak mohli navázat další fází. V ní se spouští vlastní kreativní proces, kdy hodně skicujeme. Do letoška jsme měli vždy jednoho hlavního architekta, který projekt vedl. Teď jsme přešli na skupinovou kreativu. V týmu máme více kreativních architektů, kteří si dělají vzájemně oponenturu a pomáhají si. To pomohlo zvýšit kvalitu výsledných návrhů, protože si lépe utřídíme a vycizelujeme myšlenky. Na druhou stranu rezidenční architektura se vlastně hodně opakuje. Pořád děláte různé flatmixy, dispozice bytů, rozvržení garáží. Už se nevymýšlí kolo, používá se to, co funguje.
Když je rezidenční architektura hodně repetitivní, dá se na ni nasadit umělá inteligence, která celou přípravu ještě zrychlí?
V architektuře má AI ještě své limity. V přesnosti kreslení je AI ještě daleko od ideálu, protože musí pracovat s hodně velkým objemem informací na malé ploše. Existují nástroje, které vám pomáhají navrhovat dispozice, ale ani tam to ještě není ono. Naopak velmi nám AI pomáhá ve vizualizacích. Běžně si něco naskicujete a pak si jdete vyrobit 3D model, což ale může trvat dva dny. Pak se na návrh kouknete a zjistíte, že je to ošklivé a začnete znova. Dnes více skicujeme v ruce. Pak skici nafotíme a pošleme je ChatGPT, aby z nich vytvořil vizualizace. Takto si dokážeme velmi rychle verifikovat, jestli určitá myšlenka má potenciál, abychom ji rozvíjeli dál. Do 3D modelování se pouštíme jen u věcí, které fungují. Zrychlujeme tak fázi experimentování a testování.
Umíte AI využít také uvnitř firmy, abyste ji lépe řídili?
My jsme od začátku hodně orientovaní na práci s daty. Když nemáte data, nemůžete nic řídit. Vyvinul jsem aplikace, pomocí nichž vedeme jednotlivé projekty. Sledujeme v nich finance, analytiku, kde se zrovna pohybujeme, a zároveň nám dodávají určité predikce. Tím můžeme lépe řídit Perspektiv i Arkhe.
V architektuře má AI ještě své limity. V přesnosti kreslení je ještě daleko od ideálu. Naopak velmi nám pomáhá ve vizualizacích. Dnes více skicujeme v ruce. Pak skici nafotíme a pošleme je ChatGPT, aby z nich vytvořil vizualizace. Takto si dokážeme velmi rychle verifikovat, jaké myšlenky rozvíjet dál.
Mám si to představit tak, že jste se na víkend zavřel do kanceláře a naprogramoval jste si vlastní firemní systém?
AI se hodně věnuji od nového roku. Skoro dnes více kóduju, než se věnuju architektuře. Aplikaci jsem naprogramoval s Claudem a běží v cloudu. Integrujeme v ní všechny datové zdroje, kolik hodin trávíme na jednotlivých projektech, účetní data, harmonogramy projektů. Pak se na data díváme pohledem různých metrik. Přesnost, které dnes dosahujeme v predikcích, je mnohem větší než dříve. A také dokážeme zpřístupnit klíčové informace lidem, kteří je potřebují. Hlavní architekt projektu tak přesně ví, která faktura byla kdy vystavená a kdy se má zaplatit, na co se aktuálně čeká, případně proč se projekt posouvá.
Potřebuje vědět i detaily o fakturách?
Ano, protože je za projekt zodpovědný. Tím dokážeme rozprostřít odpovědnost do individuálních rolí, aby si člověk byl schopný sám řídit projekt komplexně. Vedoucí projektů už nemohou říct, že něco nevěděli nebo že jim někdo něco neřekl. Zkracujeme tok informací a jeden pracovník je pak výkonnější, protože dokáže všechna data absorbovat a pracovat s nimi.
Nebojíte se kybernetických rizik, když vibe codingem děláte aplikace, kterým svěřujete veškerá firemní data?
Máme samozřejmě IT podporu, která řeší, aby aplikace byly bezpečné. Teprve pak je pustíme do firmy. V truhlárně máme vlastní ERP systém, v němž řídíme každý projekt od začátku až do konce. Začal jsem na něm pracovat na začátku roku a postupně se zadání nabalovalo, až máme systém, s nímž řídíme kompletně celou výrobu.
Prý do appky nahrajete 2D výkresy, ona vám vytvoří 3D model s rozvrhem materiálu a rovnou spočítá i cenu výrobku.
To je další aplikace, která nám pomáhá s kalkulacemi zakázek. Naceňování truhlařiny je totiž nesmírně pracné, pomalé, neefektivní a nepřesné. To mě hrozně rozčilovalo. Tak jsem si postavil nástroj, do něhož importujeme výkresy, a on vytvoří 3D model, jak bude výrobek vypadat, včetně potřebného materiálu, konkrétních nářezových plánů a dalších specifikací. Vytvořili jsme pro aplikaci znalostní databázi truhlařiny, jak se jednotlivé kusy nábytku konstruují, aby správně porozuměla 2D výkresům. Je napojená na databázi dodavatelů, takže umí vytvořit kompletní kalkulaci konečné ceny. Náš člověk pak zkontroluje výsledek, možná upraví pár věcí a má hotovou cenovku.
Kolik času tím ušetří?
Aplikaci trvá sedm minut, než vytvoří modely a spočítá kalkulace. Patnáct minut vám zabere kontrola a máte hotovo. Pro představu projekt s deseti prvky počítal kalkulant i dva dny. Taková aplikace vám odemkne možnost naceňovat prakticky vše, co se na trhu objeví. Dokážete si tak lépe vybírat zakázky, které chcete dělat a které vám dávají smysl.
Digitalizace je vnitřní zdroj růstu. Chcete ale růst i do šířky, případně expandovat do zahraničí?
Každá firma má svůj sweet spot, ve kterém funguje nejefektivněji. U žádné z našich firem v něm ještě nejsme, pořád ještě dorůstají do svého potenciálu. Truhlárnu nyní škálujeme na tržby 250 až 300 milionů korun za rok. U architektury v určitém okamžiku narazíte na potenciál trhu. Ale právě díky kombinaci architektury a projekce se nám otevírá více příležitostí k růstu. Zároveň se díváme na možnosti expanze do zahraničí. Chceme si zvětšit trh, na kterém působíme, abychom na strop nenarazili. Už teď děláme systematické kroky, abychom za dva roky byli někde jinde.
Kde to bude?
Intenzivně řešíme potenciál německy mluvících zemí, tady Rakouska, Německa a Švýcarska.
Zrovna Rakousko a Německo ale není zrovna teď příklad trhů, které by dynamicky rostly.
Ne, ale dává to příležitost ke vstupu formou akvizice. Je výrazně lepší přicházet na trh, který je zrovna trochu v útlumu.
Chtěli byste koupit nějaké tamní architektonické studio?
Poohlížíme se po architektonicko-projekčním studiu. Organický růst na zahraničních trzích je fajn, ale je to hrozně dlouhá a pomalá cesta. To není pro nás.
Se vstupem do zahraničí už máte zkušenost, když jste šli na Slovensko. Ale po čase jste se stáhli. V čem byl problém?
Na Slovensku myšlenka na založení vlastní firmy vznikla na základě poptávek, kterých jsme měli hodně. Jenže jsme zjistili, že je to příliš komplikované. Musíte tam přenést firemní kulturu, zavést všechny procesy. Ideálně musíte vzít někoho z Prahy, kdo je s vámi už dlouho, poslat ho ven a na něm novou firmu postavit. Touto cestou už jít nechceme. Náš cíl je dělat architekturu a projekci z Česka a v zahraničí si necháme jen obchod a projektové lídry. Díky tomu budeme mít i cenovou výhodu, než kdybychom vše dělali třeba v Německu.
Nebojíte se, že v Německu s přenosem firemní kultury narazíte podobně jako na Slovensku?
Při akvizici AM Interior jsme se naučili, že začlenění nové firmy není úplně automatické. Už víme, jaké máme dělat kroky, abychom naši firemní kulturu do nové firmy dostali.
Jaké?
Určitě není dobré do firmy přijít a najednou udělat všechny změny. Firma je nepřijme, protože má své zavedené procesy. Proto je třeba nejdříve udělat velmi detailní analýzu, co dělají, jak to dělají a proč. Až pak můžete začít dělat postupné změny, klidně i dramatické. Sami jsme v AM Interior zkoušeli různé cesty, které nefungovaly. Na začátku roku jsem se naštval a vzal jsem si firmu pod sebe. Trávil jsem tam čtyři měsíce tři dny v týdnu a firmu jsme postavili prakticky od začátku. A šli jsme na to právě stylem detailní analýzy, rozhovorů s lidmi. Pak jsme implementovali změny, u kterých pracovníci viděli, že jim přinášejí přidanou hodnotu. Najednou jsme mohli celou firmu obrátit vzhůru nohama, protože už jsme měli lidi na své straně.
Svého času jste uvažovali i o vlastním developmentu, který by zapadl do celé vaší vertikály. Už je na to čas?
Minulý rok jsme rozjeli na tomto poli řadu aktivit, ale jak jsem se letos musel více věnovat AM Interior, trochu jsme je přehodili na zadní kolej. Také zatím umíme kapitál alokovat efektivněji a rychleji ho točit v činnostech, které teď děláme. V developmentu je vše pomalejší, vyžaduje to hodně úsilí a kapitál nezhodnotíme tak, jak to umíme v našich firmách. Je to ale téma, které neopouštíme a chceme se mu do budoucna věnovat.
