kliknutím aktivujete zoom
načítám...
Nenašli jsme žádné výsledky
otevřená mapa
Pohled Cestovní mapa Družice Hybridní Terén Moje lokace Celá obrazovka Předch další

0 Kč - 50 000 000 Kč

Další možnosti vyhledávání

0 Kč - 100 000 Kč

Další možnosti vyhledávání
Našli jsme 0 Výsledek. Zobrazit výsledky

Estate.cz » Lifestyle » Premium Ski » Splněné sny na OH: Exoti, nebo hrdinové?

Splněné sny na OH: Exoti, nebo hrdinové?

olympiáda
Foto: Getty Images
Lindsey Vonnová. Hermann Maier. Bjørn Dæhlie. Marit Bjørgenová. Ole Einar Bjørndalen. Adam Małysz. Marc Girardelli. Znáte ta jména? Pokud vás sport zajímá alespoň trošičku a paměť ještě zcela neodplula do věčných lovišť, jistě si je vybavíte. A co tohle: Hubertus von Hohenlohe. Benjamin Alexander. Mialitiana Clercová. Philip Boit. Eddie Edwards. Dow Travers. Ani ťuk? Vážně ne?

Těžko vám to někdo může vyčítat. Přitom všechna ta jména mají mnoho společného. Nebo alespoň jednu jedinou, zato podstatnou věc. Chtěli tak moc uspět. Startovat na zimní olympiádě a vidět vlajku své země pod pěti kruhy (v mnoha případech ji i nést na slavnostním zahájení). Všem se to podařilo, dřeli do úmoru a zvládli to. Byť každý po svém.

Keňan na dvou prkýnkách

Zatímco prvně jmenované skupině věšeli na krk desítky medailí, byly jich plné noviny, sponzoři se mohli přetrhnout, aby to či ono slavné jméno píšící historii nalákali ke své značce, a na stupních vítězů jim před celým světem po zásluze hrála národní hymna, těm druhým se pouze tleskalo. Za odvahu, překonávání sama sebe i bariér a předsudků, že přece ten či onen borec nemá na olympiádě co dělat. Vždyť kdo to kdy viděl, aby Mexičan, Keňan nebo někdo z Jamajky bláznil na dvou úzkých prkýnkách na kluzkém sněhu, který často poprvé viděl až v dospělosti. Končili na chvostech startovních listin, často pobití od pádů, přesto nezlomeni. Právě si totiž plnili sny, byť věděli, že kamery televizí k nim zabloudí spíš ze zvědavosti či pro pobavení diváctva. Čert to vem, jsme přece na olympiádě, běželo jim hlavou, a když proťali cíl, ať už v běžecké stopě, nebo ve sjezdařském vajíčku, mohli vítězně zvednout ruce nad hlavu. Dokázali to. Sami sobě byli vítězi.

Čestně a ze všech sil

Zakladatel olympijské myšlenky Pierre de Coubertin by jim jistě zatleskal, možná se i uklonil. Vždyť otřepanou frázi Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, která je francouzskému pedagogovi připisována, se snaží rodiče vštěpovat svým dětem již v nejútlejším věku. Alespoň tedy ti, kteří jsou trochu při smyslech. On to tehdy Coubertin myslel možná ještě trochu jinak, protože dle historiků je přesnějším překladem fráze Není důležité zvítězit, ale bojovat čestně a ze všech sil. Byť mnozí závodníci z exotických zemí vyhráli již svou účastí, jistě to na Hrách neodflákli. Naopak, když už na sportovní piedestal proklouzli, bojovali ze všech sil a do svého snažení vložili veškerý um (byť ho z objektivních důvodů bylo mnohem méně než u slavných jmen sportovní historie). To si buďte jisti.

Olympiáda v Pekingu otevřela brány, a i do Asie zamířila řada závodníků sněhem takřka nepolíbených, toužících byť pouhou účastí rozšířit povědomí o zimních sportech v zemích, od kterých se to nečeká, a ani čekat nemůže. Jít příkladem, který se může jejich krajanům vyplatit následovat. Otevřít jim nové obzory a udělat z lyžování ještě větší fenomén, než jakým je dnes. Premium Ski vám přináší těžko uvěřitelné příběhy těch nejslavnějších bezejmenných sportovců.

Eddie „The Eagle“ Edwards (58, Británie)

Určitě nejslavnější z tzv. noname sportovců, kteří se představili olympijskému publiku. Především díky filmu z roku 1996 Orel Eddie, ve kterém ho trénovala hollywoodská hvězda Hugh Jackman. Brit Edwards byl totiž prototypem postavy, kterou si na vrcholném skokanském klání neumíte představit. Pocházel z Británie, která holdovala tomuto sportu asi tak, jako delfín životu na poušti, měl nadváhu a kvůli dalekozrakosti brýle tak silné, že byste ani nedohlédli. Jenže nic z toho Eddiemu nevadilo. Vyřadili ho z britského sjezdařského týmu? Vyhlédl si skoky na lyžích. Zpřísňovali kvůli němu komisaři pravidla kvalifikací? O to víc zarputile dřel, padal, zlepšoval se. A i ti, kteří se na usměvavého kluka dívali skrz prsty, mu nakonec začali fandit. Orel Eddie se v roce 1986 probojoval na Turné čtyř můstků, o rok později na mistrovství světa (tam si vytvořil osobák 73,5m, což přesto bezpečně stačilo na poslední místo), aby jeho kariéra vyvrcholila na vysněných olympijských hrách v Calgary 1988. V Kanadě už byl tehdy pětadvacetiletý chlapík s knírkem, vážící o 10 kilo víc než ostatní skokani, miláčkem publika a nikdo neřešil, že na středním (58. místo) i velkém můstku (55.) skončil opět daleko za ostatními. Pro ně byl vítěz, dokonce bylo jeho jméno zmíněno v projevu při závěrečném slavnostním ceremoniálu.

Jinak se ale na popularitu mladíka z Cheltenhamu dívala Mezinárodní lyžařská federace, která kvůli „…jemu podobným“ v roce 1990 zpřísnila kritéria nominací na skokanské závody. A tak se Edwards již do žádné velké mezinárodní soutěže nekvalifikoval. Přesto se jeho jméno nesmazatelně zapsalo do olympijských análů – a létající Brit opět o něco pozvedl popularitu tohoto sportu. Mimochodem, olympiáda v Calgary inspirovala i jiné filmaře – jamajské bobisty, kterým soupeři dokonce půjčovali nože, aby mohli startovat, a jejichž čtyřbob se následně v jedné z kvalifikačních jízd převrátil, zná celý svět jako Kokosy na sněhu.

Foto: Getty Images

Philip Boit (50, Keňa)

Ten dojemný okamžik okouzlil svět. Zcela vyčerpaný Philip Boit, první keňský závodník na olympijských hrách v historii, se v Naganu 1998 blížil do cíle běhu na 10 kilometrů klasicky. Pršelo, těžkým sněhem měl lyže úplně obalené a padal v pekelném počasí tak často, že se mu snad ani nevyplatilo vstávat. Ale když projel cílem, veškerá dřina se přetavila v nezapomenutelný moment. Tam na něj totiž čekal vítěz závodu a dvanáctinásobný olympijský medailista Bjørn Dæhlie. „Musel jsem ocenit toho statečného afrického lyžaře, že dokončil v takových podmínkách,“ uvedl Nor, který kvůli tomu dokonce přišel později na medailovou ceremonii. „Nemohl jsem uvěřit tomu, že mě drží ten nejlepší z nejlepších,“ radoval se poté chlapík, jenž sníh naživo viděl poprvé o pouhé dva roky dříve. „Lidi křičeli: Keňa do toho. Bylo to, jako bych jel o medaili.“ Na Dæhlieho počest pak po něm Philip pojmenoval svého prvního potomka a se svým idolem zůstali přáteli i dále, kdy Keňan startoval o čtyři roky později na Hrách v Salt Lake City.

Foto: Getty Images

Hubertus von Hohenlohe (62, Mexiko)

Život tohohle chlapíka by se dal z fleku zfilmovat, a možná by bylo jednodušší vyjmenovat, čím vším nebyl. Navrhoval oblečení mexické olympijské výpravě. Profesionálně fotil. Pózoval pro Andyho Warhola. Sepsal několik knih a zahrál si v seriálu. Že to nestačí? Dobře. Vydal pod přezdívkou Andy Himalaya čtyři svá hudební alba, podnikal a k tomu je synovcem Karla Schwarzenberga. Kromě mnohého však bylo celoživotní vášní potomka šlechtické rodiny (otec byl princ) sjezdové lyžování. I proto založil v Mexiku lyžařský svaz. Získal dokonce tamní národní titul, protože otevřeného mistrovství, které sám uspořádal, se kromě něj jiný Mexičan nezúčastnil. Přesto není namístě jeho lyžařský um zlehčovat. Vždyť hned pětkrát skončil v kombinaci v závodech SP v první desítce a ještě v roce 2021 si jako dvaašedesátiletý vychutnal potlesk na mistrovství světa! Olympijskou atmosféru si tenhle nezdolný playboy užil hned šestkrát, když svůj nejlepší výsledek zvládl hned na prvních Hrách v roce 1984 v Sarajevu, kde bral ve slalomu 26. místo. Na Hubertuse nečekaly medaile, rozhodně se mu však podařilo zapsat se do olympijské historie.   

Foto: Getty Images

Dow Travers (34, Kajmanské ostrovy)

Víte, jak vypadá vlajka Kajmanských ostrovů? Pokud ano, možná si vybavíte i průkopníka sjezdařského kumštu v tomto odlehlém souostroví ležícím jižně od Kuby, které disponuje nejvyšším bodem pouhých 43 metrů nad oceánem. Na lyžování vážně nic moc, jenže to vůbec nevadilo Dowu Traversovi, jenž se v roce 2010 vydal za dobrodružstvím na zimní Hry do zasněženého Vancouveru. „Naši mě učili na dovolených v Coloradu,“ vyprávěl všestranný chlapík, který Kajmany reprezentoval i v sedmičkovém ragby. „Ale závodit jsem začal až ve čtrnácti na kempu ve Francii. Od té doby to byl lov za sněhem,“ dodal, že kdykoli mohl, vyrážel na bílé pláně. Až na olympiádu to však dotáhl také díky smlouvám s výrobci lyží Atomic a brýlí Uvex, kteří Dowa finančně podporovali. Ve Vancouveru z toho nakonec bylo pěkné 69. místo ze 122 závodníků, byť 25 vteřin za vítězným Švýcarem Jankou. Třeba takový Čech Martin Vráblík se tehdy do cíle ani nepodíval. „Je to fakt zvláštní, když člověk z Karibiku závodí na zimní olympiádě,“ glosoval vše Travers, který si atmosféru pod pěti kruhy užil i o čtyři roky později v Soči.  

Foto: Getty Images

Mialitiana Clercová (20, Madagaskar)

Odvážná dvacetiletá slečna se v Pekingu představí již na své druhé olympiádě. Do její domoviny létají lidé z Evropy za krásnou faunou a flórou, jenže vyslankyně Madagaskaru není typickou obyvatelkou přímořského letoviska. Již jako osmnáctiměsíční miminko ji totiž adoptoval francouzský pár z podhůří Alp, čímž nasměroval její sportovní dráhu. „Strašně jsem se bála, neuměla ani zastavit. Ale časem se z lyžování stala vášeň,“ vypráví žena, která dokonce nakoukla do několika závodů Světového poháru. „Soupeřky jsou překvapené, moc lyžařek z Madagaskaru na startu nepotkají. Ale já nechci být jen za exota, chci inspirovat Afričany,“ má jasný plán. V Pchjongčchangu mávala v roce 2018 bílo-žluto-zelenou ostrovní vlajkou, žádný další sportovec ji nedoprovázel. „Nejlepší moment z celé olympiády,“ měla jasno, přestože jako teprve šestnáctiletá s minimem zkušeností úspěšně dokončila obří slalom (48.) i slalom speciál (47.). Jenže tahle holka chce víc. Bude to možná znít bláznivě, ale… „Stát jako první žena z Afriky na pódiu ve Světovém poháru, I když to bude těžké. Já vím.“ Jak asi dopadne v Pekingu?

Benjamin Alexander (38, Jamajka)

Jak se z mezinárodně uznávaného dýdžeje, který ještě ve dvaatřiceti letech nikdy nestál na lyžích, stane účastník zimní olympiády v obřím slalomu? Inu, zní to skoro jako pohádka… Benjamin se narodil ve Velké Británii a už jako dítě se plácal v jednom průšvihu za druhým. Život na plné obrátky ho následně přivedl k práci dýdžeje, díky které procestoval už 67 zemí světa. Na jedné party byl ale také svědkem vraždy, což byl v jeho životě zlom. Konec nekonečných orgií. Místo toho jen rok před Kristovými lety s partou kamarádů poprvé zacvakl přezkáče do lyží a pustil se do nerovného boje s gravitací. Jenže nepovolil, naopak v lyžování našel vášeň. A kromě ní i svého jamajského guru, kterým nebyl nikdo jiný než Dudley Stokes – pilot slavného jamajského čtyřbobu a čtyřnásobný olympijský účastník. Právě on Benjamina, jenž nikdy neměl vlastního stálého kouče, finálně popostrčil k tomu, aby se syn britské matky a jamajského otce rozhodl vyrazit vstříc olympijskému snu. „Se strašným lyžařským stylem, zato beze strachu,“ říkával Dudley. A díky tomu, že existuje i takzvané B-kritérium, díky kterému se může s nadsázkou kvalifikovat také sportovec s výkonností ne vyšší než malou, spatřil Ben svou šanci. Bude závodit za zemi svého otce.

Foto: Getty Images

Autor: Michal Kuchta

Líbil se vám článek? Podělte se o něj se svými přáteli:

Čtěte také

BYZNYS & REALITY
LIFESTYLE
ROZHOVORY
ARCHITEKTURA & DESIGN
NABÍDKA NEMOVITOSTÍ
Estate Awards
O portálu
O magazínu Estate
Reference
Premium Media Group
Kontakt
Zásady ochrany osobních údajů
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

Sociální média

© 2021 All rights reserved​

Made by RomanJelinek.cz | full servisová marktingová agentura

Porovnejte nabídky